Pád

V průběhu 1.dílu série, jsem se nějak pořád nemohla chytit. Frfňala jsem nad stylem, kdy vraha znáte od začátku a nijak zvlášť vás neděsí. Ba naopak máte možnost poznat ho jako vzorného otce, navíc vizáží se pohybuje někde mezi přehlídkovým molem a olympijským desetibojem (takže docela kořen!). O vrchní vyšetřovatelce zase nevíte lautr nic a ona vám to nijak neulehčuje, kromě toho, že se jeví jako neskutečně studená koza. A dopadlo to tak, že uprostřed noci po skončení pátého dílu jsem freneticky prohledávala internet, zda už vyšlo pokračování, protože jsem dočista zpanikařila z toho utnutého konce v nejlepším. Nikdy jsem nechápala svoji matku, když sledovala s až fanatickým zaujetím staré britské kriminálky, všechny ty Dálgliše, staré Agátiny televizní adaptace a všemožné detektivní pičozy. Nesměli jsme jako děcka ani pípnout, když pronikl ten studený britský čumák do našich televizních světů. A teď tomu začínám rozumět. Britové tohle umí. Dělají to už dlouho a dopracovali televizní kriminálky k dokonalosti. Precizní herectví. Uvěřitelný zločin a vynikající atmosféra. A vždycky nějaký charismatický a těžko čitelný hlavní vyšetřovatel. V tomto případě o to víc zajímavější, že jde o ženu. Bezdětná, ale heterosexuální (a že teda sakra sexuální, viz 2.díl), chladná tak, že si budete muset přitopit. Z její emancipovanosti se chlapům stáhnou koule do břicha a ženské ani nenapadne posmívat se její hobití výšce. Dokonale zvolený typ hlavní detektivky a dokonale zahrané. Přísahám, že za celých pět dílů se ani jednou neusmála! Absolutně mě to dostalo. A přitom je to postavené na tak jednoduchém a stokrát omletém motivu. Jak pravila Stella: Nenávist vůči ženám. Pradávné násilí mužů vůči ženám. A proto je to tak dobré. Protože tomu všichni instinktivně rozumíme. (05.07.2013)

„Man fucks woman. Man subject. Woman object. That’s fine for you. Woman fucks man. Woman subject. Man object. That’s not so comfortable for you, is it.“ Britská sestra Sagy Norén se ocitá ve světě mužů, kteří milují ženy… jenomže velmi nezdravým způsobem. Komplexní ženské postavy nejsou ve filmech ani seriálech, zvlášť těch kriminálních, stále něčím tak standardním, abych z The Fall nebyl nadšen už jen kvůli Stelle Gibson. Způsob, jakým si Gillian Anderson při modelování výjimečně inteligentní profesionálky s analytickou myslí a pevnými morálními zásadami dává záležet na každém nonverbálním sdělení, je fascinující. Díky mnohovýznamovosti jejích zdánlivě netečných pohledů nám Stella přes její chladnost není lhostejná. Současně ale nikdy neprojeví tolik empatie, aby zcela negovala paralely mezi ní a Paulem, na nichž je založena dynamika vyprávění. Oba dva nacházejí uspokojení v bezchybně odvedené práci, oba dva jsou až fanaticky oddáni určitému poslání, oba dva jsou predátoři (ačkoli závěr první série naznačuje, že z jednoho z nich by se příště mohla stát kořist). K hledání podobností mezi nepolapitelným vrahem a dobrým detektivem jsme kromě dialogů o zdvojených osobnostech vedeni paralelní montáží jeho a jejích úkonů, prováděných se stejnou precizností a možná i z podobných psychických pohnutek (vypořádávání se s minulostí). Vytváření tematických, motivických i kompozičních pojítek mezi liniemi Stelly a Paula, v jejichž pozadí stojí zásadní otázka „KDY se konečně střenou?“, přispívá k mrazivému pocitu, že vrah je minimálně implicitně neustále přítomen. Toto nepolevující zlé tušení, namísto vyloženě hororových scén (jako v Lutherovi) je hlavní pojistkou proti ochabnutí divácké pozornosti. Postavy totiž rozhodně tráví víc času rozebíráním svých chyb než zdárným řešením situací a radost z většiny posunů ve vyšetřování je navíc kalena prostřihy na další páchaný zločin. Jeden krok vpřed, dva vzad. Podrobněji zde. 90% (10.01.2015)

