Lola beží o život

Ano, přiznávám se, Lolu jsem viděl poprvé dnes. A jsem z ní naprosto mimo. Co se týče německých snímků, je to určitě nejoriginálnější film v jejich dějinách a (po Ponorce) i druhý nejlepší vůbec. Takový nápad se prostě objeví jednou za X let.... A když je navíc podpořený senzační režií a kamerou a odzbrojujícím výkonem Franky Potente, jdou všechny zbytečné řeči stranou. Lola je dokonalá. (25.04.2010)

Jestli bych měl vybrat nějaký film jako ukázku dobře zvládnutých postmoderních přístupů ve filmovém umění, pak bych zřejmě volil právě Lolu Toma Tykwera. Jeho typicky ,,špinavý" námět o hrdinech překračujících z různých důvodů zákon tvůrce vypráví hned třikrát a pokaždé s jemnou změnou některého z detailů, díky níž se celý syžet uhne a vytvoří zajímavou alternativu ke skutečnému příběhu (tím zřejmě reflektuje nejnovější teoretické poznatky o paralelních vesmírech z kvantové fyziky, tedy teorii paralelních vesmírů profesora Stephena Hawkinga...). V tom ale vězí tak trochu háček Tykwwerova autorského záměru - nedá se vlastně říci, která z těchto tří verzí je skutečná, všechny žijí v paralelních světech a čekají na svou šanci uskutečnit se (podobně, leč ne takto progresivně, nahlíží divák i na dějovou linku třeba i ve filmu Butterfly Effect). Leitmotivem je Lola závodící (originální název Lola rennt = Lola závodí) s časem. Tomu je pak podřízeno téměř vše - obrovská dynamika filmu, rychlý a téměř klipový střih, výběr hudby, synchronizace obrazu a zvuku... Za zmínku stojí i další postmoderní prvek - mísení forem, kdy hraný film je prokládán animovanými sekvencemi. Tenhle progresivní Tykwerův experiment se překvapivě netříští, ale jemným sémantickým posunem modeluje významovou rovinu filmu. Shrnuje v sobě mnoho vlivů - ať už hudební videoklip, fenomén MTv, detektivku, klasický thriller, nebo i německý sociálně laděný film. Zvlášť dobrý je i výkon německé herečky Francesky Potente (škoda jen, že svůj zřejmý talent později zahazuje ve škvárech, jako je třeba horor Anatomie). Zkrátka Lola běží o život je důkazem toho, že se Tomu Tykwerovi vyplatila odvaha experimentovat. Velmi, velmi vydařený filmový experiment... (01.02.2007)

Tři, dva, jedna, START! A Lola běží. Sice o její život jde pouze přeneseně, ale pro Manniho život je třeba absolvovat trochu atletiky. Lola běží a snaží se rychle za běhu vymyslet plán, kterým Mannimu zachrání život. Co když to nevyjde? Nevadí, stačí pořádně zařvat a tři, dva, jedna, START! Lola už ví, kde chybovala, kde zaváhala a hlavně už začíná tušit, že nejdřív si musí srovnat svůj život a pak teprve může pomoci někomu jinému. Velmi svěží filmík. (26.01.2009)

Na světě jsou dva druhy lidí. Aspoň pokud jde o rychlost pohybu. Máme tu coury, to jsou ti, co se courají, a potom tu jsou běhny, tedy ti, co běhají. Lola je nepochybně běhna, a že jí to jde fakt dobře. Její přítel Manni má ale kliku. Při shánění 100000 marek totiž Lola prošlape i svoje nejlepší tenisky. Tak, dost už dvojsmyslů a vrhněme se na to. Tedy na komentář. Tenhle film jsem znal už roky. Tedy věděl jsem o něm. Lidé si o něm povídali, Simpsonovi ho parodovali, Dawson Leery z Dawsonova světa ho vydával za svůj nejoblíbenější film (a přitom jeho skutečný nejoblíbenější byl ET od Spielberga :oP), a já se Lole kdovíproč vyhýbal. Nebo snad ona mně. Zřejmě jen o vteřiny. Zřejmě tahle sympatická rudovláska proběhla okolo mě pokaždé, když jsem někde zaškobrtnul, nestihnul doběhnout autobus (což se stává často, mám totiž... těžké kosti) nebo dostal těžký záchvat alergie. A to je škoda. Já si ten film totiž okamžitě zamiloval. Inteligentní scénář, skvělí herci (a to mám takovou mírnou skrytou averzi vůči Němcům. Jejda, už není zase tak skrytá...), našlapaná hudba a bleskurychlý střih vytvořil lahůdkový adrenalinový mix, který mě na nějakou tu hodinu a čtvrt vytrhnul z každodenní šedivé reality, kde mají lidé docela nudné barvy vlasů. Mám pár feel-good filmů. To jsou takové, které si můžu pustit kdykoli, a trochu mi spraví náladu, ať se děje, co se děje. Lola má slušně našlápnuto (nebo naběhnuto?), aby byla jedním z nich. To už za to stojí, ne? Tak šup, koukat! (16.06.2010)

Vteřinka sem, vteřinka tam... není to fuk. (To byla prosím oznamovací věta) . Lola běží. Je při tom sexy. Běží a mění dění své i okolí. Mění ho a to zásadním způsobem.___ Já ale nechci umřít. STOP . A jedeme od znova. ___Že by to tak fungovalo vždy? Malé, sebevzdělávací detaily, které náš osud přehodí na jinou kolej? Ne tedy prostor k jinému rozhodnutí, ale nastavení jiného běhu děje na základě mírně odlišných událostí, které strhne naše rozhodnutí - což nabízí samozřejmě v pozdější fázi prostor pro rozhodnutí nová. Hmm... Tak to musim nutně prožívat svůj první pokus.___ Žije se mi poměrně hůř než dříve. Když vezmu v potaz co film nastiňuje, je dost pravděpodobné, že každý z nás pozabijel svým neuvědomělým poklusem spoustu lidí. Ikdyž to, že lidstvo je rasa vrahů, není novinka, na věc to hází jiný kolorit zářivky. Nikdo jí nesposlouchá.. tak to odnáší sklo.____ film protkaný detailíky očividnými i skrytými.(Kdopá je tatínek?) Vzájemnými souvislostmi i souvislostičkami. Má grády (slyším z publika slůvko drive ? Vyvolává u mě představu úsměvu s dírou mezi předními zuby ) a ty grády podporuje i rytmický ost. Čekal jsem větší osudovost. Snaha vysvětlit proč, co a jak - chybí. A to bude asi i dobře. Autor se tím automaticky zbavuje rejpání erudovaných, kteří poukazují an to, že to nemá faktologický základ. Hip! Závěr příjemně naivní, ale tak nějak z něj mám pocit, že není fér. spoiler: Vždyť on ani neví, kolik toho pro něj holka naběhala. Navíc se musej bez zamilovaného adrenalinu nutně rozejít. Frajer blbec ještě dělá jako by nic, když jí předtim řve do telefonu - no nezabili byste ho? (3,6*) Utikéééééééj http://www.youtube.com/watch?v=omZopnZH15E (03.08.2010)