Hry o život: Drozdajka 2

Ách, Dagmar je hella smutná, jak se to finále rozpadlo. (A tím mám na mysli celý film, ne jeho konec.) A to zvlášť proto, že předchozí Mockingjay mi přirostl k srdci, abych tak řekla. Dobře vystavěné jsou tady dvě scény, ticho před bouří v kanále a závěrečný plot twist. Celková struktura je zoufale nefilmová, nebo mi možná jenom vadí, že scénářově silné momenty se mě svým zpracováním nedotkly a zůstaly papírově nedomrlé? Když tak nad tím přemýšlím, tak je velká nevýhoda, že Katniss nemá skoro žádné (rozuměj pořádné) společné scény se svými oponenty a vůbec tak nějak všechny vedlejší postavy odpadávají jako hrušky a všechny emocionální vazby budované i skrz několik filmů se řeší jedním obejmutím a nebo vůbec, jmenovitě mě štve přirozeně nevyužití PSH, ale s tím asi nemohli nic víc udělat, Jeny Malone, Natalie Dormer, ale i Willow Shields a Julianne Moore. Místo toho se věnuje nesmyslně velký prostor rozhodování mezi týmy Peeta a Gale, což film o dost přibližuje kategorii "fotoromán z Bravíčka", místo k sebe-reflektivní guilty pleasure, kterou měl potenciál být. Ani hudba, kterou mám na prvních třech filmech ze všeho nejraději, na mě neudělala žádný dojem, a závěrečná sentimentální a nabubřelá ukolébavka jen dál pokračovala v rozmělňování jakýchkoli emocí. (26.05.2016)

Poslední díl série vychází o něco lépe než předchozí výlet do světa Panemu jednoduše proto, že je míň ukecaný a přes dlouhou stopáž umí místy ukázat akci a hodit na plac nějakou tu atrakci v podobě útoku mutantů nebo rafinovaných pastí na tým rebelů. Bohužel je ale zároveň nejpřesvědčivějším důkazem, jak mizerně je ten svět vymyšlený a jak je vlastně (ne)funkční. V tom filmu vlasně nic nedává smysl. V třetím díle je vládnoucí režim na koni a je schopný zasazovat ničivé údery povstalcům, abychom se během neuvěřitelně krátké doby dostali do fáze "bitvy o Berlín", tedy závěrečné agónie, kdy se opory režimu hroutí jedna za druhou, aniž by bylo jasné, jak k tomu zázračnému obratu došlo. Prorežimní síly ztrácí energii a zbývající prostředky v nesmyslně překombinovaných pastech určených pro televizní kamery v době, kdy už to nedává ani tu nejmenší logiku. S vypnutým mozkem a s náklonností k Jennifer Lawrence se ale dá Síla vzdoru skousknout. Celkový dojem: 40 %. (19.05.2022)

Bohužel Série Hunger games až na druhý díl je pro mne pouze průměrně zpracovanou Teen ságou. První hodinu se zde neděje téměř nic,ale jakmile na scénu příjdou první pasti divák je vtrhnut do agresivního víru, který šlape solidně, ale po 40 minutách mu opět dojde dech a vyloženě posledních dvacet minut jsem už netrpělivě vyhledával závěrečné titulky,vrtěl jsem se,kroutil se, padal jsem ze sedačky a dusil se pop cornem. On ten film se se tváří přehnaně intelektuálně, byť se to zde vůbec nehodí, jsou zde strašně zdlouhavé a pomalé záběry, do toho snové a emotivní pohledy všech zúčastněných no z toho mi bylo opravdu zle. Za chválu alespoň stojí velmi dobrá scéna s mutanty, která trvá asi 10 minut, obsahuje výbornéj jump scare a atmosférou si dovoluje konkurovat většině hororům. "finále" spíše klidnější, ale za to s fajn hudebním doprovodem bubnů. Na finální díl zkratka málo akce i drajvu a zbytečně moc nezajímavých intelektuálních keců. 3D nedoporučuji. 60% (19.11.2015)

Už když jsem ohromeně sledoval, jak Strong s Craigem zadaptovali rozvláčnou první polovinu mého nejméně oblíbeného knižního dílu do nejlepšího filmu, tušil jsem, že jejich poslední šíp bude po vzoru Katniss mířit velmi přesně. Naštěstí jsem se nemýlil a druhá Síla vzdoru se tak zcela samozřejmým způsobem stává mou nejoblíbenější hladovou adaptací. Může za to hlavně brilantní gradace, která z deprimovaných dialogů a pochmurné nálady přechází do tuhého boje, bolestivých ztrát - a ještě deprimovanějších dialogů. Dvě vrcholné scény (stoky a pochod k paláci) mě napínaly dokonce tak moc, že jsem i přes znalost všech zvratů chvílemi nedýchal. A přesně o tom Síla vzdoru je. O konci, který naplňuje tu nejtragičtější představitelnou ironii, o hrdinech, kteří zůstanou nenávratně poznamenaní a stojí mi za to jim fandit do poslední vteřiny. V první řadě jsou ale Hunger Games příběhem Dívky v plamenech, jejíž osud a odhodlání může být metaforou, předobrazem, varováním a vším možným dalším. I kdyby jen proto, aby na jejím místě nikdy nemusel stát nikdo z nás. (22.11.2015)

Tak bohužiaľ, posledná časť tohto scifíčka pre teenagerov len potvrdila klesajúcu úroveň celej ságy. Mal som dojem, akoby sa išlo už len na zotrvačnosť s cieľom celý príbeh nejako doklepnúť. Ako sa to nakoniec doklepne sa pritom dalo predvídať už skoro od začiatku tohto záverečného dejstva. Tomu samozrejme zodpovedala aj unudená réžia, síce s peknou kamerou a peknými efektami, avšak ktorá pri behu na dlhú trať moc neoslní a divák sa jej čoskoro nabaží. Nuda a pocit sklamania, to je presne to, čo som so záverom pocítil asi najviac. 55/100 (08.04.2016)