Paríž-Manhattan

„Vy taky máte střelenou rodinu?” - „Naši jsou chorobně nenápadní. Babičce je 102, dědovi 106 let. I pánbůh na ně zapomněl. Až si to jednou uvědomí, pomstí se na mé generaci.”... Mám ráda Woodyho Allena a tahle úsměvná romance plná nefalšovaného francouzského šarmu a zároveň tak trochu pocta jeho filmům mi okamžitě padla do noty. Omámená harmonizujícími tóny příjemných melodií, zcela ve stylu subtilního chlapíka s brýlemi, jsem se příběhem ochotně nechala unášet za hranice všedních dnů... (16.06.2020)

Film působí jako pocta Allenovi, kterého stylově nemusím. Příběh je přirozený, ze života, je z něj znát Francie a to je dobře. Alice není moc společenská a má hezčí sestru, která ji vyfoukne chlapa, který se jí konečně líbil. Nikoho nemá, rodina jí neustále někoho dohazuje. Ale děj má i další linie; není to výrazná komedie, spíš má občas takový nádech, zasmál jsem se všehovšudy dvakrát. Kromě ALice, kvůli které jsem si film pustil stojí za zmínku i Michel Aumont a Patrick Bruel. # [viděno: monitor, 5.1, EN sub] # příběh 5 | hudba 5 | humor 2 | akce 0 | napětí 0 | pustil bych si znovu 4 (08.12.2012)

Franaticí tyhle zaláskovaný pusinky uměj docela vtipně zabalit. Na bijáček jsem šel kvůli Alici Taglioni což mně mírně zklamalo, protože jak už ze sebe vysoukal kolega dopitak, taková čičinka jako v Dablerovi tady bohužel nebyla. Za nejvtipnější scénu považuju dvojitou "vloupačku" do bytu sestry/dcery to byl fakt libovej ha ha zážeh. Řek bych, že bijáček je víc holčíčí, ale jako zábavná zamilovaná holčíčí hračička fungoval docela dobře i mým směrem. (26.11.2012)

Že se hlavní hrdinka odvolává na Allena mi přijde jen jako alibi. Možná, že Sophie Lellouche chtěla natočit poctu slavnému neurotikovi, u mě ale moc neuspěla. Alice Taglioni je sympatická a charismatická, jenomže její postava je strašně nezajímavá a váhává, což já nemusím. Stejně tak Patrick Bruel hraje ňoumu, jehož činy mi byly absolutně cizí (kdo z vás, pánové, by pomáhal s pátráním po rodinném tajemství čerstvě zamilované slečně?). To se pak není čeho chytit. Pár vtipných cynických hlášek toho moc nezachrání. Ač je film krátký, subjektivně se mi zdál delší a neskutečně se táhl. Lellouche tu řeší zbytečně moc vztahů a zápletek, které zákonitě na tak malé ploše prostě nemůže adekvátně rozvinout a všechno vypadá tak nějak polovičatě. Je to možná tím, že nejsem fanoušek Allena a znám od něj všeho všudy pět filmů a nedovedu ocenit určitou poetiku. Každopádně Paříž -Manhattan mě absolutně neoslovil a ani zjevení samotného Allena na konci to z celkové bídy moc nevytrhne. 40% (28.01.2013)

První hodnocení (zadané dokonce experimentálně přes kindle!) filmu i první komentář tady. S Woodyho zhmotněním velmi symbolický film, vůbec jsem netušil, že se mistr hodlá dostavit i jinak než pohledem z plakátu. Alice Tagliony už nevypadá tak dobře jako v Dablérovi, ale to je spíš rolí. Patrick Bruel je nenápadný, ale o to vytříbenější hláškař. Michel Aumont je skvělý a odpusťte mi to, nemohl jsem přijít na to ,odkud ho (tak dobře filmově) znám a spletl jsem si ho s André Wilmsem z Le Havre. Přeslazený konec se dá jakž takž zkousnout, i díky W.A. Festival francouzských filmů 2012, Brno, Art. (23.11.2012)