Jeden blbec na večeru

Když se setkají tři z nejlepších představitelů francouzského filmu posledních nejmíň dvacíti let, bylo by moc špatný, kdyby to dopadlo i průměrně. Ale nedopadlo, protože herecké výkony obou hlavních hrdinů doplňují kvalitně vypracovaný režisérův scénář nespoléhající na vulgární nebo estrádní humor, ale na vytříbenou francouzskou slovní i situační komiku dotaženou až téměř k dokonalosti (musím si nechat trošku prostoru k manipulování, ne?) a nesouhlasím, že je to tím, že Veber své řemeslo nezapomněl. Jistě, řemeslo ovládá s jistotou velmistra řezbářů, ale kvůli dobře zvládnutému řemeslu ještě nevzniká majstrštyk. K tomu je potřeba i dar od Boha, přinejmenším vnuknutí, nápad, jiskřička ideje a taky určitá dávka inteligence a znalosti lidí a vztahů mezi nimi. To všechno Veber měl (má) přinejmenším když točil Blbce k večeři. Z jeho příběhu je jasně poznat, že lidi má rád, že nechce kritizovat zle či jedovatě, že chce spíš dědečkovsky poklepat na rameno a říct: Opravdu se ti to takhle líbí, synku? Zamysli se nad sebou, nikdy nevíš, na které straně stolu budeš sedět ty. Líbil se mi tu hlavně ten rozpor úhlů pohledů různých lidí. A když se nad tím zamyslíte, všechno je jenom o úhlu pohledu, o vztahu k našemu zázemí a psychice, k našemu současnému duševnímu rozpoložení a dalších ryze subjektivních pocitech. Čili že blbcem je každej, někdo dýl, další víc, jiný přirozeněji. A poučení nakonec? blbcem se člověk nerodí, blbcem se musí stát dlouholetým podvědomým tréninkem. (21.07.2007)

Kde blb, tam nebezpečno. Jan Werich. O pravdivosti těchto slov se na vlastní kůži přesvědčí arogantní nakladatel Pierre Brochant, který si díky své samolibosti ani na vteřinu nepřipustí, že by se tím blbcem mohl velmi lehce stát on sám. Francois Pignon totiž vymyslí a okamžitě realizuje i to, co by někoho jiného ani nenapadlo. Zdařilá komedie se značnou dávkou škodolibostí a jízlivosti. (12.01.2016)

Perfektní. Musím tu dokonce (skoro nerad) zmínit, že u Blbce k večeři se mi z té francouzštiny ani nezvedal žaludek, což u tohoto jazyku normálně mívám. Jinak skvěle vypointované (nebylo lehké v bytě udržet Pignona celou dobu, když se poprvé poroučí už asi po patnácti minutách), zahrané, příjemný hudební motiv. Smál jsem se u toho jak blázen, obzvláště když Pignon nadšeně práskl s telefonem a vykřikl "Tak jsme ta práva získali!". To jsem šel do kolen... 100% (30.04.2015)

"Strategie je to skvělá, ale co ten stratég...?!" Tak si říkám, jak by komedie vypadala, kdyby se panu Brochantovi nepříhodila náhlá zdravotní nepříjemnost a na večeři mezi blbce by s panen Pignonem opravdu dorazil... Nu věřím, že by si Francis Veber i tak vyhrál se svým scénářem plným neočekávaných point, jaké dokážou dostat nepřipraveného diváka do kolen, a i v této variantě by komedie dostala své nesporné kvality, ale určitě by z mé strany dostala minimálně o hvězdičku méně. Drsná zábava pana nakladatele a jeho kolegů, kteří se vysmívají z lidí se zajímavými koníčky či neotřelými názory a dělání si blbců z nevinných lidí mi totiž fakt nevoněla, měl jsem s ní zejména u prvního zhlédnutí problém a trvalo mi nějaký čas, než jsem se přes to přenesl. Nebýt zdejší velké obliby Blbce k večeři ze strany mých spřízněných uživatelů, asi bych se sám k němu nebyl býval vrátil, ale musím říct, že repríza se vyplatila a po většinu času jsem se pobavil minimálně tak skvěle, jak by jeden u kultovní komedie očekával, a dřívější problémy s tématem (i formou blížící se až k sitcomu) vymizly. Thierry Lhermitte mi nikdy nebyl příliš sympatický, takže v úloze cynika, který to pěkně odskáče, mi vlastně sedl jako málokdy jindy. Jacques Villeret se mi líbil o něco víc v Robertovi a Robertovi z roku 1978, ale ani jeho kreace v roli úředníčka Pignona se zálibou v stavění památek ze sirek nepředstavuje žádného ochotníckého šaška, jak jsem ho možná vnímal kdysi, naopak jde o inteligentně a precizně zahranou postavou s příznaky svérázného "blbce" i chytrého člověka současně. Vedlejší herci zdatně sekundují, ba i Prévost coby daňový kontrolor přehrává daleko méně, než zamlada a je snesitelný. Jen tak mimochodem, na vyvrcholení telefonátu pánovi s garsonkou a cizí ženou nelze nezapomenout. Velmi slušná zábava se zajímavým dramatičtějším vyvrcholením. 80% (Filmová výzva 2019: Idée_fixe) (09.10.2020)

Vyborna komedie! zacatek takovej rozjezdovej ale jak se dotycny blbec objevi na scene vybuchuje gejzir neuveritelnych hlasek a situaci dobrosrdecnej chudak postupne i kdyz nechtene toho parchanta co si zve nic netusici jedince na vecere blbcu doslava usmazi ve vlastni stave film je demonstraci jednoduchosti par hercu jeden byt a zaplava genialnich dialogu zaslouzene za 4* Francouzi opet zabodovali (14.11.2012)