Je láska láska?

Veskrze milý, ovšem poněkud těžkopádný film s výraznějším vtipem v průměru jednou za třicet minut-tři, čtyři by se tady našly. Po celou dobu je to ale takové vlídné, kamarádské, lehce intelektuálsky bláznivé- přesně jako ta komunita, o které Společně pojednává. Zjistil jsem, že by mě hodně bavil film, který by mi přiblížil život opravdových šedesátkových anerických hippies. Ten zájem ve mně vyvolalo právě Společně, až do dneška mě to nikdy ani nenapadlo. K tomu, aby mě tento film připravil o některé ideály, to ale stačilo. Ani holá frnda nemusí být všem po chuti a může se kolem ní strhnout slušná mela. (24.06.2018)

V porovnání s předchozím režisérovým snímkem Fucking Amal jsou hrdinové Tillsammans o něco starší a řeší trochu jiné problémy v jiné době. Život v rádoby hippie komunitě, kam přichází Elizabet se svými dětmi, se zpočátku jeví jako jeden velký odvaz. Pak začnou vyplouvat "soukromá dramata", která řeší jednotliví obyvatelé domu, tvořící bizarní směsici složenou z permakulturní hippie dvojice, transsexuála, lesbičky, levičáckého fanatika, apoštolky volné lásky a několika společných dětí. Film je poměrně vtipný, i když závěr na můj vkus až moc happy. Ve švédských hercích se moc neorientuji, ale pokud jste viděli některý film z trilogie Milénium, Michaela Nyqvista v roli Elizabetina manžela určitě poznáte. (30.06.2011)

„Bylo to tak dobrý, měla sem orgasmus! Měla sem svůj první orgasmus za celej život.“ - „Ale, ale...“ - „Jo, já vim, že sem řekla, že to bylo tenkrát, ale to byl...nemyslím si, že tenkrát to byl skutečnej orgasmus. Tohle bylo něco úplně jinýho. Byla to potopa, bylo to něco úplně fantastickýho! Mrzí tě to?“ Což si chce muž od své ženy vyslechnout, zvlášť, pokud předtím přes zeď slyšel, jak silné vyvrcholení s tím druhým chlapem měla…Groteskní, absurdní, úsměvná, i když místy i hořká podívaná. Utopistický život socialistické komunity vystupující proti elitám, měšťáctví je založený na sdílení a svobodě. Což platí i pro „volné“ vztahy, které dokážou být ale i dost komplikované, protože přece nikdo nechce zůstat sám…Díky filmu vím, co znamená si jít „trochu zatesařit“, pochopil jsem, že Pipi Dlouhá punčocha byla obyčejná materialistická kapitalistka, lidé jsou vločkami v kaši, hraní si na Pinocheta je nevinná dětská hra, a Děti z Bullerbynu se dají aplikovat i mimo knižní svět. Závěrečná pasáž je sice naivní, ale příjemně pozitivní, a já filmu ty slušné 4* rád dám. (02.04.2023)

Filmy Lukase Moodysona mám opravdu rád a Tillsammans je dalším krásným dílem... Pravda chvílemi jsem se nudil, některé postavičky komunity žijící společně v jednom domě v 70. letech, vycházející z rádoby socialismu, komunismu a feminismu, mi úplně nesedli. Ale optimistickým závěrem jsem se do celého filmu dostal a ta typická Moodysonova opravdovost příběhu mě opět uhranula. (04.07.2008)

Ambiciozny mix tem v jednom filme a ono to funguje. Sice kazdu temu film rozobera len skratkovito, ale vdaka fantastickym vykonom, ktore pôsobia strasne prirodzene vas minimalne zaujima ako dopadnu jednotlive postavy a mozno sa nad niektorymi temami aspon trochu zamyslite. Nakoniec vam ani nebude vadit ta absurdna zmeska ludi v jednej komunite. Pre mna bola najsilnejsou tem samoty a snahy najst si niekoho s kym by clovek zdielal svoje myslienky a pocity. Preto sa mi najviac pacil pribeh chlapika, ktory si schvalne pokazi zachod, aby si mohol pokecat aspon s opravarom. A namiesto toho, aby sa z toho chlapika vyklul nejaky zatrpknuty nenavistny clovek, tak naopak s velkou snahou tomu opravarovi pomaha, aby sa udobril so zenou. Je tu aj par postav, ktore mate chut prefackat, aby sa spamätali, ale pre vyznenie pribehu su nezbytne. Jedna z najsilnejsich scen je, ked zena partnerovi s ktorym ma volny vztah, liči ako si uzila prvy orgazmus s druhym chlapikom a ten partner sa z toho doslova pozvracia. Nastastie o nieco neskôr jej to konecne oplati. A tak by som mohol vymenovat vsetky linie. Kazdy si tu najde nejaku postavu, ktora ho zaujme. Snad len homofobici film nerozdychaju. To, ze je tu tolko postav môze mat za nasledok, ze vas bude mrziet, ze sa film nesustredi len na par z nich, ale mne sadli prakticky vsetky. Snad len ten fanaticky komunista, ktory ma za otca bankara bol trochu nudny pretoze len dookola omielal komunisticku propagandu. Pritom skôr pôsobil ako pózer, ktoreho stval jeho otec a tuto temu mohli viac rozviest. Film som prvykrat videl pred nejakymi pätnástymi rokmi a stale ma co povedat. Skoda, ze kvalite svojich prvych dvoch filmov sa uz neskôr Moodysson nikdy nepriblizil. 8/10. (02.03.2017)