České století

Pilot: Na české poměry až nezvykle povedené. Tatíček Masaryk je tu prezentován jako manipulátorský master, rozvraceč a z jeho postojů by dnešní EU asi neměla moc velkou radost. Herecké výkony jsou vynikající. Ukazuje se, že dobří herci u nás jsou a když jim někdo napíše smysluplné dialogy odvděčí se jak tvůrcům tak divákům. Martin Huba v prvním díle působí velice solidně, i když ve finální verbální výměně exceluje Donutil. Part 2. Ti nám dávají kapky. Z národu dělají mrzáka a nevěří mu. Výborné dialogy, ale chtělo by to ještě více rozletu. Part 3. Tak trochu jsem si (asi naivně) myslel, že ten atentát ukážou a ono nic. Trojan je dobrý, od něj se to přece jen čeká. Potěší hravé parádičky (hrneček). Beneš působí jako namachrovaný smrkáč. Part 4. Prozatím vrchol seriálu. Kléma válí. Záporácky orientované vyprávění, kde už si komunističtí kluci z Beneše dělají vyslovenou prču. Skvělé hlášky. Jiří Vyorálek vyniká ("Jasně, že chci tu MOC!"), ten chlap si zaslouží víc rolí. Budař naopak otravný, naštěsí je ho tu němnogo. Part 5. Temná paranoia se plíží Klémovou pracovnou. Příběh rámovaný dvěma mučivě pomalými popravami nepřátelů strany rovněž patří k těm lepším. Pořád se tu hodně kecá, ale opravdu je o čem. Uvidíme jestli to bude i dál dostatečně poutavé. Protože nejlepší kousky máme, podle mě, tímhle dílem za sebou. Part 6. Sověti učí čechoslováky, že v jednotě je síla. Výborně zahrané a výprava je tentokrát na jedničku. Svoboda připomínal mého učitele deskriptivní geometrie. Děsivé a až nečekaně současné. Žvanili! Part 7. Ve své podstatě strašně slabý díl (i když se Kosatík strašně snaží) s nedostatečně poutavou hlavní postavou. Falešné hrdinství, zapříčiněné pouze bohatstvím a okolními lidmi není nijak obdivuhodné. Olga je fajn, Magor není špatný a jen dialog s X.Y. dokázal trochu zaujmout. Part 8. Komunismus je pro líné, kapitalismus pro chamtivé... Fantastická Kaiserova shrnovačka patří k nejsilnějším momentům seriálu. Pohled do zákulisí ukazuje přetvoření ráčkujícího dramatika do přesně toho křivého politika, od kterých se vždycky na oko distancoval. Jednání jsou při jeho projevech úmorná a vidět to na sobě Lábus dává dostatečně. Adamec je jedna z jeho nejlepších rolí. Kasier ovšem vládne. Herecky nejlibovější a díky bohu, i dostatečně nestranný díl. Part 9. Ukazuje Klause jako hlavního záporáka, který bez mrknutí oka obětoval co nebylo jeho. Ekonomika není věda. Věda studuje svět a když se prokáže opak určitého tvrzení, přepisuje ne ten svět, ale to tvrzení. V ekonomice je to naopak. Matematické cvičení, nic víc. Existuje příliš mnoho jednotlivců na to, aby fungovala. Herecky slušné, nic převratného. Na závěrečný díl překvapivě slabé finále. Celkově výborný projekt a jeden z nejlepších seriálů co ČT vypustila do světa. (03.11.2013)

