Ja a ty

Pre mňa veľmi milé filmové prekvapenie. Komorné, minimalistické, na malom priestore mnohé ukázané a to i napriek tomu že nič zložité sa nerieši a príbeh plynie akoby na malom rozhraní času a priestore bez viditeľných rozdielov a diania. Napriek tomu je to podmanivé a citovo krehké. Záver samotný je ako život: sľuby sa sľubujú.... (20.07.2013)

Převaha tří a dvou hvězdiček mezi hodnotiteli. Taky jsem váhal mezi těmito dvěma možnostmi, ale pak jsem se přiklonil ke třem hvězdičkám, protože příběh hlavu a patu měl. Co bylo nepravděpodobné a nedotažené, byl závěr, kde nebylo zřejmé, zda se matka o synovi dozví, že nebyl na lyžařském zájezdu, jak dalece mu uvěří... Nějak se mi nezdá věřit tomu, že by se neptala na podrobnosti z celého týdne. A že by nevlastním sourozencům ten týden strávený ve sklepě zasáhl do života, dokonce fatálně? To nebylo vůbec patrné. (06.07.2019)

Nie je to zlé, ale necítiť v tom toho Bertolucciho, ktorého som tak zbožňoval za jeho Malého Budhu, Posledného cisára a Snílkov. Ja a ty sa odohráva prevažne v jednej miestnosti, kde prebiehajú zdanlivo nedôležité dialógy medzi nevlastnými súradencami. Ona je feťáčka a on má radšej samotu a je čudák. Ich spoznávanie nie je podmienené výraznejšou scénou. Vo filme sa toho nedeje až tak veľa a čo sa týka nejakého dramatického zvratu, tiež by sme ho tam hľadali márne. Ale tých pár vecí, ktoré fungujú sú znamenité. Či už hra s kamerou, oblbovanie diváka, ktorý sa v priestore častokrát stratí, rovnako aj v čase - v miestnosti ako keby neplynul. A aj posledný prísľub a sila osudu tvoria peknú filmovú bodku. Ale stotožniť sa s postavami nestotožníme. Hudobná zložka je výborná - aj vďaka The Cure, alebo Arcade Fire a krásne predostiera chlapcov charakter. Ale aj keď sú všetky veci filmársky precízne vysvetlené aj natočené, chýba im emotívnejší presah. Niečo čo by sa diváka dotklo. Sklamanie na ktoré sa čakalo až príliš dlho. (09.11.2012)

Náš týden na horách. Má setkání s Bernardem Bertoluccim bývají rozpačitá. Očekávání od banálně znějícího titulu Io e te byla velmi vlažná. Odhodlání dvaasedmdesátiletého filmaře hovořit o pre-mileniálech působí zpočátku rozpačitě i roztomile zároveň, zvláště ve scénách, které jakoby vypadly z filmu o padesát let staršího. Dojem, že ať tak či onak to má starý mistr "v paži" ale pomalu překonává rozpor anachronismů, jak bezútěšná psychosociální zápletka o synovi Jiřího Mádla a Malcolma McDowella schovávaném ve sklepě, kam jakoby nacouval dvorkem betonové zahrady, pomalu vykvete ve filmový pugét, který v době vzniku vidělo trestuhodně málo diváků. Jisté filmy dělá jediná scéna a napadá mě hned několik, jež za nanebevstoupení vděčí jediné písničce. Rozháraný výběr hitů, které Bertolucci nejspíš nastudoval jako relevantní (The Cure - Boys Don't Cry; Muse - Sing For Absolution, RHCP - Power Of Equality, Arcade Fire - Rebellion (Lies), exploduje v tanečku ústředního páru na italskou (!) verzi Space Oddity titulem Ragazzo solo, Ragazza sola, nazpívanou samotným (!!) Davidem Bowie (který byl ostatně známý ochotou překvapovat jazykovými verzemi svých písní). Když Tea Falco přidává svému bratrovi třetí hlas, z plátna kane elixír lásky hutnější burákového másla. Nachytal jsem se při otázce, jestli děkovat spíš Bowiemu či Bertoluccimu, ale potom jsem se zastyděl, že bych se ptal stejně na podíl zásluh Mahlera a Viscontiho. S ženskou v místnosti se nedá číst. (24.05.2021)

Přiznávám rovnou, že jsem na tento film koukal jenom kvůli písni Space Oddity od Davida Bowieho nahrané v italštině. Zazní až v úplném závěru a čekat na ni 100 minut byl téměř nepřekonatelný úkol (pro tip - hledejte na youtube "Ragazzo solo, Ragazza sola"). Tea Falco je možná hot, ale interakce s druhým hlavním hrdinou filmu je hrozivě špatná, scénář jde od nikud nikam, na druhou stranu uzavřený prostor smrdí socialismem a myslím si, že západní kinematografie nikdy nebyla ponurou atmosférou nikdy blíže k našim Pelíškům... Nevím jestli to ale může být pochvala a Bertolucci mě asi na obalu DVD citovat nebude. 45 % (26.01.2016)