Pád - Série 3

Každá serie The Fall byla jiná a něčím vyjímečná, ale všechny měly společného jmenovatele..brilantní herectví hlavních postav, skvostnou režii, plíživě gradované napětí a výborný scénář. V třetí serii se tvůrci soustředili na postupné odkrývání Spectorovy minulosti a pohnutého dětsví, přičemž na nás vyskočilo ještě několik kostlivců ze skříně a tato řada nemá ani nouzi o další napínavé scény nejen mezi Stellou a Paulem a z některých mi zase spadla brada pod stůl. Už je to sice jiný úhel pohledu na celý příběh, ale o nic nudnější. Nedalo se to natahovat donekonečna a to je mi na Fall asi nejsympatičtější. Nesnaží se z nabyté popularity vytřískat co nejvíc, Allan Cubitt měl v hlavě od začátku jasnou vizi jak postava Spectora dopadne a podle mně se mu podařilo vytvořit jednoho z nejtemnějších a zároveň strašidelně nejsympatičtějších seriových vrahů současného " televizního plátna". Protože u čeho jiného než u The Fall si budete přát, aby postava s tak temnou a pokroucenou duší unikla spravedlnosti......A hlavní zásluhu na tom má samozřejmě Jamie Dornan, který možná ani sám nevěděl, co v něm je a jak výborně to umí dostat ven. (07.11.2016)

Musím ocenit přístup tvůrců, kteří ve třetí řadě přistoupili k dořešení případu a dali tak každé sérii vlastní téma. V první řadě se policie snaží odhalit vrahovu identitu, ve druhé jde o dopadení vraha a nalezení Rose Stagg a třetí série se věnuje vrahovu usvědčení. Smůlou třetí řady je to, že papírování, právničina a psychologické posudky nemohou být tak strhující jako předchozí děj, takže se sem tam objevilo nějaké to hluché místo. I tak hodnotím tuto sérii jako velmi kvalitní, zajímavou a hlavně logickou, takže se seriál dočkal důstojného a naštěstí i lehce depresivního závěru. Spokojenost. (23.03.2017)

Seriál dostál ve třetí sezóně svému názvu a dostavil se pád tempa a s tím spojené atraktivity pro kdejakého kdysi zapáleného diváka, protože tohle doznění jednoho velkého honu na ještě většího vraha už šlo velmi těžko dokoukat s takovým zapálením, co nastavil počátek seriálu. Postavy přestaly být prokreslovány a člověk jako by ztratil veškerý zájem o zjištění, jak to s nimi všemi nakonec skončí. Škoda, náběh tu byl velmi slušný. [viděno na Netflixu] (30.06.2023)

Třetí série je v podstatě klasické netflixovské plýtvání časem diváka. Zpomalí, nadhodí pár postav a motivů, které nakonec nevyužije nebo zahodí a kromě řady často nedostatečně zajímavých dlouhých rozhovorů s nezajímavými postavami, které by si na papíře zasloužily stejný osud jako život Spectorova třetího dítěte, se soustředí se dál na polidšťování Andersonové, v první sérii prezentované jako chladná praktická vyšetřovatelka pokoutně bojující v šovinistickém Belfastu za ženskou emancipaci, zde jako dojatá empatická policajtka, která nese na zádech bedra celého světa. Zredukovat to tak na dva tři díly (což platilo i na druhou sérii), bylo by to v pohodě. Přestože především závěrečný díl prezentuje správný styl krimi seriálu, cítím se při myšlenkách na strávený čas u ne tak výživného seriálu podobně nadšeně, jako osoba v posledních minutách šesté epizody. (21.11.2021)

...a spravedlnost pro všechny? Chápu zklamání těch, kteří očekávali další napínavou hru na kočku a na myš, namísto které dostali šestihodinovou anamnézu Paula Spectora. Zároveň ale oceňuji odvahu tvůrců zvolit odlišné pojetí (více dialogů, méně akce, pomalejší tempo) a držet se jej od začátku do konce (za konstantně vysoké úrovně režie a hereckých výkonů). Pro celou sérii platí totéž, co pro její první díl – začíná tam, kde jiná vyprávění končí a do nejmenších detailů se zaobírá muži a zejména ženami, které Spector poznamenal a procedurálními úkony spojenými s ověřováním jeho zdravotního stavu, které by jinde zabraly pár minut. Výsledkem je (psychologická) uvěřitelnost a pozvolna sílící nejistota, čeho se po odkrytí poslední vrstvy Spectorovy osobnosti dočkáme. Těžištěm seriálu tak v podstatě zůstává odhalování (resp. rozkrývání) vrahovy identity a záměrů, akorát tentokrát spíše než napětí vyvolává otázky spjaté s morálkou, výchovou, rodičovstvím a spravedlností (jak naložit s člověkem, který o sobě možná neví, že je vrah). Spector slouží jako zrcadlo strachu a nejistoty ostatních postav, které jsou s nim různými způsoby spjaté a spoluzodpovídají za jeho stav i za bezpečí jeho okolí. Ve finále jsou ostatní paradoxně mnohem labilnější než Dornanův mrazivě klidný psychopat (z někoho se stal alkoholik, někdo znovu naplno pocítil svou osamělost), který si zachovává určitou kontrolu nad situací až do posledních okamžiků. Přes počáteční pochyby jde nakonec o smysluplné a uspokojivé, byť ne dechberoucí (tedy, jak pro koho) zakončení série, mimořádné mimo jiné rovnoměrným rozložením sil (a pozornosti) mezi strany dobra a zla. (31.10.2016)