Oscar

Louis de Funès v plné síle a totálním nasazení, úlisný nápadník Claude Rich, poněkud jednodušší fyzioterapeut Mario David, Agathe Natanson alias dcera na zabití a kdo jiný než Claude Gensac jako Funèsova filmová manželka. A více než malé množství kufříčků. „Germaine! Víš, co je nového? Hrabě Honoré de La Butinière už nemá uhry!“ (11.11.2011)

"Oskar? Ten ukradl diamanty služce, která jela na Severní pól, protože měla mít dítě ve Vašem kufříku." Lépe než masér Philippe bych děj tohoto snímku nepopsal. Snad bych jen doplnil, že jde o tři kufry, dvě dcery, falešné těhotenství, vylhané zaměstnání, úplatného sluhu a chudáka pana podnikatele Barniera, který to má všechno vyřešit. Mne to tedy pobavilo naprosto výtečně, zejména postupně chřadnoucí kapitalistovo duševní zdraví bylo roztomilé a jeho skákání panáka s telefonem mne naprosto odrovnalo. (15.04.2016)

Situační komedie ,která je postavená na jednom herci a to Louis de Funesovi ,který se dozvídá od svého zaměstnance ,že ho okradl o 64 milionů a ,že je milencem jeho dcery ,ale jak se ukáže ta se za jeho dceru jenom vydává ,jenže ono je to stejně jedno , všechno se to tak různě zamotá ,až z toho bude te mít hlavu kolem. Do toho je tu několik nápadníků pro jeho pravou dceru a několik kufříků (přesně 3) a v jednom jsou šperky za 64 milionů , ve druhém ta samá částka ,ale v hotovosti a ve třetím jsou věci služky ,která odchází a zbytek už je asi každému jasný co se bude dít. Abych řekl pravdu někdy už mě štvalo jak se pořád zamotávalo. Ale co si budem nalhávat asi většina se u toho velice dobře bavila. (14.08.2008)

„Tak já jsem blázen!" Nestárnoucí milá komedie, v níž Funés uběhne maraton, když neustále pobíhá ze schodů a do schodů a pořád dokola. A pak jsou tu samozřejmě kufříky! Snadno zaměnitelné, nikoliv však co do obsahu. Potřetí vytahovaná podprsenka vskutku rozesměje. Jen tak mimoděk si jeden vzpomene na podobnou situaci v pozdějším snímku Co dál, doktore (1972). Funésův průmyslník se s nikým nepáře, i když jde o jeho milovanou dceru. „Zavřu tě na tři léta do penziónu. Do kláštera! Do Bretaně." A dokonce i sluha si pouští pusu na špacír: „Slyšel jste? Ten člověk vám říká Berte!" Příležitostně se znovu vždy rád podívám. A jistě, Filipovského skvostný dabing nechybí. (06.08.2021)

Můj kufřík, můj kufřík! Dnes již trochu staromilskou situační komedii naplnil Magnier typickými prvky, jakými jsou nekonečné záměny, neznámá identita, peníze, vdavky, zmatky. A samozřejmě postavou jednoho psychicky nezlomitelného cholerika. Velice svižně napsaný, zrežírovaný a sehraný kousek mne dokázal pobavit i po víc než 50ti letech od svého vzniku. Vzájemná souhra v rozsáhlých dialozích mezi Louisem de Funès a Claudem Richem dokazuje, že chemie může fungovat i mezi dvěma herci z věkově rozdílných generací a tady rozhodně fungovala! Rich je pro mne menším objevem, na kterého se po Všem zlatu světa, Přátelích kopretiny a teď Oscarovi budu určitě zase někdy příště těšit... roztomilý to živel! :) Myslím, že Molière by měl radost, kdyby mohl sedět v 60. letech v hledišti vybraného francouzského divadélka a nemusel by se za vývoj svého žánru ve Francii stydět. ;o) 75% (08.08.2020)