Jeden blbec na večeru

Frantíci absurdito jednoducho vedia! Nie vždy to jednoducho vyjde. Milujem kvalitné komédie „made in France“, ale z deväťdesiatych rokov poznám aj humornejšie poňaté snímky ako je tento. Nie, že by som sa nezabavil a neoddýchol si. Naopak ma to ani na chvíľku nenudilo. Jednoducho som sa tešil trochu viac, ako som dostal výsledok. Inak to bolo skvelé, nápaditosť nemala hraníc. Blbec nemohol dostať lepšieho protagonistu, navyše to bolo rýchle a debilne geniálne. 85%. (30.01.2007)

Když se setkají tři z nejlepších představitelů francouzského filmu posledních nejmíň dvacíti let, bylo by moc špatný, kdyby to dopadlo i průměrně. Ale nedopadlo, protože herecké výkony obou hlavních hrdinů doplňují kvalitně vypracovaný režisérův scénář nespoléhající na vulgární nebo estrádní humor, ale na vytříbenou francouzskou slovní i situační komiku dotaženou až téměř k dokonalosti (musím si nechat trošku prostoru k manipulování, ne?) a nesouhlasím, že je to tím, že Veber své řemeslo nezapomněl. Jistě, řemeslo ovládá s jistotou velmistra řezbářů, ale kvůli dobře zvládnutému řemeslu ještě nevzniká majstrštyk. K tomu je potřeba i dar od Boha, přinejmenším vnuknutí, nápad, jiskřička ideje a taky určitá dávka inteligence a znalosti lidí a vztahů mezi nimi. To všechno Veber měl (má) přinejmenším když točil Blbce k večeři. Z jeho příběhu je jasně poznat, že lidi má rád, že nechce kritizovat zle či jedovatě, že chce spíš dědečkovsky poklepat na rameno a říct: Opravdu se ti to takhle líbí, synku? Zamysli se nad sebou, nikdy nevíš, na které straně stolu budeš sedět ty. Líbil se mi tu hlavně ten rozpor úhlů pohledů různých lidí. A když se nad tím zamyslíte, všechno je jenom o úhlu pohledu, o vztahu k našemu zázemí a psychice, k našemu současnému duševnímu rozpoložení a dalších ryze subjektivních pocitech. Čili že blbcem je každej, někdo dýl, další víc, jiný přirozeněji. A poučení nakonec? blbcem se člověk nerodí, blbcem se musí stát dlouholetým podvědomým tréninkem. (21.07.2007)

Chcete-li vědět, jak naprostý pitomec s nulovým IQ vydrží být 80 minut středem pozornosti, aniž by z něj divákům nenaskakovala husí kůže a nebylo jim ani na kratičký okamžik trapně, zeptejte se pana génia Vebera. Vrchol jeho tvorby je sice ještě o kousek vedle, hned u blbce z Montargis, ale i blbec k večeři je herecky a příběhově natolik pikantní, nezapomenutelnou a inteligentní podívanou, že přes prostý námět a chvílemi dost pochybné chování některých postav prostě nelze vznášet velké námitky. Francois Pignon je holt sázkou na jistotu:-) 80% (26.09.2013)

Arogantní inteligent, dobrotivý blbec, jedna večeře a neuvěřitelná spousta inteligentní konverzační zábavy, která nepoleví ani na vteřinu. Zčásti je to dáno dokonalým obsazením, nenatahovanou stopáží a především geniálním komediálním timingem nestora francouzské komedie Francise Vebera. PS: Že je Vladimir Cosma nepřekonatelný talent na jednoduché a chytlavé ústřední melodie snad ani netřeba dodávat, že? (10.07.2007)

Skvělá zpráva, Francouzská komedie je stále kvalitní a zábavná. A velikou zásluhu na tom má Francis Veber, který točí stále skvělé komedie (ne-li lepší) jako za časů své největší slávy (např. s Pierrem Richardem). A stačí mu k tomu jeden barák, telefon, čtyři chlapi, dvě kočky (dvounohé, samozřejmě :-)), necelých osmdesát minut a hlavně perfektní scénář. Thierry Lhermitte a Jacques Villeret jenom dokázali jací jsou znamenití herci a jaký mají komediální potenciál. A jako třešínka na dortu je výtečný český dabing (Viktor Preiss s Václavem Postráneckým) a úvodní chanson George Brassense přeložený a přezpívaný Jiřím Dědečkem. Znamenité. (19.06.2006)