Grandhotel Budapešť

V rámci Andersonových nostalgických a groteskních retro světů je tento sice nejdoslovnější a nejkřiklavější, ale zároveň představuje (možná až příliš) konkrétní vyznání nejen jeho vlastním hrdinům, ale autorovi samotnému. "To be frank, I think his world had vanished long before he ever entered it. But, I will say, he certainly sustained the illusion with a marvelous grace." (26.07.2014)

Další zajimavá pohádka, rozhodně. Ale... Co mi kdysi přišlo zvláště hezký na jeho hezky zvláštních filmech, byl ten zázrak, že mi byly blízko a zároveň po všech stránkách vzdálené. Příjemně jsem se v nich ztratil, aniž bych to chápal, nesmál se navenek, ale uvnitř. To už se změnilo a GRANDHOTEL mi svoji 'celebritostí', okoukaným trademarkem a nedostatkem nových nápadů připomněl Tarantinova Djanga. Jelikož ale jak MOONRISE, tak toto, kolem sbírá chválná procenta, možná to není Wesem, ale čistě mnou a tím, jak jsem v průběhu let pohřbil intelekt pod hromadou mainstreamu a braku. Sněhová honička ale přesto měla jak to absurdní, tak to kouzlo, tak tu hravost... (09.02.2014)

Zhlédnuto v kině. Už dlouho, zatraceně dlouho, mě takhle film nevytrhl ze všední reality života, už dlouho jsem se do filmu tak neponořil, už dlouho jsem neviděl film, který by byl tak jiný, už dlouho jsem neviděl film, kde by každý frame vypadal, jako by jej maloval umělec štětcem... A takhle bych mohl vyjmenovat prakticky všechny klady tohoto filmu. Od obsazení, přes příběh, vtípky, které fungovaly (!), až po konec, by jsem omámen, zamilován a nechtěl jsem, aby film skončil. Už se těším na druhou projekci, protože to vypadá, že jsem našel svůj nový, hodně oblíbený film. Musím nakoukat více Wesových filmů, tohle je už třetí, co jsem od něj viděl a už potřetí dávám plný počet bez jediného zaváhání. (02.05.2014)

Barvité, košaté a vznešené vyprávění nostalgického příběhu o jednom luxusním, ale stále skromném hotýlku v horách ve válečném obdobní... Jakkoli vážně tato věta zněla, film má náladu opačnou. Díky nezaměnitelnému rukopisu Wese Andersona vše působí neskutečně lehce, nadneseně a vtipně. Ne, tak vtipně, že byste se váleli po zemi, ale nenápadně-inteligentně vtipně, zkrátka zábavně. S přibývajícimi minutami pochopíte, že je vlastně jedno, kam až vás příběh dovede, hlavně, když si zachová svého lehce-šileného ducha a svěží tempo. Musím podotknout, že ne vždy to funguje a je lepší, když se necháte unášet, než abyste začli přemýšlet, ovšem závěr to zase uvede na správnou kolej. 8/10 (10.06.2014)

Zatímco v Životě pod vodou jsem se s Andersonem naprosto a totálně minul (a tady jsem za to od některých pěkně schytal), Grandhotel Budapešť je z úplně jiné ligy. Kýčovitost některých scenérií je do velké míry úlevná a celý příběh působí, jako by byl z paralelního vesmíru, kde planeta Země sice vypadá dost podobně té naší, lidé také, ale jisté nuance, někdy méně a jindy více viditelné zde existují. Početné skvělé herecké obsazení dávalo tušit, že některá esa tady budou jen tak pro oživení "šedého" komparzu a jejich role budou čítat spíše sekundy, než minuty, což se i potvrdilo, ovšem všechny pidiroličky do děje krásně zapadly. Hlavní postavy byly popsány jinými dostatečně, takže jen okrajově zmíním Willema Dafoea, který byl prostě skvostný. :-) A nejlepší scéna byla ta "vem to za mě" - to se prostě musí vidět. :-) Pěkných 85%. (02.02.2015)