Nepřítel

Pár podnětů k zamyšlení, co to mělo vlastně znamenat a proč je zdejší interpretace filmu jako snu totálně hovadská. Ne, taky jsem se při závěru nechytal. Ale jsem rád, že někdo o něm dostatečně přemejšlel a nebál se nad ním ztrácet delší čas. (23.03.2014)

Tak tu máme zase jednou pořádnou kupu sraček vážení. Budiž tomu ke cti, že to má jen 90 minut. Zajímavý námět tu byl zpracován neskonale špatným způsobem. Furt tam hraje ponurá muzika, vše je šedé a bez jiskry a všichni čumí, jak kdyby jim ulítly včely. Jenže vůbec není vysvětleno proč. Všechny dialogy a interakce mezi postavami schválně vzbuzují pocit, že se děje něco shnilého nad naše chápání, ale ve finále se prostě děje úplný hovno. Odkazy na jakousi podivnou seanci o které se nedozvíme zhola nic působí už vyloženě lacině a pavouk na konci je totální fraška. Holt každý nemůže být Kubrickem a Villeneuve by se měl držet čistokrevných thrillerů, které mu jdou a netočit filosofické píčoviny o nesmrtelnosti chrousta. (06.07.2014)

Vzorce, symboly, sítě a návyky, jejichž otroky se člověk postupně stává v té dokola se otáčející spirála života a domáhá se jich jako kojenec matčina prsu. Villeneuve vybudoval totalitní mikrokosmos, nad kterým se ční (dozoruje) obrovské pavoučí monstrum, které pomalu láká muže i ženy do své pavučiny. Znepokojující od střihu až po zvukovou stopu, dusivé asi tak, jakoby byl člověk uzavřený pod kupolí a místo vzduchu všude kolem proudil jen cigaretový kouř. (29.03.2014)

Tak už chápu, proč v Malströmu ryba (či spíš posloupnost ryb) vypráví "velmi starý příběh". Takže Malström je o tom, jak to mají holky a Enemy o tom, jak to mají kluci? Pak se nemůžeme divit, že naše (totiž západní) civilizace vymírá. Těhotenství, sexuální a partnerské vztahy i vlastní identita jako problém, ano hrozba. Podstatná je samota a dezorientace. On v Enemy i ona v Malströmu jsou duševně narušeni právě do té míry, do jaké jsou osamocenými individualizovanými členy civilizace v jejím současném stupni. Není na nich nic nenormálního či nemorálního, slova "duševní narušení" berte striktně jen v jeich základním významu, ostatně jedním (dobře zdůvodnitelným) pólem interpretačního rozpětí Enemy je, že celý ten film je něčím snem (viz Traffic). Vír v moři plném ryb i pavoučí síť jsou něčím, v čem uvízneš a už tě to nepustí, podstatně centrovány tím, co tě pohltí. Na Enemy je mj. krásné jednak konfůzní vyprávění, jednak to, že i když si ho znovu nepustíte a nic nepochopíte, ocitáte se v lůně vnitřní krize vysoce civilizovaného anonymního individua, přičemž interpretace "jak to teda bylo" nemá vliv na to, co si z toho který divák vezme. (Málokdy jsem při čtení čsfd komentářů k nějakému interpretačně náročnému kousku tak bohatě odměněn rozličnými interpretacemi, z nichž žádná není k zahození, včetně Chezush v diskusi.) Např. aspekt, který já tam především vidím (fatální krize dezorientovaného individua v naší civilizaci) je v opozici ke klasicky psychoanalytickému výkladu stejně málo, jako jsou příslušné segmenty skutečnosti k sobě. Omezíme-li se však tématicky na komplex naznačený jednoznačným spojením izolovaného záběru na nahou těhotnou Helenu v ložnici v samém úvodu filmu s "tamtím" pohledem do ložnice v samém konci, můžeme považovat jména obou partnerek (která zazní až ke konci, zatímco jména jejich mužských protějšků slýcháme neustále) za návodná - jména Marie a Helena excelentně představují protichůdné extrémy mužsky definovaného archetypu ženy a takto utvářejí jeho komplementaritu. (Přidělením těchto jmen jejich nositelkám opačně, než by bylo lze očekávat, se autor vyhnul nemístnému zjednodušení - z hlediska hrdinova komplexu nelze počítat s tím, že tato žena je nějaká a tato zase jiná, což po přečtení komentářů nemusím nijak zvlášť dokazovat.) Co znamená Adam ve vztahu k ženě, netřeba připomínat - proti němu lze postavit "vzdorujícího" sv. Antonína i s jeho vidinami. Ale to jen tak na okraj. Budu se muset znovu podívat i na ten Malström a - jiných Vileneuvových filmů krom jednoho kraťase dosud nevidše - začínám mít pocit, jako by jeho dosavadní tvorba byla (tématicky) jen přípravnou průzkumnou prací pro něco opravdu velkého. (13.06.2016)

Ja si dovolím povedať, že Enemy je filmom akým je, hlavne kvôli výkonu Jakea Gyllenhaala - predsa len zahrať dve totožné a zároveň rozdielne postavičky vyžaduje veľký talent. Ale dopredu vás upozorňujem, že tento temný, hlboký, farebne ponurý film vám nepodá odpovede po prvom zhliadnutí. Nepodá vám odpovede dokonca ani po dvoch a pravdepodobne ani po troch. Pripravte sa, že pokiaľ máte v sebe aspoň kúsoček zvedavého človeka, tak rozmýšľaním nad jeho zmyslom strávite aj zopár hodín predtým, ako konečne zaspíte. V priebehu nasledujúcich dní sa vám tu pokúsim vysvetliť poinu snímky, lebo mnohí majú stále svoje vlastné a bujné predstavy o tom, čo sa tu vlastne odohrávalo. (26.05.2019)