České století

Velké bourání: *** Donutil přehrává Hubu, žjóva! // Den po Mnichovu: ***** Beneš je můj nejoblíbenější prezident a o Mnichovu se hrozně ráda hádávám, tak doufám, že teď už mi nikdo nebude tvrdit, jak se měla republika bránit. Respekt Landovi, že vzal roli Moravce, vidět totiž Landu v neděli večer ve veřejnoprávní televizi heilovat, to chceš! Skvělé, skvělé! // Kulka pro Heydricha: **** To mám tedy o čem přemýšlet a co přehodnocovat. V jednu chvíli je beznaděj vystupňována tak, že se až člověk diví, že má v občance nápis Česká republika. // Všechnu moc lidu Stalinovi: **** Miluju Vyorálka. // Zabíjení soudruha: ***** Nejlepšejší ze všeho. Ještě víc miluju Vyorálka. Jestli byl jeho Kléma v předešlém dílu hodně kůl, tak tady máte sto chutí ho pohladit po vlasech. Jednak se zde (pro věčné omílání mluvících hlav) i něco děje, jednak mě fascinuje kontrast krutosti a všednosti. Vojáci přihlížející Slánského popravě se o něm baví tak, jako by se prodavačky v pekárně divily, že si zákazník koupil jenom jednu housku. Srovnání noblesy demokratické první republiky s familiérností a vulgaritou komunistického jádra. Vždycky zajímavý rozpor povinnosti, respektive přežití a zrady. No a ten Uchovitý konec to všechno jen korunuje. // Sečteno podtrženo: nejlepší dramatická věc, co jsem u nás na obrazovkách v poslední době, vlastně dost možná kdykoliv, viděla. Dobře napsané uvěřitelné dialogy, žádné zástupy nounejmových modelek a konečně má televizní divák šanci se dozvědět, že je u nás víc než těch cca deset herců, kteří se protáčejí ve filmech furt dokola. (07.11.2013)

Je sympatické, že se Sedláček dobrovolně zřekl nároku na komplexnost, která by zcela jistě ani nebyla možná. První díl se vlastně vyhnul většině velkých událostí Masarykova exilu a soustředil se spíše na rozhovory s více či méně známými aktéry první světové války. Právě pomocí hovorů, gest a zámlk portrétuje režisér Masarykovu osobnost. Naproto se vyhýbá glorifikaci. Budoucího prezidenta črtá jako člověka zranitelného, místy využívajícího informace účelově, který umí být velmi pragmatickým vyjednavačem v politických kruzích (dnes bychom řekli, že je dobrým lobbystou). Současně s tím Sedláček sleduje i socio-politickou linku a předkládá jakési dobové vysvědčení, jemuž se Československo před svým vznikem těšilo. Masarykovy konfrontace s lidmi z různého prostředí, politiky rozdílného ideologického zázemí vyjevují, jak obtížné se zdálo prosadit českou otázku v zahraničí a ukazují, že vznik našeho státu nebyl (ani v případě předpokládaného vítězství Dohody) vůbec samozřejmostí. Na prvním díle shledávám jako jediný slabý článek zbytečně klasicizující hudební podkres, který seriál odkazuje někam na úroveň televizních kulisových inscenací. (29.10.2013)

1. díl: Po formální stránce první díl kvalitní. Problém je ale v tom, že tohle téma (Masaryk+vznik republiky) je samo o sobě téma na bezmála 8 dílů. Proto přeskok z roku 1916 až do listopadu 1918 vlastně vynechává ty nejvýznamnější úspěchy, tedy chybí pobyt v Rusku a budování legií, což byl jeden z klíčových prvků pro uznání republiky. Když se mluví o legiích, je třeba si uvědomit, že nešlo o pár dobrovolníků, ale jen v Rusku o skoro 100 000 mužů, plus legie ve Francii a Itálii. Dále zcela chybí cesta po Spojených státech. Když už tam byl hlas vypravěče, mělo by to být aspoň zmíněno, když už bylo dramaturgicky rozhodnuto, že právě to nejpodstatnější neuvidíme. Místo toho všeho vidíme jen dlouhé záběry na Masaryka stojícího na břehu Bodamského jezera. To může sloužit jako úvod něčeho nebo jako dokreslení zbytku, ne jako hlavní část. No, uvidíme, co bude dále. P. S. Huba jako Masaryk nebyl špatný, ale Svatopluk Beneš ve filmu Člověk proti zkáze je lepší. Celkově zatím tak 70 %. Po dokoukání: Tak zbytek odpovídá započatému. Seriál si prý klade za cíl rozproudit debatu o výrazných okamžicích naší historie. Problém je, že nám z těch okamžiků ukazuje jen střípky a to ty, které na základě nějaké svojí subjektivní úvahy považují za důležité Kosatík a Sedláček. Paradoxní při tom proklamovaném záměru rozproudit debatu je to, že na jakoukoli kritiku zastánci seriálu odpovídají "ale to nemůžete brát jako historii, to je legitimní osobní pohled na věc". Obávám se, že v tom je schována nějaká hlava XXII. Nezobrazuju historii, ale chci o ní debatovat - nedebatuj, je to osobní pohled a ne historie. Tak si vyberte. Ostatně ono toho k debatě moc není, maximálně k pár poznámkám o ne právě dobrém uchopení a chybách (doporučuju např. kritiku Tomáše Koloce na Britských listech). Jako celek to jednoduše není ani zajímavá historická freska, ani nabídka sporných momentů a rozhodnutí v naší historii 20. století, ale jen jeden úzký a ne moc debaty hodný pohled. Ke kladům patří slušné herecké výkony a některé jednotlivé scény, které však příliš čnějí ze zbytku. (28.10.2013)

Hodnotit tento seriál jako celek bude hodně složité. Každý díl má sice stejného režiséra, ale výsledek jednotlivých dílů bude mít různou kvalitu. Nejspíš, ani tak nepůjde o kvalitu herců, protože herecké obsazení je velmi dobré, ale spíš o děj jednotlivých dílů. Zatím hodnotím takto: Velké bourání ( ** ). Den po Mnichovu ( ** ), Kulka pro Heydricha ( **** ), Všechnu moc lidu Stalinovi ( *** ), Je to jen rock'n'roll ( ** ) (28.10.2013)