Réžia:
Jared LetoObsahy(1)
Artifact je americký dokumentárny film v réžii Jareda Leta pod pseudonymom Bartholomew Cubbins. Dokument podrobne mapuje vznik a tvorbu v poradí tretieho štúdiového albumu kapely 30 Seconds to Mars "This Is War", ktorý sa pripravoval v rokoch 2008-2009 a taktiež sa venuje vzniknutému sporu kapely s nahrávacou spoločnosťou Virgin Records. Súčasťou Artifactu je niekoľko rozhovorov, vrátane jedného s producentom a neurovedcom Danielom Levitinom, autorom obľúbenej odbornej publikácie "This Is Your Brain On Music".
Režisér dokumentu Jared Leto popísal svoj film ako "presný artefakt skupiny, jeho osobného života a toho, čo sa deje s celým svetom".
(Erik7595)
Recenzie (17)
Okej, příště už se asi nebudu dívat na dokumenty o hudbě, která mě přinejlepším vůbec nezajímá a přinejhorším se mi během jejího poslechu otevírá kudla v kapse. Nicméně chtěla jsem si vytvořit alespoň mírnou představu o tom, co je Jared Leto za člověka/autora, neboť mi přijde fascinující, jak je jeho výraz absolutně prázdný navzdory tomu, že prakticky v každé písničce projde celou škálou od uvzdychaného "prožívání" do emocionálního řvaní. No a za dojem jedné velké totální prázdnoty za těma jeho vytřeštěnýma očima jsem se moc neposunula. Je to taková hudba jak do reklamy na Coca Colu, kde hlavní dějová linka naznačuje, že všichni mladí krásní lidé na světě jsou spojeni tím, že pijí stejnou značku v cukru rozpuštěné kyseliny fosforečné. Jo a jinak korporace ničí naše duše a dělají z nich prázdné schránky, to se myslím kluci snažili říct. A navzdory všemu, co jsem napsala, mi ho bylo chvíli i líto, jak se tam tak krčil v koutku a bál se, že kvůli právníkům nebude moct vydávat svoje písničky. Jenže na druhou stranu, když to svoje dílo potom popisuje, tak je zřejmé, že nějaký mesiášský komplex určitě má a že jsem si ten narcisismus, co z něj čiší, nevymyslela. ("Chci vytvořit něco, co bude žít navěky", what the fuck Jarede, tak nedělej pseudorock pro týnejdžry.) A to jsem ještě zapomněla zmínit, že to je vlastně obyčejné home video, a že doufám, že nemá dojem, že vytvořil komplexní filmové dílo. P.S.: Body language Chestera Benningtona v jeho příspěvcích byla vážně děsivá, takhle nějak musí vypadat zosobněný stres. ()
Je velmi ironické, že album bojující proti zlým a zákeřným vydavatelům, bylo těmito vydavateli nakonec vydáno. Ještě vtipnější je poté to, že 30 Seconds to Mars z prodeje údajně prozatím neviděl ani dolar. Dokumentem tedy udělali svým záškodníkům takovou větší reklamu. Jared Leto je multitalentovaný borec. Umí hrát, zpívat, tančit, kreslit a když by na to přišlo, tak by snad zvládl i létat. Spousta lidí ho za to nenávidí. Já mezi tyto závistivce určitě nepatřím, protože toho umím mnohem více než Jared a nemám mu tak co závidět. Bohužel, dle mého odborného názoru, není Jared až natolik zručný režisér. Kromě sympatického výkřiku do ztracena, který po sobě dokument zanechal, mě takřka ničím nezaujal a neoslovil. Kluci podepsali smlouvu s ďáblem a vrhli sami sebe do víru začarovaného kolečka vedeného vykořisťovatelskými korporacemi. Celé je to o to, dle očekávání, brutálně stereotypní. Co dál? Podepsat další smlouvu, nebo se zkusit projít mezi dravými šelmami na vlastní pěst? Když už to začíná sklouzávat k brutální nudě, tak diváka zachrání nějaký ta ukázečka z práce na novém albumu. Obsahově mi to určitě rozšířilo obzory, protože jsem se před zhlédnutím detailně nezajímal o to, jaképak přátelské pouto vládne mezi umělci a vydavateli. Nějakou velkou dokumentární záživnost jsem však nepociťoval. Jedná se o materiál pro velmi omezené publikum. Hudbu tvoří kluci solidní, ale stahovat ji nebudu... Až tolik mě neočarovala. Viděno v rámci Filmové výzvy. Film mi vybral uživatel ytheri. ()
