Dědictví aneb Kurvaseneříká

Kult v podobe dvadsaťdva-ročnej výpovede dedinskej prostoduchosti a alkoholického megalománstva ostáva neprekonaný. Polívka, nech je to s fámami okolo dlhov a upísaniu sa týmto filmom diablovi akokoľvek, sa rozhodol o jeden z najodvážnejších krokov vo svojej kariére a nemožno mu to vyčítať. Počas rokov sa už niekoľkokrát objavili fámy o tom, že pokračovanie bude. Nakoniec je teda na svete a čuduj sa svete, nebolo to až také sklamanie ako naznačovali prvé (zaujaté) recenzie. Nemôžem si pomôcť, ale mám taký dojem, že celá atmosféra filmu akoby reflektovala Polívkove aktuálne životné obdobie. Trpká tragi-komédia je totiž to najvýstižnejšie slovné spojenie, čo ma v súvislosti s týmto filmom napadlo. Kým sa film rozbehol, bola to naozaj tragédia a mal som pocit, že to nedopadne dobre. Postupne a našťastie si ale tvorcovia uvedomili, že sentimentálnosť asi nebude správna cesta k divákovi a oživili Bohušovu postavu o charakterové črty, ktorými si získal sympatie takmer celého československého národa. Mnoho hlášok sú reprodukcie z originálu, ale tie sú nesmrteľné a stále fungujú. Komédia teda naberá na obrátkach počas celej druhej polovice filmu, niekedy jej úroveň poriadne kolíše (niektoré scény sú len bohapustá bezúčelná vata), na druhej strane sa na to veľmi dobre pozerá, Polívka je prirodzený a ostatní herci ani nehovoriac. Nie je z toho cítiť kŕč, ani gýč a to je predsa rozhodujúce. S úmevom na perách by som dal aj štvrtú hviezdu, ale objektívne (s prihliadnutím na originál) musím ostať pri 70%. (06.02.2014)

Původní dědictví mám celkem rád a kdykoli se na to podívám v televizi, ovšem ke dvojce jsem byl, asi jako většina pamětníků, skeptický. Bolka Polívku mám rád odjakživa, ale čas holt nezastavíš a i on razantně zestárl a přijde mi, jako by se občas jen ztrapňoval a bral role jen pro prachy. To ale nechme být, hlavní je, že Robert Sedláček, ač ho něteří uznávají jako talentovaného režiséra, nedokázal z takovéto látky proměnit adekvátní pokračování, o čemž možná svědčil i fakt, že na place to zřejmě nešlo úplně podle představ. Ona je vůbec otázka, jestli je vůbec nějakým způsobem možné k takovému filmu natočit důstojné pokračování. To je jako kdyby chtěli točit dvojku Forresta Gumpa. V rámci možností však film nabídnul, co si diváci přáli a ačkoli jsem se rozhodně nesmál všem připraveným vtipům, tak staří známí, Bolek a jeho sprostá mluva mají pořád své kouzlo. Jen to teda byl občas cringe (třeba scéna u doktora jak z Kameňáku) ...60%... [13.02.2014_Cinestar_Černý most] (13.02.2014)

D2dictví působí vedle D1dictví stejně nepatřičně, jako režisér Sedláček na předávání státních vyznamenání, kam dorazil v mikině a zapsal se tak nejspíše i do Guinnesovy knihy rekordů. Jediné, co je na tomhle filmu komediálního (no, spíše šíleného) je to, že vůbec někoho napadlo jej natočit. Časy, kdy Bolek vlezl na plátno a aby rozesmál kino, tak mu stačilo říct jedno jadrné slůvko moravským dialektem, ty jsou nenávratně pryč. Mám neodbytný pocit, že se Bolek potřeboval nějak vybrečet z té lapálie s olšanskou farmou a zvolil k tomu tu nejhorší možnou formu - exhibici. Řada postav je ve filmu jen proto, aby měl filmový Bohuš s kým mluvit, jiný smysl jsem nenalezl. A paradoxně na základě tohoto snímku (k němuž BP napsal scénář) musím souhlasit s jeho filmově-civilní dcerou Annou, která prohlásila (ve filmu), že její otec patří do blázince - napsat TAKOVÉTO pokračování legendy může napadnout jen blázna nebo zoufalce. Se ctí z děje vyšlo jen málo postav, a to vesměs proto, že jejich role se počítaly na sekundy až minuty. Takže za mě ubohoučkých 15% a ne, prosím, už žádné další dědictví nechci, zříkám se ho ve prospěch dalších potenciálních dědiců. P.S.: Kurva se říká, Bohumile, kurva se říká. Přinejmenším po shlédnutí takovýchto "filmů". (19.02.2015)

Tomu filmu nerozumím mnohem víc, než nerozumím původnímu Dědictví. Nejvíc by mě zajímaly motivace jednotlivých tvůrců, proč snímek vůbec natočili a proč volili ty které scény. Zajímalo by mě to mnohem víc než film samotný, což je asi (určitě) špatně. Nejvíc mě překvapila minimální humornost - a to nemluvím o nevtipnosti, ale přímo absenci pokusů o vtip. Nevylučuju možnost, že za deset let všichni prohlédneme a uvidíme, že i dvojka, ať už chtěně, nebo nechtěně, především dokonale vystihla dobu. Nepovažuju to ale za pravděpodobné. 45 % (04.02.2014)