Nepozvaní hostia

Film „Nezvaní hosté" vypráví příběh polské mládeže, bojující hrdinsky proti nacistickým okupantům za druhé světové války. Ústředními postavami jsou dva kamarádi Jašo a Stach. Jejich cesty i jednáni se od sebe z počátku naprosto liší, ale během času docházejí oba k poznání stejné pravdy, pro níž jejich přítelkyně, milá a příjemná Dorota, soudružka v boji a vedoucí partyzánské skupiny, obětuje svůj život, aby její vlast byla opět svobodná. — Stach i Jašo vyrůstali ve stejných podmínkách, ale jak rozdílné jsou cesty, jimiž přicházejí k poznání opravdového vlastenectví. Stachova cesta je přímá a cílevědomá. Neustálé nebezpečí a tvrdý život vytvořili z tohoto syna ulice čestného a statečného bojovníka. Má své jasné proletářské chápání sociálního práva, povinnosti i nespravedlnosti. Nepatrný zlomek jeho pochyb ustupuje před životní pravdou. Jašo je naprosto odlišný. Vytvořil si pro sebe svou vlastní filosofii v krutých okupačních poměrech. Chce, aby ho nechali v klidu pracovat a čekat na lepší časy. Jeho krédem je nevěřit nikomu, nepřátelit se s nikým, nevměšovat se do ničeho, co by ho mohlo připravit o draze zaplacený klid a snad i o život. Jašo je tragicky osamělá lidská bytost. Nikdy se nemůže zbavit strachu před nebezpečím boje. Tato jeho povaha, kolísající mezi váháním, strachem a impulsy bláznivé odvahy ho dožene do posledního boje. Jeho smrt odhaluje Jašovo pravé hrdinství. „Nezvaní hosté" je příběh, nabitý dramatickými konflikty a lidskými tragediemi, který vystihuje naprosto věrně temnou dobu poroby a útrap, jež navlekli na šiji polského lidu fašisté. Filmový přehled 34/1955 (08.10.2009)

Ideologický přerod statečného Staška z postu neuvědomělého rebelantského mladíka v kovaného údernického komunistu mě nezaujal. Pár světlých momentů se tu najde, ale jinak mě Wajdova prvotina nechala chladným. Tvrdě socialistická agitka formálně šmahlá neorealismem, zajímavá snad jen pro studenty Wajdova díla jako celku. 40% (23.10.2007)

(KSE - P) NEZVANÍ HOSTÉ jsou režijním celovečerním debutem Andrzeje Wajdy, zároveň jsou první filmovou rolí pro Romana Polanského a v neposlední řadě se jedná o první díl tzv. "Válečné trilogie", do které spadají další dvě části - KANÁLY (1957) a POPEL A DÉMANT (1958). Naneštěstí pro všechny tři "prvenství" se zároveň jedná o to nejslabší, s čím jsme se v jejich případě mohli setkat, protože jde o nejslabší Wajdův film, nejhorší Polanského herecký výkon a nejslabší část trilogie (nehledě na to, co si myslím o KANÁLECH, s nimiž mám ten problém, že události estetizují a inklinují k sentimentu a patosu). Válka a odbojové hnutí zde slouží spíš jako ozvláštňující prvek k příběhu o dospívání a první lásce, než aby se s jmenovanými prvky nějak systematičtěji a důmyslněji pracovalo, popř. se relativizovala hodnota odbojového hnutí a hrdinství, jako tomu bylo v dalších dílech. Coming-of-age story ale "nesluší" epizodičnost vyprávění, soustřeďování se i na jiné postavy na místo omezení se na hlavního hrdinu a i přes nejednoznačný závěr, který ve snaze vzbudit otázky dost dobře nefunguje, určitá schematičnost, která se pojí s předvídatelností. Samozřejmě se vše dá omluvit tím, že to "bylo poprvé", ale jsou filmaři, u nichž se hned z počátku jejich kariéry dá rozpoznat jasně čitelný rukopis a slibný potenciál. Wajda mezi takové evidentně nepatří. (31.01.2012)

Film je pejoratívne poukázanie na nový zrod novej generácie. Vo filme ide o začiatky komunizmu a otváranie vzťahov medzi robotníkom a kapitalistom. Pokračuje to v hľadaní si vlastnej identity v odbojovom hnutí proti nasledujúcemu utlačovateľovi, nacistické Nemecko, až sa ocitneme v prenesenom obraze, v období uvoľňovania vzťahov po Stalinovej smrti a nástupe Chruščova k moci. Ten odsúdil kult osobnosti v Rusku a aj v Poľsku sa začala rodiť úplne nová generácia s nádejou na demokratizáciu života aj medzi umelcami. Tento priemerný film hovorí príbeh poľskej mládeže, ktorá si hľadá miesto v spoločnosti pri objavovaní skutočného vlastenectva. Aj tu sa predstavujú poznania rovnakej pravdy na nerovnakých základoch. (06.07.2017)

Raný Wajdův film, zatím ještě plný rozporů - jak v hledání osobitého stylu prosyceného moderními italskými i oficiálními sovětskými inspiracemi, tak ve scénáři místy poklonkujícím režimnímu výkladu polského odboje, místy celkem nezávislém a originálním. Ale přes značnou tendenčnost příběhu chlapce nacházejícího stranu i uvědomění může film nabídnout řadu dramatických sekvencí, které vysoce vystupují z ideologizujícího průměru. Prvních pět minut seznámení s prostředím a hlavní postavou, stejně jako objářská akce - geniální scéna přepadení německé dodávky a obrázek prázdné ulice a vyhazovaných kejhajících hus - opravdu stojí za to i samy o sobě a v paměti asi utkví nejpřesvědčivěji. (25.10.2007)