Tulpa - Perdizioni mortali

Asi je trochu iróniou, že giallo neznášam a tento film sa mi páčil, ale aj také veci sa stávajú. Najskôr to bude preto, lebo nejaký scenár či dejová línia v tomto žánri ma zaujíma asi rovnako, ako moderné teenagerské slashery. A už duplom, keď sa to všetko točí iba okolo jedného neznámeho zabijaka v čiernom plášti s klobúčikom, ktorý masakruje na koho narazí. Takže ja osobne nevidím v tomto prípade nejaké výraznejšie slabiny. Tým pádom ma celý dej okolo hlavnej hrdinky s jej víziami absolútne nezaujímal, aj keď aj tam sa našli scénky, ktoré potešili (najmä jej erotické či "zmutované" sny). Už úvodná kastracia scéna naznačila, že gore bude základným ťahúňom celého hororu a v niektorých momentoch som bol zase pekne v extázi. Proste priviazal ženskú na kolotoč, rovno pred ňu umiestnil ostnatý drôt, aby ním schytala rovno do ksichtu, a pekne romanticky ju krútil, až kým ju nevykrútil. Bomba. Síce ma to nechytilo až tak, ako napr. nemecký Masks, ale ten bol zase mierený úplne inde. V tomto prípade dostatočne zabrala erotika a brutalita - a taktiež rozmanité spôsoby vrážd (krysy potešili). Mne sa vlastne celkom páčil aj predchádzajúci režisérov snímok, no tento je jednoznačne ešte o triedu vyššie. (11.10.2013)

Frederico Zampagnone se lepší. Jeho předchozí film byla otravná hovadina a tohle už je díky své průhlednosti jen nezáměrně úsměvná hovadina. První půlka filmu přitom skýtá řadu žánrových potěšení, když se střídají nápadité krvavé mordy se sekvencemi obnažených postelových aktivit. Ale vše se tragicky hroutí, jakmile se expozice usadí a po atrakcích má štafetu divácké pozornosti přebrat scénář, jenž by výronům všelijakých tělních tekutin dodal nějaký rámec a příběh. Postavy se v duchu trailerového syndromu ocitají bez jakékoli expozice či jasných motivací v přepjatě afektovaných situacích, které se vzpírají i sebeprimitivnější logice. Rozuzlení celého křečovitě přepáleného vyprávění pak je nejen dlouho dopředu odhadnutelné, ale navíc natolik směšně završené, až posouvá laťku naprosté scenáristické bezradnosti do nových výšin. Asi bude na čase přijmout fakt, že Zampagnone vskutku je oním samozvaným pokračovatelem zlaté éry italského hororu, ale s dovětkem, že pouze jejích nejzoufalejších a nejpitomějších příspěvků. Že se snaží pochlebovat žánrovým fandům důslednou revitalizací charakteristických prvků gialla, rozhodně není jakkoli polehčující okolností. (25.08.2013)

A já, blbec, si tenhle kousek málem nechal protéct mezi prsty. Zampaglione (mnohými nenáviděný horor Ve stínu hor) pojal svou novinku jako klasické giallo, navazující na Argentovu tradici plnou explicitních vražd a silně erotického dusna, postrádajíc však vlezlou figurku vyšetřujícího detektiva. A je to nakonec jen dobře, protože snímek se tak upírá opravdu jen na hrdinku a na vraha, který likviduje své oběti často a poměrně nápaditě (kolotoč vs. ostnatý drát). Připočtěte si uším lahodící hudbu, spoustu nahoty či příjemnou stopáž a vyjde vám kvalitní euro-horror, který sice nedosahuje kvalit německých Masek, ale jako připomínka Itálie 70. let funguje skoro bezchybně. A teď mě omluvte, spěchám do Tulpy - do privátního nočního klubu, v němž se moje nejtajnější a nejzvrácenější erotické fantazie změní ve skutečnost. (17.04.2014)

Červené auto, noc, modře ozářený vchod. Spoutaná žena s roubíkem na loži (líbí se jí to), červené svíčky, po schodech sestupuje zahalená postava v klobouku s černými rukavicemi a dýkou... Dýka projíždí hrdlem polonahého muže, ostří je vidět v otevřených ústech, krev stříká... Mnohým se jistě vybaví Argentova Opera. Rovněž barvy, tak pro Argenta typické, jsou důsledně využívány v celém filmu, zejména červená. Budu si myslet, že nejde o vykrádání, ale o poctu mistrovi. Nahá těla, plná prsa, BDSM, swingers party, soukromý klub. Zpočátku divák nechápe, proč se děje jedna vražda za druhou, což je jistě záměr. Pěkné gore, krev správné konzistence i barvy se hrne z těl obětí, kdy odříznuto, odstřihnuto či odhryznuto je ledacos. Zajímavé, že při vytržení oka jsem si místo na Fulciho (ale taky) vzpomněl na Kill Bill (na rozšlápnutí bohužel nedošlo). Jen chvílemi jsem měl pocit, že opravdové giallo je dávno mrtvé a já sleduji pouze jeho podivně současnou a nevěrohodnou odnož. Některé scény ale měly šmrnc, třeba honička v podzemním labyrintu. Žádná bomba, ale slušný thriller s mysteriozními prvky. (29.01.2014)

Snímok by som vzala skôr ako zmutované giallo do tendenčnej formy. Áno je tu všetko čím žáner disponuje , či už kamera, ktorá nezaprie Daria, ako ani v chvíľkovo motivačnom sounde ( tu ale rýchlo prechádza do inam ), tak ani formou. Pobrala som to ako skúsenosť, že využiť základy žánru sa dajú aj v dnešnej dobe a pritom pohladiť krvilačné obecenstvo. Určite ale vydarená ( no zabudnuteľná ) filmárska snaha. (11.10.2013)