Jeden blbec na večeru

Francouzská komedie není nutně mým oblíbeným žánrem, ale musím uznat, že v tomhle případě jsem se bavil tím, jak se povedlo celý film zahrát, a to díky vybraným hercům, ale bavil jsem se i díky chytrému scénáři, který není hloupý a který vás dokáže strhnout. Na první pohled jednoduché, na druhý nesmírně zábavné. (13.07.2017)

Tak konečně jsem se na Blbce dostal... Lidi, to je senzace! Opravdu neskutečná komedie, která - ačkoliv plná blbů - je zároveň neskutečně inteligentní. Veber nejen že napsal výborný scénář odehrávající se prakticky v jednom bytě, ale také ho bezkonkurenčně natočil, čímž mě několikrát dohnal k slzám. Smíchu. "Blbec" je zkrátka malý, ale zároveň ohromný film - jeden z nejvtipnějších zážitků poslední doby.__P.S. Nelituji ani toho, že jsem si ho pustil s dabingem - pánové Preiss s Postráneckým nemají chybu, zrovna tak úvodní píseň Jiřího Dědečka.__P.P.S. Mám se dívat na ten USA remake? Znám z něj zatím jen (dobrý) soundtrack a přemýšlím, jestli by to tak nemělo zůstat.__P.P.P.S. Mělo. (09.04.2011)

Kde blb, tam nebezpečno. Jan Werich. O pravdivosti těchto slov se na vlastní kůži přesvědčí arogantní nakladatel Pierre Brochant, který si díky své samolibosti ani na vteřinu nepřipustí, že by se tím blbcem mohl velmi lehce stát on sám. Francois Pignon totiž vymyslí a okamžitě realizuje i to, co by někoho jiného ani nenapadlo. Zdařilá komedie se značnou dávkou škodolibostí a jízlivosti. (12.01.2016)

Snad nejlepší situační komedie, kterou jsem poslední dobou shlédnul. Ty situace jsou nepopsatelný, při kterých se budete opravdu smát. Vůbec jsem to z počátku nečekal a z pozvolna se bude smích stupnovat až po úplný závěr. Jacques Villeret je v roli blbce neposatelně dobrej, že snad jen blbec ho dokáže překonat. Jo, a bacha na exekutory. (29.01.2004)

Když se setkají tři z nejlepších představitelů francouzského filmu posledních nejmíň dvacíti let, bylo by moc špatný, kdyby to dopadlo i průměrně. Ale nedopadlo, protože herecké výkony obou hlavních hrdinů doplňují kvalitně vypracovaný režisérův scénář nespoléhající na vulgární nebo estrádní humor, ale na vytříbenou francouzskou slovní i situační komiku dotaženou až téměř k dokonalosti (musím si nechat trošku prostoru k manipulování, ne?) a nesouhlasím, že je to tím, že Veber své řemeslo nezapomněl. Jistě, řemeslo ovládá s jistotou velmistra řezbářů, ale kvůli dobře zvládnutému řemeslu ještě nevzniká majstrštyk. K tomu je potřeba i dar od Boha, přinejmenším vnuknutí, nápad, jiskřička ideje a taky určitá dávka inteligence a znalosti lidí a vztahů mezi nimi. To všechno Veber měl (má) přinejmenším když točil Blbce k večeři. Z jeho příběhu je jasně poznat, že lidi má rád, že nechce kritizovat zle či jedovatě, že chce spíš dědečkovsky poklepat na rameno a říct: Opravdu se ti to takhle líbí, synku? Zamysli se nad sebou, nikdy nevíš, na které straně stolu budeš sedět ty. Líbil se mi tu hlavně ten rozpor úhlů pohledů různých lidí. A když se nad tím zamyslíte, všechno je jenom o úhlu pohledu, o vztahu k našemu zázemí a psychice, k našemu současnému duševnímu rozpoložení a dalších ryze subjektivních pocitech. Čili že blbcem je každej, někdo dýl, další víc, jiný přirozeněji. A poučení nakonec? blbcem se člověk nerodí, blbcem se musí stát dlouholetým podvědomým tréninkem. (21.07.2007)