Stalker

Veľmi zaujímavý film, ako sa aj od tohto režiséra dalo očakávať. Dej síce nie je ani zďaleka taký, ako by sa možno podľa zápletky dalo očakávať, keďže tu prakticky úplne chýbajú nejaké samo o sebe výrazné situácie, ale takmer všetko zásadné je len naznačené a to väčšinou v dialógoch medzi postavami, no s tým v tomto prevedení rozhodne nemám problém. A môže za to obzvlášť tá úžasná atmosféra, ktorá sa nesie celým filmom a rovnako aj vynikajúca vizuálna stránka, pričom nechýbajú ani dlhé zábery bez strihu, perfektná kamera a náhodou aj tie lokácie mi prišli celkom zaujímavé. A tak kombinácia tejto atmosféry a vizuálnej stránky skutočne až berie dych a hlavne vďaka nim mi aj tá vyše dvaapolhodinová dĺžka ubehla dosť rýchlo, takže som sa rozhodne nenudil. Tie tri postavy si ma síce spočiatku moc nezískali, ale časom som ich predsa len docenil, lebo každá tu má svoj význam. Takže sa jedná o veľmi podobný filmový počin, ako aj o niekoľko rokov starší Solaris, preto po prvýkrát ešte plné hodnotenie dať nemôžem, predsa len je to dosť špecifický zážitok, ku ktorému sa je ťažko hneď plnohodnotne postaviť, ale ďalšie pozretia sú nevyhnutné a potom možno prehodnotím. 79% (03.08.2015)

Je fajn, když člověk sleduje takovýhle filosofický film, sice se může těšit, že uvidí sci-fi (bláhově, to nepřišlo), ale krásně si zapřemýšlí, mezi tím, co se mu postupně odkrvují nohy, protože si blbě sednul. Ale místo toho, abych znovu přemýšlel nad bezcílností lidské existence a problematikou víry, tak mě napadla jiná věc. Možná, že jsem si to plně uvědomil v té několikaminutové scéně, kdy hlavní tři hrdinové jen sedí, nic nedělají a posléze jeden z nich řekne: "to je krásné ticho". Tam na to bylo času dost. Litoval jsem totiž, že se nedívám na film, který by pojal téma filosofického snímku jinak. Stále jsem si v duchu říkal: "Hm hm, to jsou chytré myšlenky, to jsem ale hezky zušlechťován". Naopak jsem ale zatoužil, abych si spíš řekl: "No ty vole, tak s tímhle hodně lidí souhlasit nebude", ovšem to bych možná chtěl nemožné po filmu ze Sovětského svazu. Vizuální stránka samozřejmě nemá chybu, ale já jsem hodně dějově zaměřený divák a přestože lehce nastíněný příběh vypadal velice zajímavě, zde je odkloněn na třetí kolej, což je pro mě škoda. A že je to trošililinku natahované? Znám i horší případy, ovšem je jasné, že jsem z toho nadšen nebyl ani tady. Muselo to ale být, kdyby byl Stalker akčnější, nemuseli by všichni pochopit, že chce být snímek vznešenější podívanou. (10.10.2008)

Vzhledem k okolnostem, ze kterých jsem na film koukal, na sebe ještě mohu být pyšný, že jsem usínal pouze na krátké okamžiky (které ovšem nijak nevadily, děj, ba ani záběr, se většinou vůbec neposunuly). Ovšem ta podívaná to byla vskutku fantastická a neopakovatelná - podvodní zarezlé předměty, vše pokryté mechy, dým a šeď spojená se zelenou a vodou... kouzelné. A na konci jsme všichni spontánně vyprskli smíchy :-) (holčička s telekinetickými schopnostmi). Zážitek, na jaký se nezapomíná, se vším všudy. HUDBA: Eduard Artemyev - byla taková industriální, ne? Líbila se mi a zajímavě se prolínala se sny, které jsem po dobu filmu stihl mít. (07.08.2009)

Jednoznačně jeden z nejzvláštnějších filmů, co jsem kdy viděl. Tarkovského specifický přístup k filmové estetice je natolik osobitý, že jen jeho popis by stačil na studii. Pomalá temporytmika, komponovaná do dlouhých záběrů, vytváří atmosféru, jež asi nebude fungovat, pokud nesedíte zařezaní v kině a nezíráte na plátno. (16.05.2002)

94% - Většina filmu ve mě vzbuzovala podobou emocionální odezvu, jakou zažívám obvykle při návštěvě opravdu kvalitní výstavy. Hra se světlem, pomalá uhrančivá kamera, prostředí, ve kterém se děj odehrává, tempo... Celý film jsem si užíval. Abstrakce a mnoho filosofických otázkek na téma štěstí, smysl života, apod. -tak se dá shrnout o čem film je. Celkem nudný popis. Narozdíl od filmu, ten je hypnotizující! Vřele doporučuji! (31.03.2006)