A já si bláhově myslel, že Jared si dal přestávku, aby se pobavil při hraní s kapelou. A on mezitím musel řešit takovéhle sračky s hudebním průmyslem, který nehraje ve prospěch kapely, ale ve prospěch svůj. Pro mě, jako člověka, který tenhle byznys nesleduje, je to hnusný podraz. Ale máte na výběr? Buď budete pod společností, která vás odrbává a jste v dluzích nebo se osamostatníte a bez týmu zajišťujícího marketing jste v podstatě taky na mizině. Jared Leto je mimochodem úžasný člověk. ()
Spoustu podnětných informací o realitě hudebního průmyslu tohoto století a skutečném postavení hudebníků. Dosti to odhaluje důvod, proč má poslední deska tak smutně bojové naladění. Není to ani tolik o 30STM jako kapele, nechvástají se tam o svých úspěších, vyprávějí příběh o tom, že i muzikant je normální vydělávající osoba. A taky může znát šikanu na pracovišti. Zbývá jen vyslovit naději, že si EMI a spol jednou uvědomí, že je 21.století a místo skuhrání na pirátský kopie jako jediné ultimátní zlo se radši sami přizpůsobí době a technologii, aby už lidi neměli potřebu tolik pirátit, a už nebudou mít potřebu nám ty muzikanty tak vykořisťovat. Poznámka pro doplnění: již nespadám do věkového průměru jejich fandů, nikdy jsem nebyla Echelon, nejezdila jsem na srazy, ačkoliv jsem je měla ráda. Aktuálně jsem spíše příležitostná posluchačka. Nicméně na bratry Letovy se nesmírně dobře kouká. Na staršího ještě líp jak na mladšího, takže motivace vidět dokument ani už tolik nebyla muzika:-D ()
This is War! This is War! This is War! Opravdu jsem něco takového ještě neviděla. Ty tři lidé, kteří svou práci nadevše milujou, kteří stále drží pospolu. Kdy ani před tím největším problémem nechtějí uhnout a taky, že to neudělají, protože mají odvahu a vůli jít po hlavě do všeho, co jde proti nim Tihle lidé z Marsu dokázali opravdu mnoho. A ještě toho mnoho ukážou a dokážou. Je vidět, že i jejich život není vždy lehký, ale udělají všechno proto, aby dovršili svůj sen a cíl. A jsou za tuto snahu odměněni fanouškovskou láskou, která je zrovna u této skupiny velká. Když pak na konci tohoto artefaktu vidím tváře obyčejných lidí, kteří jsou v té chvíli opravdu šťastní, z kterých cítíte, že teď, zrovna teď mají odhodlání splnit si i ten největší a nejšílenější sen, kdy na těch pár minut zapomenou na skutečnost, že tenhle svět není zcela v pořádku....to je ten nejkrásnější moment. Time to Escape. The Clutches of the Name. No, this is not a Game. It´s just a new Beginning. ()
Zajímavý dokument o tom, jak slušně řečeno kakáme umělcům (muzikantům, filmařům, spisovatelům,..) na hlavy tím, že chceme potěšení z umění zadarmo a stahujeme jako šílení. A taky o tom, že v Americe jde všem jen o prachy, akorát Jared Leto to všechno dělá z lásky, takže zpoplatní i vlastní prd. Ve zkratce. Lidstvo se zahubí vlastní blbostí. ()
Skvělé okno do pos..ného hudebního bussinesu. Opravdu to nemají lehký. Vůbec celý pohled na měnící se podmínky trhu a obří vykořusťující společnosti, kterým jde jen o prachy. Každý nějak tak tuší, ale tohle vám fakt otevře oči. Jinak skvělý pohled dovnitř kapely, který pak ne celé album i všechno kolem vrhá ještě lepší světlo. Jak bylo řešeno, hudba a sex jsou pro lidi to nejdůležitější. Je čas pustit si pořádnou hudbu... ()
