Tetovaný

Dvěma hvězdičkami tentokrát neúčtuji pouze s jedním konkrétním snímkem, ve skutečnosti ty 2* platí pro celou jednu éru a typ lidových komedií 50. a 60. let. Jednoduše mě ty starší francouzské, ale i italské komedie s hvězdnou dvojicí v popředí, pár funčními gagy a spoustou slovní vaty přijdou vyčpělé, někdy pravda zoufale vyčpělé. Je to jakobych měl dát přednost Člověče, nezlob se, když si můžu zahrát šachy nebo Agricolu. Tenhle typ filmu vyloženě neurazí, ale zábavy si s nimi už jeden mnoho neužije. Pro ranné filmy s Louisem de Funésem je tenhle pocit spíše pravidlem než výjimkou. Celkový dojem: 40 %, jedna ze dvou hvězdiček je za přítomnost dvou slavných jmen francouzské kinematografie. (07.09.2014)

Louis byl zase geniální ale jeho herecký kolega byl totálně nesympatickej debílek. Gabaina sem nikdy moc nemusel ale to co zkouší tady je ubohý až běda. Kdyby byl Funes pořádně důraznej, stáhne z toho zelenýho mozku kůži jak slídu z párku. No aspoň že ho Lou na konci pošle s těma jeho kecama do prdele. (14.11.2011)

Vyzeralo to spočiatku na dobrú zábavu s Funèsom vo forme, okrem grimás a výkrikov padli aj dokonalé hlášky. Ale keď sa film veľmi skoro preniesol od tetovania k oprave zámku, to už nemalo tú správnu šťavu. Gabin nie je komediálny typ na to, aby vtipne posielal ľudí do svojej mokrej hladomorne. Z celkom inej strany sa na takýto námet pozreli domáci filmári v Mužovi, ktorý stúpol na cene. (17.10.2015)

Jediný společný film Jeana Gabina a Louise de Funèse vznikal v nepříliš přátelské atmosféře – oboustranná nevraživost, která mezi oběma hvězdami francouzské kinematografie panovala, není ovšem před kamerou vůbec znát. Funès si zopakoval jednu ze svých tradičních komediálních rolí, tedy rtuťovitého křiklouna, který prahne po penězích a pozornosti, Gabin si naopak libuje v dryáčnické poloze zkrachovalého aristokrata, hájícího sveřepě rozpadající se rodové sídlo. Přestože film čas od času poleví, jeho humor je až nebezpečně nakažlivý a několik gagů patří k tomu nejlepšímu, co lze v komediích tohoto typu spatřit (automobil, hladomorna, drezúra). A v těch salvách smíchu nijak nezaniká ani prastará moudrost, která tvrdí, že šťastným lze být, má-li člověk přátele. (20.10.2020)

Klasická, francouzká taškařice. Gabin s Funesem se pěkně doplňovali, ale celkově to bylo slabší. Příběh jednoznačný, jednoduchý, Funesovo myšlení předvídatelné, jeho gegy už tolikrát opakované a profláklé. Né že by byl Funes ten slabší článek, to rozhodně ne, ale něco navíc, něco nepředvídatelného tomu filmu dodává právě Gabin. Prostě řečeno, neurazí, nenadchne. Neznám Gabinovu filmografii (zatím), ale Funes má lepší filmy. (24.10.2015)