Nepřítel

Do háje, teď abych zase nejmíň týden spala při rozsvíceném světle a s bulvama dokořán, nesnáším ty bestie osminohý a že jich tady bylo víc jak v kdejakém přírodopisném dokumentu. Do detailu. Název je výstižnej. Dlouho mě viděné tak nerozsekalo. A to jsem u údajně klíčových scén měla ve vteřině ruce před očima. PS: Interpretace filmu uživatelkou chezush ve zdejší diskuzi k filmu (17.4.2014) je perfektní, film v mých očích po jejím prostudování hned o pomyslnou příčku povylezl. (20.05.2014)

Pár podnětů k zamyšlení, co to mělo vlastně znamenat a proč je zdejší interpretace filmu jako snu totálně hovadská. Ne, taky jsem se při závěru nechytal. Ale jsem rád, že někdo o něm dostatečně přemejšlel a nebál se nad ním ztrácet delší čas. (23.03.2014)

Nic pro xantofobiky, arachnofobiky a obecenstvo, které by chtělo přeci jen něco více než pouze solidní tuctovou lynchovinu. A moje teorie "wo co gou a co sakra ti svinsky vobří totalitní pavouci a ztráta (sebe)identity"? To chtěl jen Villeneuve udělat radost Jonu Petersovi. (29.03.2014)

Když to řeknu poeticky, Denis Villeneuve tady utkal pavučinu snů - noční můru, která se zaplétá sama do sebe. Nečetl jsem "oficiální" interpretace, ale je zcela evidentní, že Nepřítel je snímek, ve kterém jsou cíleně bořeny hranice mezi "snem", "realitou" a "filmem". Nejde samozřejmě o to, že by šlo o sen, který by se zdál jednomu z Gyllenhaalů, ale jak správně podotýká JitkaCardova, jde o sen od začátku do konce, který se možná zdá jednomu z hrdinů (jehož "skutečné" já ve filmu není přítomné), nebo taky někomu úplně jinému. Villeneuve se opět ukazuje jako mistr ve vytváření konstantního podprahového napětí, které bez problémů udrží i delší scény, v nichž se zdánlivě neděje vůbec nic, ale přesto jsou naplněné hmatatelnou úzkostí. Jedna věc je hudba, druhá práce kamery (jízdy za roh, atp.), ale podobně jako v pozdějším Zmizení (kde už vydatně pomáhal Roger Deakins), tady hrozba visící ve vzduchu vychází z celého okolní prostoru, v tomto případě velkoměsta. Záběry na identické věžáky a křížící se dráty (opět symbolika pavučiny), které se v pravidelných intervalech opakují, nejsou jen tak ledasjakými výplněmi s pouhou rytmizující funkcí, ale ilustracemi města jakožto děsivé nadreálné veličiny. Můžeme si jistě bavit o tom, jestli si Villeneuve vypůjčil víc od Lynche, Hitchcocka, Nolana nebo Claire Denis, ale to tady podle mě není podstatné: Nepřítel je ve svém celku sice jednoduchou, ale zato velmi svůdnou psychosexuální fantazií, která stojí na soběstačném myšlenkovém podloží - Hegelově dialektickém přecházení jsoucího do nebytí a nejsoucího do bytí, případně konceptu neustálého opakování dějin, kořeněném Marxovým výrokem o tragédii a frašce. (29.03.2014)

WTF I just saw? Totálny mindfuck, ktorému chýba atmosféričnosť a pôsobivosť Lyncha a psychopatičnosť Cronenberga ( za to druhé ďakujem ) Tu niekto nezvládol obsah ani formu. Škoda, pretože po Prisoners to vyzeralo, že sa zrodila nová režisérska hviezda a záblesky obrovského talentu vidieť aj tu. . Villeneuve vyhorel a nie je problém v rôznych interpretáciách ale v tom, že to hlavne hrozná nuda, ktorá sa divákovi za čakanie na pointu neodvďačí 5/10 (26.10.2014)