"Ahoj, já jsem Jared. Jsem režisér, muzikant, herec, sem tam jsem manažer, jsem grafický umělec, kreslím, byl jsem známý jako tanečník, rád chodím na dlouhé tůry. Ach do prdele...to je den... to je den..." 30STM v mém životě figurují již 11 let a přesně pro to, čeho je schopen Jared Leto ho obdivuji a je to on, kdo mi denodenně dokazuje, že jsou tak unikátní jedinci jako je on. Artifact je krátký, ale výstižný dokument, ve kterém můžete 30STM vidět z malinko jiného úhlu, což považuji za lidské, jelikož je zde jen dokázáno, že to jsou taky jen lidi. Ale vidět Jareda takhle až moc smutného a vyčerpaného, kvůli soudnímu procesu...škoda :( ()
Stáhl jsem to z internetu... kdo ne? ()
Thirty Seconds to Mars jsem vždy obdivoval, krom toho že je to pro mne jedna z nejlepších kapel vůbec, jsou .. prostě něčím víc, než ostatní kapely, v každé skladbě je neuvěřitelně silný odraz emocí a takového záhadného emočního vypětí, které mě i po těch letech pořád baví a něčím neustále znova přitahuje. Krátký dokument Artifact odrážející velmi zajímavý pohled na příběh desky This is War, se nakonec vydal uplně jiným směrem, než byl jeho záměr. Zajímavý je i fakt, že 30STM nedostali zaplaceno za žádné z doposud vydaných alb - přesně to ale vystihuje kapelu Jared Leta - jednoho z mála umělců, který nedělá hudbu pro peníze a plno myšlenek nejenom z tohoto dokumentu stojí k zamyšlení. Skrytý příběh Artifact je přesným odrazem toho, jak to ve skutečnosti v hudebním průmyslu chodí, pouhé vydělávání "velkých" peněz pro lidi, kteří jsou pouhé nic. ... a ty záběry z celosvětově vyprodaného turné? This is War .. ()
"You know, you work for a fucking year on something, and you put all this time and you spend all this money on creating these songs and a cup of coffee like the other day, cost more than your song." ()
Ano, patřim k těm, co si ještě v dnešní době staromódně kupuji CD a hrdě se k tomu hlasím, po shlednutí tohoto dokumentu ještě víc. Přesto z něj mám rozporuplnné pocity. Zajisté jsem si rozšířila obzory, protože jsem nikdy nepřemýšlela, vlastně mě to ani nenapadlo, jaký postoj zaujímají muzikanti k nahrávacím společnostem a jak se tyto společnosti chovají. Dále oceňuji přesah Artifactu, protože takový bordel panuje kdevšady a v umělecké branži se zajisté nejedná o problém jen v oblasti hudby. Ale tak nějak... nemůžu se zbavit pocitu, že je to zase snaha ukázat, jací jsou vlastně oni hrozní chudáci (oni myšleno ve smyslu umělci obecně), kterým křivdí celý svět a vlastně si za desítky let svojí kariéry nevydělají ani dolar. Je to skutečně až tak? Rozhodně to stojí za zamyšlení pro všechny, kdo mají představu, že se zpěváci válí v penězích, protože prodají pár lístků na koncert, ale přecejen... 30STM znám a spolouchám již 10 let, ale za poslední dobu jsem na ně kvůli jistým věcem taky trochu zanevřela a možná jim tedy křivdím. Taky v tomto dokumentu Jared nezapře své herectví a smysl pro drama, zajímalo by mě, které scény jsou opravdu autentické, což podle mě celému projektu škodí. Ráda bych však věřila, že ta bezelstnost, dobrota a smutek byly upřímné. Rozhodně ale musel mít odvahu s něčím takovým přijít a snaha poukázat na tento problém za pomoci dalších svých kolegů (např. Chester Benningtom, Serj Tankian, Amanda Palmer...) se cení. V dokumentu o "soudním sporu" s gigantickou nrahrávací společností se prolíná nahrávání desky This Is War, která v podstatě vznikla doma v obyváku. Každopádně už