Štrajk

Skvelé vyobrazenie majiteľov podnikov ako prísnych, lakomých a nenažraných podnikateľov/ podvodníkov maximalizujúcich zisk na úkor chudákov-robotníkov. Záujmy pánov realizujú ľudské typy sadistických vedúcich a majstrov, vyžívajúcich sa v ponižovaní otrokov a nepriznaní žiadnych práv. Ejzenštejn veľmi presnou skladbou záberov zosilňuje efekt charakterovej špinavosti akcionárov-majiteľov fabriky a rastúcu nespokojnosť robotníkov či podrazácke spôsoby štrajkokazov, spolupracovníkov polície (špicľov) no aj polície samotnej a požiarnikov, stojacich plnými nohami na strane zderských vydriduchov. Kdeže ideologicky zastaraný film! Metódy pracovného ponižovania, otrockej a zároveň žobrácky platenej práce, nútenie do neplatených cezčasov, práce cez víkend či na domov, obmedzovanie prestávok a dovoleniek - to všetko a omnoho viac sa veľmi často deje aj dnes. A zhruba s rovnakým výskytom všetkého schopných riťolezov, pucujúcich radostne všetky orgány svojich nadriadených. V súkromnej sfére i v štátnej. Náznaky nespokojnosti s predstavenými sa ale vďaka naimplantovanému individualizmu neriešia dnes heslom "Jeden za všetkých,všetci za jedného" ale skôr "Pomôž si sám", čoho dôsledkom je veľmi časté zbavenie sa nepohodlného rebela v radoch zamestnancov. Výpoveďou, dohodou, zrušením fleku. A odbory? Tie sú stále utiahnutejšie. Idea anarchosyndikalizmu, znamenajúca vybojovanie si svojich prirodzených zamestnaneckých práv bez úhybných dohôd s mocnými, stále trvá. A hoci Stávka od Ejzenštejna bola prvá, verím, že zďaleka nie posledná filmová verzia sebavedomejšieho vyjednania práv od bossov. (23.07.2014)

Při vyslovení jména Ejzenštejn většinu z nás napadne okamžitě jeden film – Křižník Potěmkin. Ten zastiňuje mistrova další díla, kterým se nedostalo takového uznání, leč určitě stojí za zhlédnutí. A to je právě případ tohoto filmu. Ten vznikl při příležitosti výročí revoluce z roku 1905 a natáčením byl pověřen tehdy poměrně neznámý začátečník (předtím natočil jen jakousi filmovou vložku jedné Ostrovského divadelní komedie – Pochiscenije dnevnika Glumova). Byla to určitě velká sázka do loterie, zadavatelé se mohli obrátit na prověřené tvůrce. Neudělali tak a umožnili režisérovi zúročit své zkušenosti z divadla. Často se bere v potaz Ejzenštejnova politická orientace, která zřetelně vystupuje z některých jeho děl. Já však radikálně odděluji politiku od filmu a laicky pozoruji jen jeho zpracování. Děj se odvíjí kolem jedné stávky v továrně, vypráví o jejím průběhu a o konečném potlačení. Ve své době měl snímek velký divácky ohlas, což autora nejen těšilo, ale hlavně motivovalo do další tvůrčí práce. Experimentuje zde jak s obrazem, tak i s dějovou výstavbou, jenž je často zmatená (inspiruje se i Griffithem). Jak už sám název vypovídá, jedná se o silně antikapitalistický a proticarský film. Kapitalisté ve vedení podniku jsou vykresleni s odpudivou arogancí a carské složky tehdejšího Ruska jako chladné a bezcitné elementy, udržující pohromadě celé soukolí. Můžete nadávat na propagandistickou stránku, avšak vezmete-li tuto prvotinu průkopníka sovětské kinematografie jako celek, nemůžete ji odsoudit. (20.09.2003)

Nejdřív to dobré - Ejzenštejn vypráví neskutečně rychle, aniž by jeho film ztratil přehlednost. Možná až příliš rychle vzhledem k dnešním standardům. To horší je, že jsem čekal sugestivní agitku, ale tou Stávka rozhodně není. Sugestivní možná byla ve své době, ale není v ní nadčasová sugestivnost, jaké dosahovala ve svých obludných monumentech Riefenstahl. (25.07.2012)

Odmyslíme-li si propagandistický náboj, tak má první třetina filmu velmi slušný spád a dokonce se dá mluvit o akčnosti. Zpodobnění všech postav (či spíše typů) je velmi ploché a zavádějící, ale o to v tomhle filmu zas až tak nejde. A přestože film zvláště v posledních dvou kapitolách velmi ztrácí dech, tak bychom jej neměli zatracovat. (22.02.2007)

Od té doby, co jsem poznal Pudovkina, mi Stavitel mostů leze krkem. Nicméně ze všech jeho montážních filmů je Stávka s přehledem nejzábavnější - a to na vrub bizarnosti. Funguje stejně dobře jako agitka i jako ztřeštěná komedie. V deseti minutách se zde objeví tolik geniálních zjevů, kolik by jich člověk nenapočítal ani v Browningových Zrůdách. Pokud však něco postrádám, je to Pudovkinova empatie, schopnost nahlížet za povrch, vidět svět jako živoucí organismus, v němž bez ustání probíhají stovky a tisíce magických jevů... (15.01.2011)