Taxi, maringotka a korida

Rtuťovitý taxikář odbaví posledního zákazníka a spěchá s početnou rodinou na prázdniny do Španělska. Stane se všechno, co se tak obvykle stává - rodinka zdržuje odjezd, dojde k demolici části nákladu, obklíčí je stádo krav, musejí projít celní prohlídkou atd. Právě na celnici neznámá blondýna vloží do kapsy taxikářova saka bez jeho vědomí pašovaný diamant a po zbytek filmu se ho snaží získat zpět. Jenže na prázdninách člověk sako obvykle nenosí, přílišné osahávání cizího muže se nemusí líbit jeho manželce a jeho syn si zase záminky, proč se blondýna tolik druží s jeho rodinou, vyloží jako zájem o svou osobu... Nemohl bych říct, že je to špatný film. Nejde o ten případ, kdy se film snaží o něco, na co jeho tvůrci a herci nemají. Potíž je spíš v tom, že si klade až zbytečně malé cíle. Plní je tak mechanicky a nepřekvapivě, že nebýt ve středu dění Louis de Funés, nestál by za zmínku. Někdy se divíme, proč se prosadil tak pozdě, po tolika filmech, kde se mu to nepodařilo. Za sebe říkám, že kdybych ten film viděl v roce 1958, bez vědomí, co přišlo po něm, nepředvídal bych, že ten bodrý mužík s tímtéž režisérem později natočí něco tak ikonického, osobitého a srandovního jako je Fantomas. Louis byl vždycky silný ve fyzickém humoru a spíš jako sólista nebo partner někoho, kdo znal své místo v dané scéně a přijal pasivní roli adresáta nebo oběti jeho extempore. Taxi, korida a maringotka je kolektivní film, členové rodiny i pašeráci mají rovnocenný prostor a Louis hraje expresivněji, než jaká je nadsázka filmu. Ostatní tím zjevně nakazil a to je škoda. Navíc v té době měl jeden otravný zlozvyk. Kdykoli je to možné, předsune spodní čelist tak, aby se mu knírek napnul ve vodorovnou čáru. Dělá to neustále. Ať se taxikář usmívá, zlobí, je napjatý, má na tváři pořád tutéž grimasu. Je neuvěřitelné, že komik, který později proslul výstižnými zkratkami té nejširší emocionální škály a přesným odhadem, kdy jaké gesto nebo výraz použít a kdy ne, tehdy věřil v komiku něčeho tak naivního. Pokud stejně jako já sledujete Louise se zvýšeným zájmem i ve filmech, které byste jinak odzívali, samozřejmě se podívejte. Ostatním vzkazuji, že o nic nepřijdou. 50% (06.03.2010)

3,5. Prostě taková velice nadsázková simple sranda o tom, jak dvě rodinky povedených Pařížanů vyjedou na dovolenou do Andalusie a cestou se potkají se zlodějkou (...) diamantů či spíš diamantu. Ten po decentní peripetii končí v kabátě pana Pařížana, aniž by o tom věděl a začíná bláznivá jízda, kterak ho dostat zpět. Film odsejpá a místy je to skutečně legrace! (22.04.2011)

Sám jsem od týhle komedie vůbec nic nečekal, ale chtěl jsem to vidět, protože tady dostal Funés jednu ze svejch prvních hlavních rolí. Nakonec z toho vylez docela koukatelnej film. Funés tady sice ještě nebyl vyloženě v takový pozici, že se všechno točí okolo něj, jako v jeho pozdějíšch filmech, ale pobavil mě i tak. Ostatní herci mě moc nezaujali. Snad kromě tý hlavní buchty, protože ta vypadala jak Marilyn Monroe. Humor je dost jednoduchej, chvílema skoro až primitivní, ale to mi celkem nevadilo. Jinak mě překvapilo, že ve filmu byla už tenkrát skrytá reklama na sýr Veselá kráva. A dostalo mě, že ta krabička už v roce 1958 měla úplně stejnou podobu, jakou známe z dnešní doby. (08.08.2012)

Velmi dobrá, příjemně oddechová komedie s Louis de Funesem, který tu má dostatek prostoru, aby předvedl svůj talent. Uvádí se, že režisér André Hunebelle ho tímto filmem vytáhl z anonymity a Louis de Funes tu získal trvalou pozornost široké masy diváků. Z dnešního pohledu možná naivní černobílý produkt se značně nedokonalým technickým provedením (např. sekvence s umělým býkem, filmové pozadí scén jedoucích vozů aj.), avšak s mnoha dobrými prvky a rezidui, které koření v tradici klasické grotesky, road movie i konverzačního sitcomu. Toto bylo přivedeno k dokonalosti až v 60. letech, např. v Ouryho již nádherně barevném "Smolaři" s Funesem a Bourvilem nalezneme řadu prvků z Taxi a maringotky, přičemž místo krás Španělska se oko potěší krásami Itálie. Hluchá místa tu v každém případě zachraňuje cukrová panenka Paulette Dubostová, jakási francouzská Marylin Monroe, na níž se (přinejmenším mužský) divák jistě rád podívá, aniž by se muselo zrovna něco dít. A ovšem Louis de Funes, který tu již předvádí to nejlepší ze svého širokého spektra grimas i kabaretních prvků (např. flamengo). Díky Václavu Faltusovi za dabing! - - - - - Mimo jiné v roli gangstera Pedra tu již vidíme Joacquese Dynama, který později hrál skvěle natvrdlého komisaře Bertranda ve Fantomasovi. (09.07.2011)

Nedivím se, že se Louis de Funés před rokem 1964 zásadně neprosadil a neproslavil. Jeho způsob herectví, jež už tehdy nestavil na dialogu, ale na expresivitě/výrazu s jedinou (navíc dost otravnou) grimasou, je velmi málo. Scénář psaný na koleni, který je víceméně sledem na sebe více či méně navazujících scének a skečů zastřešuje až přespříliš fádní a jednoduchá zápletka. Chápu, že se v té době ve Francii točilo velké množství podobných nízkorozpočtových taškařic, tahle ale sotva vystupuje z šedého průměru. (26.06.2013)