vždycky, když budu tuto desku poslouchat, budu si ji zasazovat do určitého kontextu, a i když už znám každé její slovo a tón, bude mi dávat trochu jiný smysl, význam a budu ji chápat jako celek plný emocí, které vím, odkud pramenily. A je hodně zajímavé poznat kapelu i z trochu jiné stránky, pro mě až trochu šok, protože dodnes jsem je takto vůbec neznala. Obávám, že na své si tedy přijdou zejména fanoušci této trojky a proto mě trochu mrzí, že se na to nemůžu podívat jako "nezaujatý" divák. PS: někteří tu psali, že je Jared Leto arogantní, namyšlený a narcistický. Samozřejmě to nebudu nikomu vyvracet, nemohu ho soudit, protože ho ve skutečnosti neznám a možná je to i pravda, taky mi na něm některé věci vadí. Ale schválně jsem se teď podívala na některá živá vystoupení 30STM a nedá se mu upřít to, že do hudby dává vše, žije pro ni a je pevně přesvědčen o tom, co dělá, víc než jsem kdy viděla u jiných interpretů. Je to vidět i v tom dokumentu a to žádné herectví není. ()
Kdo mě zná delší dobu ví, že 30 second to mars a bratři Letovi s Tomem Miličevičem jsou moje srdcovka už pěknou řádku let. Jasně, Jared pořád vede i jako hezkej chlap (je to nefér umět zpívat, hrát, režírovat a v 50 vypadat na 30), ale Artifact je dokument, který by možná měli vidět i jiní lidé, než fanoušci 30stm. Ono to je totiž o tom, že i zpěváci a hudebníci jsou především lidi a o businessu, kterej je někdy pěkná špína. Spoustu fanoušků tehdy žilo v tom, že si kapela dává oddech a oni přitom řešili takový s prominutím s*ačky, aby se vlastně díky tomu že hrají nezadlužili na x let. 30stm rozhodně není kapela pro každého, někteří je nazývají kapelou pro náctileté. Pro mě je to srdcová záležitost, protože je poslouchám od 15 - což je už vlastně 17 let (ano, stárnu společně s nima) a žádná kapela mě neovlivnila v životě tak moc. V tomhle snímku jsou navíc velkým přínosem rozhovory s Chestrem Bennigtonem, nebo Serj Tankianem, kteří Jareda v jeho smýšlení podpořili. Chester už tady teda nevypadá úplně nejlíp.. Podívat se na tenhle film po 13 letech bylo skvělé, protože svět se mění, ale my zůstáváme. A co budem, na Letovi se prostě dobře kouká. 10/10 ()
Jared Leto je pán a to dokazuje aj tento dokument. Jeho dokumentácia súboja s veternými mlynmi, o nevýhodných zmluvách a podobne. Predsa len aby 30 second to Mars, zaplatilo 30 milionov, nie je to trochu priveľa? Hudobný priemyseľ je často zradný. Pre mňa, ako osobu, čo do toho nevidí, mi poskytol zrozumieteľný insiderský pohľad, na to, ako fungujú hudobné vydavateľstvá a aj iné spoločnosti. Aké majú nevýhodné podmienky. Niektoré scény sú silné, v iných vie napriek komplikovanej situácii pobaviť. A zároveň to človeka znechutí, keď si uvedomí, že ako to funguje, asi sa už opakujem. Treba vidieť. Pre rozšírenie obzorov minimálne. ()
Je to dobré a jeden i fandí Jaredovi v boji proti vykořisťovateli, ale neni speciální. Oceňuju otevřenost a odvahu. ()
Dokumentární film o hudební skupině 30 seconds to Mars zachycuje komerční stránku umělecké činnosti. Frontman skupiny Jared Leto a jeho bratr Shannon ve chvíli, kdy začali natáčet svou třetí desku, zjistili, jak nevýhodnou smlouvu podepsali. Skupina odehrála bezpočet koncertů po celém světě, zapsala se do Guinessovy knihy rekordů pro největší počet odehraných koncertů během jednoho turné (133), po návratu její aktéři zjistili, že vlastně ještě dluží nahrávací společnosti 2,7 miliónů USD. Začali řešit tento nevyvážený vztah, chtěli změnu, situace se zkomplikovala, až je jejich nahrávací společnost zažalovala o 30 milión USD. O částku, která i v jejich představách znamenala vesmír. Ten boj trval přes rok, film zachycuje momenty beznaděje i vzteku, názory odborníků, právníků i samotných hudebníků. 30 seconds to Mars nakonec natočili album This is war, což celkem vypovídá o situaci. Nakonec se k řešení dospělo, ale otázka, zda je vůbec možné skloubit umění a business, zůstává. ()
