Dědictví aneb Kurvaseneříká

Hodně mne baví filmy, po jejichž skončení musím hodně přemýšlet. A po druhém Dědictví se mi mozkové závity doslova zavařily. Zkoušel jsem to rozlousknout teoreticky, prakticky, i v beztížném stavu, ale přesto jsem sedm a půl milionu korun do náprsní kapsy u saka nenarval. Nic jiného tam k zamyšlení nebylo, trapnost odvážně vykukovala z nejednoho filmového políčka a kdyby občas lama nevyslala slinu nějakému doktorovi do obličeje, tak bych se patrně ani nezasmál. A to je pro nástupce kdysi geniálního Bohuše hodně špatné vysvědčení. (14.09.2014)

Nemá smysl příliš srovnávat předchozí film od Věry Chytilové s tímto. V Sedláčkově filmu nejde o popis/kritiku doby, ale spíš o posmutnělé bilancování života, který se chýlí ke konci. Polívkova postava tak stojí před několika rozhodnutími, které už nic moc nezmění, ale mohou věci nasměrovat k lepšímu konci. Film je hezky nasnímaný, a promyšlenou líbivostí mu nelze upřít profesionalitu. Jako by však krásné obrazy zakrývaly prázdnotu děje. Jako by Bohoušovo přešlapování na místě, nevěda, jak naložit s vlastním životem, charakterizovalo i Polívkův scénář. Diváka tak překvapivě nenapadají otázky, proč je to taková pitomost, ale spíš, proč je to taková nuda, proč se ve filmu vlastně nic neděje? A možná to byl tvůrčí záměr spíš než pochybení. Těžko říct. Ale jako první film, i tento prověří až čas... (16.01.2015)

Dědictví aneb takový obyčejný týden v životě Bolka Polívky? Vlastně proč ne, ta farma vypadá moc hezky a reklamu si zaslouží. A protože není pochyb o tom, že u nás jeden maká a čtyři čuměj, český národ se s tímhle prochlastaným pokračováním (s jedním dobrým fórem za půl hodiny) určitě bez problému sžije. (4/10) P. S.: Přiznaný product placement je zdaleka největším WTF začátku roku! (04.02.2014)

Je to slabé. Ono je to spíš rodinné video, určené všem z Olšan, farmy a okolí. Nostalgické ohlédnutí za odcházející farmou a dluhy. Ve filmu doktor Strážný pomůže, v realitě vypomůže jiný kamarád. Milióny sem, milióny tam. Robert Sedláček se snaží, seč může, aby z toho byl alespoň oku lahodící film - kamera nabízí překrásné scenérie a výjevy (včetně „povinné“ helikoptéry), dobré nasvícení, umírněné herce. Celkově však film nikam nesměřuje a jeho žánrové zařazení je nejasné. Chvílemi to vypadá jako intelektuální Babovřesky (ano, takto si představuju, že by Troškův scénář natočil nějaký pražský inťoš z kavárny), chvílemi jako reklamní průvodce Moravou, chvílemi se dostane i na kritiku současného nejen šoubyznysu, ale třeba i „pražské“ kultury degustátorů, kteří už zapomněli, že víno se má hlavně pít. Chybí i nosnější děj, takže jednotlivé scény poskládané vedle sebe jen tak existují, každá sama o sobě, bez větší návaznosti na scény předchozí či budoucí. Ani vtipných scén, dialogů nebo situací zde moc není. Mám se smát, že se Bohuš bojí nastoupit do vrtulníku? Nebo tomu obrazu? „Zastřeleným“ dětem? Zjevení? Karlovi van Gottovi? Viagře? Nevím jak jiným, ale mně to vtipné nepřišlo. A dvě tři skutečně dobré repliky s dvojsmysly a hrátky se slovy jsou na hodinu čtyřicet skutečně málo. Také mi vadilo, i když asi šlo o mnou nepochopený režijní záměr, že mnohé scény končí bez pointy a mnohé postavy bez dořečení. Jak to dopadlo s hérečkou? Jak to dopadlo na taneční soutěži? Jak to dopadlo se záletným manželem? Proč si dcera nechtěla muzikanta vzít, jaký měla důvod? Viděl vnuk duchy i posléze? Atd. (17.02.2014)

Tak už vím na co umřela Věra Chytilová - viděla to a nepřežila. Došla jí všechna sprostá slova (a že jich uměla!!). Nahrnuté scény bez ladu a skladu a hlavně bez vtipu. Tak si říkám, za co se jí chtěl Bolek asi pomstít ...? Zřejmě za nic, jen potřeboval nějaký větší obnos, aby zachránil olšanskou farmu. Smutné. (15.02.2017)