The Zero Theorem

Režisérský podivín Terry Gilliam mě svým nejnovějším kouskem opět nijak zvlášť nenadchnul. Jeho budovaný svět a ztvárněné vize mě moc neoslovují. Oceňuji fakt, že herce dokáže posouvat k jistě zajímavým výkonům. Mám za to že i další jeho smínek, se ponese opět v mírně psychedelickém duchu. Pokud se někomu jeho tvorba líbí, bude spokojený i tentokrát. 12 opic byla zřejmě jakási vyjímka, protože ten film se mě neskutečně líbil. 40% (16.02.2017)

,,VĚŘIT VYŠŠÍM CÍLŮM, NEŽ JE ŽIVOT, ČINÍ TENTO SVĚT BEZVÝZNAMNÝM. DŮVODEM, PROČ JSEM SI VYBRAL VÁS... BYŤ PONĚKUD ZVRÁCENÝM, MUSÍM PŘIZNAT, JE TO, ŽE PŘEDSTAVUJETE ANTITEZI MÉHO PROJEKTU. ČLOVĚK VÍRY....“ /// Jeblej svět, jeblí lidé, jeblej Qohen Leth, jeblá vizuální chujovina zabývající se paradoxem duše. Artová(?) future kravina, při který zůstává génius nepochopen. Ovšem Terrymu Gilliamovi je to (předpokládám) u prdele. (což chápu, ale přece jen to zamrzí…) Vono to totiž není ani vo hercích (jasan, Waltz je super, ale…), ale vo moudrosti. Že bych teda něco nepochopil…? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Vůbec sem nezapadám. 2.) První byl Brazil. Pak vopice. No a teď… 3.) Thx za titule ,,nex_M4rKy“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (28.07.2014)

Dystopická Pěna dní budoucnosti... Terry Gilliam rozvíjí dál svůj svérázný subžánr - satirickou sci-fi grotesku, kterou načal již ve svém kultovním Brazil, ale zde ji kříží s počátkem své cesty v crazy filosofickém kolektivismu Monty Python's The Meaning of Life. Zatímco Monty Pythonovský Smysl života ovšem postrádá hlavního hrdinu, tady je celý film doslova prostoupen hlavním hrdinou. Je to zvláštní kabaret. Autistické znaky hrdiny. Kafkárna říznutá Orwellem. Retro-futuristická dystopie. Vědecko-technický surrealismus. Vrstvení realit, institucionální paranoia, arogantní technologie. Propast mezi rozumem a vírou. A samozřejmě romantika - ta jediná dává tomu všemu chaotický řád... Divná dokonalost. (02.08.2014)

Technický pokrok se nevyhne ani světu Terryho Gilliama. Zatímco ve vizi blíže nespecifikované budoucnosti Brazilu hrála stále prim stísněná kancelář a halda papírů, Qohen v Teorému nula má prostoru a snad i svobody více než dost. Možná je to ale právě nepřeberné množství možností, které v něm rozvíjí fobie téměř ze všeho. Qohenovi nečiní potěšení vlastně nic, a tak sám sebe připravuje o svobodu a čeká na konci telefonního sluchátka, až mu někdo řekne, co je vlastně smyslem jeho života. Dlouho není schopen rozlišit, zda zahazuje život řešením nekonečné matematické úlohy nebo naopak, zda jejím řešením posunuje lidstvo vpřed. Zářivý paprsek naděje na osvobození má na dosah, jenže je schopen se ho chopit? Anebo teorie Všechno pro nic zůstane příhodně charakteristikou jeho vlastní existence? 7/10 (24.07.2014)

Terry Gilliam se už nezmění a s tím se musí všichni smířit. The Zero Theorem má všechny jeho trademarky, které jeho věrné fanoušky uchvátí už od začátku. Typicky kafkovská atmosféra a odcizená budoucnost upomínají na jeho nejlepší díla a prakticky okamžitě vtáhnou do děje. Je vůbec radost sledovat celou vizuální stránku, která je opět promyšlená a uchvacující a tentokrát nabízí i přenádherné obrazy Qohenových představ, které jsou nasnímány naprosto dokonale, a ačkoli balancují na hranici kýče, nikdy k němu nesklouznou. O to větší je škoda, že film do našich kin takřka jistě nezamíří. Nezklame ani volba herců, která se opět vydařila. Waltz tu konečně hraje něco trošku jiného a je stejně skvělý jako vždy, možná mu role ušlápnutého introverta sedla trošku víc, každopádně si ji viditelně užívá a splňuje představu o typicky gilliamovském hrdinovi. Ostatní už prakticky nestojí za řeč, protože je tu hlavně on, ačkoli i David Thewlis je v rámci možností skvělý a Mélanie Thierry sexy. Problémem je ústřední příběh, který nakusuje moc témat a žádné pořádně nevyužívá, jako by se Gilliam snažil vtěsnat sem všechno, co ho na současnosti trápí. Někdy se mu daří víc, jindy méně, každopádně tempo není úplně nejsvěžejší a střídají se tu pasáže svižné s těmi unylými. Jelikož tu ale nechybí ani trošku "pythonovského" humoru a celé to má zvláštní kouzlo, rozhodně se film nevyplatí zatracovat. Jen je potřeba se na něj podívat víckrát a odhalit zdánlivě skryté významy a vtípky, což může být pro dnešního diváka problém. 70% (21.07.2014)