O tom, že hudební průmysl funguje tak, jak funguje, asi každý tak nějak tuší a je dobře, že to někdo ukázal na plnou hubu a ještě lépe, že to ukázal na extrémním případu, jako byla aféra okolo 30 Seconds to Mars. Bohužel to, že se jedná právě o 30 StM, je také největší slabina. Jared Leto umí hrát i zpívat, o tom nikdo nepochybuje. Na druhou stranu je to do určité míry přeceňovaný a hlavně ULTRANARCISTICKÝ pozér. Měl bych také přiznat, že přes veškerý instrumentální um vidím hudbu 30 StM jako komerční teenage pop metal sračku a Jared Leto je mi svým stylem vystupování krajně nesympatický. Ale zpátky k filmu. Fakt, že zisk umělců se plynule přesunul z prodeje desek do živého vystupování, je také všeobecně známý. O horentních sumách, které si umělci za koncerty účtují, tu ale s podivem nepadá ani slovo. Tento business model navíc výrazně nahrává právě velikým bandům jako 30 Seconds to Mars, které dokáží vyprodávat stadiony. Menší umělci mají se ziskem problém daleko větší. Při úvodním plakání dollarových multimilionářů (Bennington a Tankian) nad mládeží, která si hudbu raději zdarma stáhne, než koupí, mi tak bylo na blití (za zmínku oproti tomu stojí rozumný postoj Metallicy, která ho prezentuje v dokumentu GLOBAL METAL). Hudební průmysl je z hlediska vztahu label-hudebník odporný, ale víceméně dává smysl. Nahrávací společnost umožní nákladnou produkci alba a poskytne skupině možnost vydělávat na koncertech. Za to si však společnost naúčtuje nesmyslné peníze včetně absurdních poplatků. Zkrátka korporace zůstanou korporacemi a při Letově komentáři „tyhle firmy nezajímá nic kromě čísel“ jsem se dusil smíchy. Právě tyhle korporace totiž vedou pro umělce formátu 30 StM nezbytný byznys založený na kalkulacích, analýzách a rozpočetnictví, který vůbec umožní vydávání pompézních alb. Nahrávací společnosti navíc odvedou ohromný kus práce s kompletní propagací produktu. Nikdo se nepozastaví, proč je zpravidla každý větší band pod nějakým labelem? Krom toho takto fungují do určité míry všechny (nejen) umělecké branže. Větší skupiny živí ty menší, a to je z mého pohledu zcela v pořádku, aby byl umožněn „zrod“ nových talentů. Ale Leto, zdá se, má sám málo. Kam se poděl ten duch „pro hudbu jako takovou udělá Jared všechno“, který je tu tolik proklamován? Není to spíš „pro prachy…….“? Momenty, kdy se skupina rozhoduje, jestli podepíše s labelem další nevýhodnou smlouvu po tom, co byla právě „ojebána“, ji pak staví tak trochu do pozice nevděčného, oportunistického spratka. Letova (vlastně obou) samolibost je až neuvěřitelná, když nám předkládá záběry sebe sama v hlubokých zamyšlených pohledech či rozhovorech s plasticky vloženými dramatickými pauzami uprostřed vět. Pro film jakožto dokument jsou tyto režijní excesy drtivě degradující. Ve výsledku jde o dokument, který je často v kontradikci sám se sebou, rozplývá se nad nesmysly, pláče tam, kde to nedává smysl, využívá demagogického vyjadřování a ke sběru a prezentaci dat využívá překvapivě omezený počet zdrojů, které jsou často nerelevantní. () (menej) (viac)