Skutočné paničky z Beverly Hills

Vrchol zhovadilosti zřejmě již myšlenkově impotentních autorů reality show, tedy nejpokleslejšího druhu pořadů zaplavujícího obrazovky našich televizorů.. Jediné pozitivum, které mě napadá po protrpění celých tří dílů této nepopsatelné sračky, ano, vhodnější slovo nevymyslím, bych mohl nalézt ve skutečnosti, že podobný pořad se žádná z našich televizních stanic nerozhodne kopírovat, protože tohle je možné opravdu jen v USA.. (21.05.2013)

Ani jsem se nenadála a už sleduju druhou řadu. Camille se nám rozvedla, jinak je vše při starém. Spory, hádky, vzdychání, jak je mateřská role těžká a tak vůbec. Mně se zdá zajímavý podívat se na životy těch, kteří už jsou "za vodou". Tihle lidé jsou jiní, dívají se na svět jinýma očima. Člověk se občas musí pousmát, když začnou o tom, jak to mají těžké... musejí se přece starat o děti (s hodpodyní a chůvou), musejí pracovat (většinou jen sekýrují lidi - ale to může být jen divadlo pro kameru, třeba dělaj i něco jinýho), a pořádat párty... taky se musejí věčně dohadovat, říkat si, jaké jsou kamarádky, aby se pak jedna druhé před jinou nezastala a jen blbě koukala. On se pak názor lépe říká samotné do kamery, nebo na kávičce s někým úplně jiným. Já se u toho bavím. (04.06.2013)

Skutečně netuším, proč mě vůbec kdy napadlo, že bych se na pár epizod z Real Housewives of Beverly Hills mohla podívat, ale zpětně si tento záchvat šílenství mohu alespoň ospravedlnit tím, že to je celkem pozoruhodná sociální studie. Hlavní hrdinky se tu cítí vytížené i se čtyřmi chůvami pro dvě děti, byt o rozloze 325 m2 jim přijde stísněný, stres jim způsobuje nejistota, zda bude bazén vytopený, a mezi řečí neopomenou poznamenat, jak jsou štědré, protože v jednom ze svých sedmi domů dovolili na pár měsíců žít přátelům, kteří na tom tehdy nebyli finančně nejlépe. Když jedna z účastnic této mimozemské reality show pronesla, že by se nespokojila s životem ve střední třídě, okamžitě mi hlavou problesklo, že já bych se nespokojila s životem, kde by mou hlavní náplní života bylo vybrat správný diamant pro mou čtyřletou dceru a chodit na správné večírky jen proto, abych si udržela ten správný sociální statut. (18.11.2016)

Udělalo se mi z toho špatně, tak jsem se přišel vyzvracet sem do komentáře. Přehlídka botoxovejch ksichtů, který mají pocit, že řídí (dle svých slov) "multimiliardové podniky" svých manželů, kteří zapsali své manželky do dozorčí rady aby ukojili jejich ambice a měli pokoj. Manželky, jejichž nejtěžším úkolem i přesto je úloha matky. Tato úloha je chudinky tolik vyčerpává, že nestačí všechno zvládnout ani když mají chůvy, uklízečky a kuchaře. Vždyť mají tolik práce! Musejí naplánovat spoustu dovolených a oslav svých dcer. Vždyť, jak Kim ujistila její návrhářka šperků, "Každá holčička musí ke svým čtvrtým narozeninám dostat velký diamant.". Ale to není jen nakupování šperků. Je třeba také plánovat dovolenou. To spočívá hlavně v tom projíždět se svojí sekretářkou seznam všeho, co sekretářka připravila a zařídila a na všechno se jí znova ptát, načeč sekretářka trpělivě opakuje, že vše je připravené a chápavě hladí svojí zaměstnavatelku, že ten stres z plánování dovolené zvládá skvěle. Pokud to mam chápat jako dokument o nánách, uděluji jednu hvězdu. (20%) (30.04.2013)

Uměle vyvolané životní obtíže umělých krásek. Proti implantátům samotným a půlcentimetrové vrstvě make-upu, která nesmí chybět ani když dotyčná mamina pózuje pět metrů od kopice hnoje, nic nemám. Jen člověk trochu zalituje, že mozek prozatím implantátem nenahradíš. U těch, co jsem viděl i u jejich rodinných příslušníků, by se ale hodnota IQ po nahrazení mozku silikonovou hmotou mohla jen zvýšit. Ale když se dívám na zemi původu a na tamní publikum, tak jen očekávám další a další díly a až omrzí Heverly Debills, přesunem se jinam, že..? (30.07.2015)