Na šrot

Vždycky, když se dívám na podobné filmy, mám během sledování pocit, že mě každý z nich stojí 20 bodů z IQ a obávám se, že za chvíli nebude z čeho brát. Stejně se na ně ale čas od času dívám, hlavně teda když chci vypnout mozek, což je vzhledem k předchozímu tvrzení poněkud paradoxní a hlavně kontraproduktivní. Na šrot je duchaprostá blbina honosící se přídomkem „od tvůrců Pařby ve Vegas“, kterou mám hrozně rád. A která je taky duchaprostá blbina. Na tomhle filmu tedy není nejdivnější ani tak to, že ji mají scenáristicky i režijně na triku stejní lidé jako první příhody naší oblíbené vlčí smečky, nýbrž to, že Na šrot se bez scénáře úplně obejde. Jedná se totiž pouze o náhodný sled scének, v nichž se z nevýrazné trojice (respektive dvojice plus přívěsku do podpaží) stávají na jednu noc králové večírků, následkem čehož se dostávají do absurdních situací. Je na mladých Američanech, aby posoudili, kolik mají tyhle párty společného s realitou, pravdou však zůstává, že jsem jednoznačně pro, aby se tenhle zde prezentovaný druh samaritánství, který říká nezkásneš za alkohol bližního svého, konečně uchytil i nás. Snímek očividně doufal, že se stane právě Pařbou ve Vegas pro mladé, jelikož se na ni snaží hlavní dějovou kostrou i jednotlivými scénami navázat. Problém je ten, že každý jeden pokus o napodobení humoru nebo atmosféry již zmíněného filmového předobrazu je zde o několik úrovní níž. I když to tedy v téhle rovině vůbec nefunguje, tvůrci se zřejmě jistí tím, že očekávají, že zašátráme v paměti a řekneme si: „Jo, takoví jsme byli®.“ Ano, byli (sám si vybavím hned několik případů, kdy jsem dělal podobného Jeffa Changa), ale když už si to mám připomínat, pak raději zavítám do kina 30. května, protože jsem přesvědčený, že tyto příhody budou přeci jen o něco zábavnější a nápaditější. Netřeba asi ani dodávat, že drtivá většina lidí, kteří se v Na šrot objeví, jsou mladí, krásní, vitální a usměvaví Američané, kteří po většinu času vypouštějí z pusy taková moudra, až si člověk musí položit otázku, kolikpak z nich asi mělo v ruce ten cár papíru s pokyny co dělat a říkat a kdo na place improvizoval. (07.05.2013)

Scenáristé úspěšné komedie Pařby ve Vegas (mají ale i za sebou méně zábavné počiny jako Čtvery vánoce či Bejvalek se nezbavíš) poprvé usedli do režisérského křesla a přinášejí nám další teenegerovskou alkoholovou jízdu plnou absurdních situací. Ale bohužel výsledek není takový jaký se čekal. Tvůrci vykrádají sami sebe. Máme tu další Pařbu tentokrát ale s mladistvými, kteří oslavují 21 narozeniny. Vše podle stejné šablony. Snímek s dostupností od 15 let se tváří jako velice nekontroverzní dílo plné alkoholu a obnažených slečen. Ale není tomu tak. Film ve skutečnosti jede podle klasických filmových pravidlech. Máme tu deadline (dostat Changa do sedmi hodin domů), do toho se řeší kamarádství plus milostná linie, končící obvyklým zadržením slečny před odletem do ciziny (promiňte mi spoiler). Hlavním problémem filmu je ale fakt, že postrádá humor. Příběh je také plný nelogický situací (jak to, že po tolika barech a tolika piv a panáků, vypadají dva hlavní hrdinové jako by z toho nic neměli za sebou a třetí je při tom skoro v kómatu). Na tento film natočený klipovým způsobem opravdu zajdou asi jenom opilí puberťáci. (12.05.2013)

Jak je pochcal xD A teď to nemyslím obrazně. Vždy, když se tam objevil Chon, tak to byla prdel. Škoda, že 90% filmu ho jen táhnou a on nedělá vůbec nic. Zbytek herců a celej ten příběh byl totálně na nic. Tohle už jsem viděl miliardakrát a prostě už mě to nebaví. Kdyby to bylo alespoň vtipný, ale ono se tam vlastně vůbec nic nedělo. Upřímně nic jsem od tohoto filmu nečekal a taky jsem nic nedostal. Jen jednoho vtipnýho ťamana, který většinu filmů spí. Nic víc, nic míň. (26.05.2013)

S filmy týkajícími se pařby se poslední dobou roztrhnul pytel. Máme tu tuhle pytlovinku se sympatickým Skylerem Astinem (Scylar, jak divné jméno, co?), pak tuhle pičovinku s největší pařbou v Americe a nebo tuhle blbůstku odehrávající se v 80. letech. A to nepočítám do toho Hangovery (jedno jaký díl). Každopádně tohle je největší slabota asi, ale i tak jsem se místy bavila. Takže 1,5-2*. (02.06.2013)

30% Američanů navštěvujících vysoké školy je negramotných. Jakýsi skutečný průzkum. Ne, že by neuměli číst, jen nedokážou porozumět čtenému. Ve filmu Na šrot jich uvidíme celou plejádu. Gramotnost bychom spolkli leda japonsky laděnému Jeffovi, ale jen protože máme zafixované, že Japonci jsou výjimečně inteligentní. Dle ukazatelů budeme ovšem sledovat spíše výjimku potvrzující pravidlo. Negramotní ve filmu budou všichni. 30% amerických vysokoškoláků je negramotných, film si na sebe tedy vydělá s přehledem. My bychom se měli zaměřit na něco sofistikovanějšího a ne plnit peněženky někomu, kdo si chce jen vydělat, ne za to člověku předat hodnotu. (20.04.2013)