Velmi dobrá minisérie o úchylném vrahovi, jehož známe od počátku, a superintendantce, která je tvrdá jako křemen, s pronikavou inteligencí. Tak. Skvělá atmosféra v typicky ošklivém prostředí, podkreslena dobrou hudbou a Gilian Anderson, která, ač se své role zhostila velmi dobře, vizuálně mi pohublá a v blond barvě s minimem líčení přijde nevýrazná až běda. Ta šmrncovní zrzka je bohužel pryč. Ovšem Jamie Dorman, tam to bylo skvěle podané, stačil pohled do jeho očí, vidět ho při běhu, v denních situacích, tam všude jeho postava žila svým momentálním rozpoložením. Takže spokojenost, ale maximum to nebude. (30.03.2014)

Frustrovalo mě, jak Gibsonová celou dobu věnovala víc soucitu, starostlivosti a pozornosti magorům, psychopatům a téměř cizím lidem, který vlastně pořádně neměla šanci poznat, než lidem, s kterýma měla nějakou osobní historii. Frustrovalo mě, jak jsem jí neviděla skoro ani politovat toho prvního týpka, s kterým spala a pak ho zastřelili, frustrovalo mě, jak dělala kokota z Burnse, o kterým nám seriál ani nedokáže prozradit, proč ho to všechno tak bere (očividně tam má nějakou nevyřčenou historii, kterou bych prostě ráda věděla), jak jí Anderson sotva stál za optání. Že s chlapama nespí z lásky...cajk...ale tak když máte s někým společnou historii a nadále s nim aktivně trávíte čas v práci, tak alespoň nějakej respekt tam sakra zůstane, pokud nejste sociopat. Možná že přesně to byla, manipulativní sociopat. Prostě tu postavu nemám ráda. Hnusí se mi. Seriál jí glorifikuje jako statečnou a silnou feministku, mezitimco ona jedná s lidma jako s nástrojema a mezitimco chlapi okolo ní dělaj všechno proto, aby se jí zavděčili a udrželi jí v bezpečí. Ani slovo díků se nikomu nedostane. A jeden okamžik, kdy po ní Burns vystartuje, je branej jako ultimátní důkaz toho, že chlapi jsou vývojová mutace embrya. WTF? Jestli takhle vypadá budoucnost politicky angažovaný kinematografie, tak fakt budu brečet! Seriál je jinak dobrej, ale Gibsonová nesnesitelná píča. Jedna hvězda za to, že si to udrželo mou pozornost, jedna za to, že vynechali většinu bulšitu z krimiseriálů jako sbírání chlupů z pohovky a geniální digitální zoom a jedna hvězda za Colina Morgana, protože pro něj mám slabost a sakra dobře hraje a vlastně bych se na to nebejt něj vůbec nedívala. (04.07.2018)

Panebože, kvôli tomuto som prokrastinovalaaa... Moja chyba. Ale aby to zase nebolo chápané úplne zle, celkovo bol námet fajn aj herecké výkony, to sa nedá poprieť. Niekoľko vecí mi ale nedá. Napríklad totálna ambivalencia v prípade hlavných postáv... akoby si ani sám pán scenárista nebol istý tým, aký vzťah si k nim vlastne máme vytvoriť, taký bol zo svojho počinu rozčarovaný. Alebo napísanie super cool postavy silnej ženskej, v dnešnej dobe tak oceňovanej, ktorá je ale zaočkovaná proti úsmevu. Jasné, chápem, že ide o serióznu tému, ale... ale. Aspoň zase ukázal ľudskosť a empatiu, ktorá práve vo viacerých podobných prípadoch v zobrazovanej detektívnej roli chýba. A nakoniec to, v úplne poslednej časti, v rozhovore s talianskou tínedžerkou aspoň trochu vykompenzovala. Ale že jediná naozaj sympatická a nenútená postava bol doktor na urgentnom príjme v umelo dotvorenej sérii, tak to už čo je. A ešte hinty do vrahovej minulosti, aby mal divák aspoň akú takú predstavu o tom, prečo je taký aký je, na tie sme si museli tiež počkať. A v konečnom dôsledku som nemala pocit žiadneho zadosťučinenia, čo je škoda. No, ako som sa pekne sama so sebou porozprávala. (31.01.2018)