Cartouche

Dostat místo vyznamenání vstupenku do 1. linie, to fakt jde. Kdo by neodolat :-) Je osvěžující vidět Belmonda jako „mladíčka“, tady bych mu tu jeho svůdnost i žrala. Ovšem na rozdíl od Claudie. Ona je opravdu krásná, ale vyrukovat s větou: „Jmenuju se Venuše a je mi dvacet.“, to trochu přepískli (měla sice jen 24, ale působí mnohem starší). A naopak Belmondo ve svých 29 na mě působil mladším dojmem a nemohla jsem se zbavit pocitu, že je Třískovi přece jen podobný. Téma „Nezabíjet a okrádat jen šlechtu“ tady už bylo, takže takovej francouzskej Jánošík. Navíc v podání akčního Belmonda, kterej od nikud najednou vyskočí oknem, střílí na něj z metru a nikdo ho netrefí. No, Belmondo, no. Je to prostě king. A jeho kamarád Hezoun (no jestli je opravdu hezoun, o tom by se dalo polemizovat, každopádně kus chlapa to je) vyrve holýma rukama trám ze zdi. Jejich komunikace ale výborná: „Já měl takovou macatou, ta měla oči… - Každá má oči.“ Vojáci neumí jezdit na koni bez sedla. Jméno Lojzík je opravdu ryze francouzské. Kdyby mě někdo vypaloval cejch na čelo tak budu řvát jak tur. A spoustu dalších podivností. Navíc JPB je pěknej hajzlík, protože má doma krásnou Venuši a touží po té, která na něj křičí: „Zbabělče, ničemo!“, hérečka jedna, a pak pro jistotu omdlí. Ale jinak to byl celkem dobrej film. (05.05.2010)

Příjemný svěží film, plný humoru, bitek, loupení, tokání a moralistických slov o rovnosti. Louis-Dominique Bourguignon, neboli Cartouche (dobrý Jean-Paul Belmondo), mladík toužící po rozmařilém životě a krásných ženách, provede převrat v pařížském podsvětí a s agitačními slovy o rovnosti třídní i společenské zakládá novou spokojenou bandu lupičů, která okrádá pouze bohaté. Ženy se nakonec stanou jeho prokletím, ale životem se žene zběsile vpřed, trhá a chlemtá, bojuje a vysmívá se. Nechybí vtipná epizoda z krátkého pobytu v armádě, kde se střetává se svými věrnými druhy Hezounem (Jess Hahn) a Krtkem (Jean Rochefort) a pobyt zakončují smělou loupeží. Ženskou krásu přináší temperamentní Venuše (půvabná Claudia Cardinale), která jako správná soudružka nelpí na věrnosti svého vyvoleného hrdiny. Další zajímavé postavy: Malichot (Marcel Dalio), původní vládce pařížského podsvětí, velitel ozbrojených složek Gaston de Ferrussac (Philippe Lemaire), jeho žena Isabelle (Odile Versois), osudný člověk v životě bohémského Cartouche, seržant rekrutů (Noël Roquevert) se svým neúspěšným lovem dezertérů, senilní maršál (Lucien Raimbourg) a malý Louison (Alain Dekok). Jednoduché, vylepšená legenda o lupičovi, svěží, romantické, ale především šarmantně zábavné. (19.05.2011)

Na Slovensku to byl Juraj Jánošík a ve Francii Louis Dominique Cartouche. Loupežník, který v době regentství okrádal šlechtu a rozdával chudým. Koneckonců, stejně jako Juraj Jánošík i skončil. Nejrůznějších příběhů a balad o něm vzniklo poměrně hodně, a tak není divu, že se takového námětu chytli i filmaři a natočili snímek „Cartouche“ (1934). Nejslavnější však zůstává tento v pořadí třetí, kde si hlavní roli s vervou sobě vlastní a obrovským charismatem zahrál Jean-Paul Belmondo, pro něhož to byl v podstatě zlom v kariéře, neboť se již postupně vymaňoval z tzv. nové vlny kinematografie. Není náhodou, že film vznikl, protože o divácký zájem o historické romanticko-dobrodružné filmy se postaral už Jean Marais, po němž v tomto žánru zejména v 60. letech nastala poměrně velká tvůrčí bouře. Angeliku tímto zdravím. Režisér Philippe de Broca neponechal nic náhodě a povolal herecky skutečně elitní obsazení. A tak se známá starší generace setkala s generací novou, jako by šlo o předávání žezla. Jinak ale film ničím nevybočuje ani neztrácí. Jean-Paul Belmondo srší obrovskou vervou a energií a je k nezastavení. Škoda jen, že začátek příběhu věrně využívá známou šablonu již od výše zmíněného slovenského Jura Jánošíka, či anglického Robina Hooda a jinak z místní Francie charakterově chrabrost, odhodlání a odvahu ďArtagnana. Každopádně to hlavní, co je třeba z filmu vyzdvihnout, je snaha dobrodružně pobavit a romanticky oslnit divákovo oko. Ženy mají Jeana-Paula Belmonda, muži Claudii Cardinale. To znamená, že o nějaké historické věrnosti nemůže být řeč. Legenda je prostě jen legenda. Humor se tak rovnoměrně snoubí s akčními scénami v příběhu, který sice vyniká zejména svými poněkud dějově chaotickými excesy, ale rozhodně má na to, aby popcornově pobavil. (09.10.2023)

Oproti podobným filmům ze stejné éry je to slabota. Zbytečně dlouhé. Film má zvláštní strukturu: první polovina by mohla být samostatný film, proběhnou v ní všechny 3 fáze filmového příběhu (1. Setup 2. Konfrontace 3. Rezoluce). Druhá polovina je prostě divná, není tu jasný záporák nebo nějaký pořádný konflikt kromě Cartouchovo dvoření se urozené paničce, které je ale dost v rozporu s Cartouchovým chováním v první polovině. Naštěstí tam jsou často záběry na dekolt Claudie Cardinale. Bez toho by to byl už úplný propadák. (09.12.2019)

"Proč by měl člověk myslet na spoustu žen, ale pak žít jen s jednou?" Cartouche mě svým filozofováním, šermováním, sváděním i okrádáním šlechty dost baví. A Hezoun s Krtkem jsou taky vynikající. Ovšem na Venuši nikdo z nich nemá. Tahle drzá slečna je prostě dokonalá. Takže až ji zase moje bystrý oko spatří na obrazovce, tak si nabrousím šavli, naskočím na houpacího koně a vyrazím si společně s Cartouchem užít srandu do nějakýho kláštera. A když se tam hrdina zdrží, tak je mou povinností věnovat se Venuši. Už se na to těším. (09.04.2023)