Frances Ha

Určite nie som jediný, kto si zažil niečo podobné ako Frances. Ale vnímal som to inak. A práve preto takéto ženy obdivujem. Ženy, ktoré čelia problémom a ranám od života, s úsmevom. Zdanlivo nezraniteľné. Tie asi aj vždy obdivovať budem. A privádza ma to k myšlienke, že obdiv k niečomu nedosiahnuteľnému čiastočne vysvetľuje, prečo sa protiklady tak priťahujú. Nechcem byť so sebou samým v druhom obale, bola by to nuda. Chcem vidieť podobné skúsenosti v očiach osoby oproti a možno sa na ne ani nepýtať, pretože odpoveď by aj tak znela, že každý sa s tým vyrovnáva po svojom. (09.01.2014)

Z toho, co jsem od Baumbacha viděl, jde jednoznačně o nejdiváčtější a stylově nejodlišnější počin. V pravém slova smyslu návrat k nezávislákům raných 90. let (černobílá kamera, kontaktní zvuk). Až jsem byl překvapen, jak dobře to může v dnešní době fungovat. Černobílá kamera tu vůbec hraje dost zásadní roli. (12.07.2015)

Trošku drama, trošku komedie, od každého něco, pěkně spravedlivě na obě strany. Milá, černobílá až taková nenápadná ukázka toho, že se v USA točí i úplně jiné filmy, než na jaké jsme zvyklí povětšinou z kina. Zdánlivě o ničem a přesto víc, než zajímavý snímek. O jedné obyčejné, mladé dívce, která prožívá své každodenní starosti i radosti, ve svém obyčejném životě, jakých jsou kolem nás stovky. O Frances Ha, jejíž jméno vzniklo tak trošku úsměvně a nedopatřením. Ale to až úplně na konci. (27.10.2015)

Klasická intelektuální oddychovka s duchaplnými dialogy sleduje s elegantní lehkostí poměrné závažné téma hledání pevného bodu v existenci živelné a roztržité hrdinky. Čerstvě dostudovaná tanečnice Frances (podmanivě ztvárněná herečkou Gretou Gerwig) je lapena mezi vyumělkovaným životem zlaté mládeže a nejistým přežíváním bez prostředků. Nedokáže se usadit a neustále mění bydliště po celém New Yorku, jehož esteticky podmanivý a vitální mikrosvět film s chutí vykresluje. Noah Baumbach neskrývá inspiraci allenovskými poctami této metropoli a espritem filmů francouzské nové vlny, jejichž citace sem tam vstoupí do děje. Nelze se však zbavit pocitu, že rozjásaný přetlak hrdinky a nepůvodní způsob stopování její existence jsou příliš chtěné a vytvářejí spíše povrchní efekt. Dynamické sestřihy a kontrastní pointy dějů tak neustále přehlušují situaci protagonistky, mění ji v zábavná extempore a jen v některých okamžicích dají nahlédnout do její vnitřní nejistoty a až existenciálního tápání. Frances Ha je nakonec výsostně oddychovým filmem, který hlavně ve festivalovém maratonu blahodárně působí jako zdroj nové energie. (29.06.2013)

Frances Ha a neb život v přímém přenosu, někdy bláznivý, někdy smutný, ale přesto krásný. Nejde o klasickou dramedii, to ani náhodou, ale o takovou malou sondu do života mladé Frances, s jejími sny, touhami a rozpolceností duše. Černobílé provedení byla vynikající volba pro tenhle snímek, protože v celé té škále odstínů od té černé až po bílou se pohybuje i Frances. A rozhodně bych chtěla vyzdvihnout nádherný hudební podkres, který velmi umně podtrhnul celou atmosféru. Zajímavý, netradiční a přitom inteligentní nezávislý kousek. (05.02.2015)