Jeden blbec na večeru

100% - Tohle je koncert! Jak herecký, tak scenaristický. Skvělá divadelní hra Francise Vebera přenesena na filmové plátno naprosto geniálním způsobem... Za zmínku stojí i výborný český dabing, který je i pro francouzsky mluvícího našince minimálně tak dobrý, jak originál. Nevím, co bych zde vytknul. Snad jen, že takových originalních komedií s výbornou pointou není víc. (30.09.2005)

Obávala jsem se, že to bude Funesovsky potrhlé a celou dobu budu nadávat na žabožroutsky nekoukatelnou grotesku. Z Pignona jsem měla sice osypky, protože tohle mít doma, tak mám do týdne žaludeční vřed, ale léčebný endorfinový pocit zábavy a smíchu se nečekaně dostavil v míře víc než uspokojivé. Zajímavé je, že už v prvních pěti minutách filmu mě napadlo, koho bych na večeři pozvala já. Garantuju vám, že by trumfl i Pignona. Pro případné zájemce přepošlu kontakt. (23.05.2014)

"To je ale blbec!" Je zajímavé, že nejlepší film Francise Vebera, je částečně vedle od mistrova stylu. Veber totiž ve většině svých předchozích komedií (ne všech!) vždy do děje přimíchal nějaké špióny nebo kriminálníky (však také napsal Strach nad městem a Nelítostný souboj s Lino Venturou). Blbec spíše připomíná Neila Simona, nejen tím, že se jedná o adaptaci divadelní hry. Na druhou stranu ty omyly a trapasy, do kterých se Francois Pignon zamotává jsou typicky veberovské. Hlavní hrdinové u Vebera se většinou jmenují Francois Pignon nebo Francois Perrin a vypadá to, že ztělesňují stejný prototyp smolaře. Jenže ačkoli se to nezdá, je mezi nimi přeci jen rozdíl. Perrin je vždy buď svobodný nebo šťastně ženatý a jeho patálie spíš vždy vznikají spíš z roztržitosti. Oproti tomu Pignon je vždycky po ztrátě partnerky a vlastně nemá rád sám sebe. Ale teď k Blbcovi. Říkat, že je podle i u nás úspěšné Veberovy čtvrté divadelní hry, je nošením dříví do lesa. Nicméně se o ní trochu zmíním. Na jejím úspěchu a inscenování mají podíl dva muži, o kterých se to moc neví. Prvním je kupodivu Jean-Paul Belmondo. Hra se mu natolik zalíbila, že jí s inscenací Feydauova Dámského krejčího vyklidil pole z vlastního divadla. Druhým je Pierre Mondy, i u nás známý herec (seržant Choudard v Sedmé rotě), který je ovšem také vyhlášený a kvalitní divadelní režisér. S Veberovou látkou se nesetkal poprvé, jeho hru Jak unést dámu dokonce zfilmoval. Právě Belmondo s Mondym dostali geniální nápad obsadit Jacquese Villereta jako Francoise Pignona. Pro Villereta byl stavitel maket ze sirek životní rolí. Roli Brochanta hrál na jevišti nejdřív Claude Brasseur, pak Michel Roux. Po famózním úspěchu byla filmová adaptace nasnadě. Pignonem měl být samozřejmě Villeret, ale Brochantem Gérard Depardieu. Nakonec je to Thierry Lhermitte a je to moc dobře. Stejně tak se povedo i obsazení vedlejších rolí: Daniel Prévost je jako Cheval ve větší formě jak za mlada a Catherine Frot v roli Marléne Malé je také dobrá. Američané plánovali remake ve Veberově režii a Robertem Benignim jako Pignonem. No to uvízlo na mrtvém bodě, každopádně už existuje indický remake. Pochvala za český dabing! "A pak ať zapěje vůl volů, ach, kdeže lonšt blbci jsou..." (19.05.2007)

Mohol by som napísať, že to je komédia s parádne vygradovaným scenárom, množstvom gulometných a vtipných dialógov. Famóznym výkonom ústrednej dvojky z ktorých je ťažko povedať, kto je z nich skutočný blbec. Rovnako skvele zahratými vedľajšími postavami. Finále ktoré je rovnako dojímavé ako vtipné. Geniálnym českým dabingom z čias, keď dokázal tromfnúť originál. Ale to najpodstatnejšie je to, že je to aj pri opakovanom zhliadnutí tak vtipné, že sa mi od smiechu zaliali oči slzami a bránica sa mi natriasala tak silno, že som po dlhej dobe cítil jazvy na mojom rozrezanom bruchu. Je to proste pecka. Škoda len, že to je tak krátke. 10/10. (08.04.2020)