Komentář je psaný krátce po zhlédnutí prvního dílu. Bohužel musím říct, že mě docela zklamal. Scénář mi přišel docela nešťastný - bylo asi těžké vše vtěsnat do poměrně krátké stopáže, ale shrnout vývoj posledních let před založením státu do několika vět vypravěče při vystupování Masaryka z vlaku, tak to bylo podle mě fakt hodně hloupé. Všichni mluví česky, přeci jen je to český počin, ale když se Masaryk baví s Thunem, kde mu vytýká, že neumí česky a on mu česky odpoví, tak to je prostě podivnost. Dramatické kroužení kamery mi také po chvíli začalo dost vadit. Zvukaři zase velmi rádi nechali vyniknout zvuky z okolí, takže ani nebylo hercům občas pořádně rozumět. Abych ale jenom nehanil, maskéři a kostyméři odvedli práci skvěle, casting se také poměrně vydařil (obzvlášť pan Huba byl perfektní). Samozřejmě, že se nabízí srovnání s Hořícím keřem - ten se mi líbil téměř po všech stránkách víc, ale je to asi také tím, že tam měli k dispozici mnohem delší stopáž. Je to tedy asi jako srovnávat několikadenní návštěvu nějakého města, kdy si centrum projdete křížem krážem, se situací, kdy si projedete město ve vyhlídkovém autobusu a pak hned zamíříte na letiště. Přesto je dobře, že se tento projekt podařilo dokončit, protože se lidé zase dozví další věci z naší historie (i když jak moc pravdivé ty věci jsou, to je otázka)... (28.10.2013)

Je sympatické, že se Sedláček dobrovolně zřekl nároku na komplexnost, která by zcela jistě ani nebyla možná. První díl se vlastně vyhnul většině velkých událostí Masarykova exilu a soustředil se spíše na rozhovory s více či méně známými aktéry první světové války. Právě pomocí hovorů, gest a zámlk portrétuje režisér Masarykovu osobnost. Naproto se vyhýbá glorifikaci. Budoucího prezidenta črtá jako člověka zranitelného, místy využívajícího informace účelově, který umí být velmi pragmatickým vyjednavačem v politických kruzích (dnes bychom řekli, že je dobrým lobbystou). Současně s tím Sedláček sleduje i socio-politickou linku a předkládá jakési dobové vysvědčení, jemuž se Československo před svým vznikem těšilo. Masarykovy konfrontace s lidmi z různého prostředí, politiky rozdílného ideologického zázemí vyjevují, jak obtížné se zdálo prosadit českou otázku v zahraničí a ukazují, že vznik našeho státu nebyl (ani v případě předpokládaného vítězství Dohody) vůbec samozřejmostí. Na prvním díle shledávám jako jediný slabý článek zbytečně klasicizující hudební podkres, který seriál odkazuje někam na úroveň televizních kulisových inscenací. (29.10.2013)

Velké bourání: *** Donutil přehrává Hubu, žjóva! // Den po Mnichovu: ***** Beneš je můj nejoblíbenější prezident a o Mnichovu se hrozně ráda hádávám, tak doufám, že teď už mi nikdo nebude tvrdit, jak se měla republika bránit. Respekt Landovi, že vzal roli Moravce, vidět totiž Landu v neděli večer ve veřejnoprávní televizi heilovat, to chceš! Skvělé, skvělé! // Kulka pro Heydricha: **** To mám tedy o čem přemýšlet a co přehodnocovat. V jednu chvíli je beznaděj vystupňována tak, že se až člověk diví, že má v občance nápis Česká republika. // Všechnu moc lidu Stalinovi: **** Miluju Vyorálka. // Zabíjení soudruha: ***** Nejlepšejší ze všeho. Ještě víc miluju Vyorálka. Jestli byl jeho Kléma v předešlém dílu hodně kůl, tak tady máte sto chutí ho pohladit po vlasech. Jednak se zde (pro věčné omílání mluvících hlav) i něco děje, jednak mě fascinuje kontrast krutosti a všednosti. Vojáci přihlížející Slánského popravě se o něm baví tak, jako by se prodavačky v pekárně divily, že si zákazník koupil jenom jednu housku. Srovnání noblesy demokratické první republiky s familiérností a vulgaritou komunistického jádra. Vždycky zajímavý rozpor povinnosti, respektive přežití a zrady. No a ten Uchovitý konec to všechno jen korunuje. // Sečteno podtrženo: nejlepší dramatická věc, co jsem u nás na obrazovkách v poslední době, vlastně dost možná kdykoliv, viděla. Dobře napsané uvěřitelné dialogy, žádné zástupy nounejmových modelek a konečně má televizní divák šanci se dozvědět, že je u nás víc než těch cca deset herců, kteří se protáčejí ve filmech furt dokola. (07.11.2013)