Nepřítel

Enemy patrí podľa mňa ku skutočnej filmovej špičke, kde po dopozeraní, človek pochopiť, čo sa vlastne stalo a čo to vlastne videl. A čím viac nad filmom premýšľa, tým viac v ňom objavuje. Rozhodne ide o dielko pre trošku náročnejších divákov, no je to vizuálne silné, strhujúce, nápadité a absolútne fantasticky natočené a zahrané. (03.08.2015)

Vážně zvláštní kousek. Od začátku do konce jsem byl vtažen do pavučiny, ze které jsem se ani po konci nevymotal. Trvalo mi delší dobu pochopit o co vlastně ve filmu šlo, ale stálo to za to hledat informace. Film je skvěle napsaný, temný a prostě jiný. Jake zahrál skvěle a příběh mě nepřestal bavit a od samého začátku až po nejdivnější konec jsem nepřestal mít otevřenou hubu. Kdo má rád těžší, kontroverznější filmy, je tohleto pravě pro Vás. (16.05.2014)

Vzorce, symboly, sítě a návyky, jejichž otroky se člověk postupně stává v té dokola se otáčející spirála života a domáhá se jich jako kojenec matčina prsu. Villeneuve vybudoval totalitní mikrokosmos, nad kterým se ční (dozoruje) obrovské pavoučí monstrum, které pomalu láká muže i ženy do své pavučiny. Znepokojující od střihu až po zvukovou stopu, dusivé asi tak, jakoby byl člověk uzavřený pod kupolí a místo vzduchu všude kolem proudil jen cigaretový kouř. (29.03.2014)

Na pochopenie veľmi ťažký film, je tu veľa možných nejednoznačných vysvetlení pointy, každý tento film chápe inak. Pravdepodobne pokiaľ pointu neosvetlí samotný autor tak všetko ostane len na úrovni debát a teórií. Ja film vnímam ako vnútorný boj, ktorý sa odohráva v Adamovej hlave, kde sa spriada pavučina strachu zo zodpovednosti a nenaplnených snov a ich následné potláčanie. Súhlasím s tvrdením, že koniec je jeden z najšokujúcejších zo všetkých filmov vôbec. Ani si nepamätám film, kde by som na konci dostal takú "facku". Len škoda toho tempa. Na môj vkus bolo hrozne komótne, uspávajúce a aj keď atmosféra nebola zlá, chýbalo tu napätie, a to v tomto žánri je určite veľké mínus. Film je ťažké opísať, to treba vidieť a nech si naň každý urobí názor sám. 10 ľudí = 10 názorov na film, vysvetlenie je veľmi individuálne. Kde je pravda? To vie len autor. 75/100 (28.05.2014)

Chaos is merely order waiting to be deciphered. Kdo přistoupí na interpretační hru s významy a symboly, nemůže zůstat Nepřítelem nedotčen...a děsivě ohromen. Dennis Villeneuve po bloudění v bludišti, kde se dějové informace skádaly do jednoho komplexního celku, tentokrát snuje pavučinu alegorických obrazů na pomezí snu a reality a zahrává si s divákovým vědomím - po vzoru úvodního citátu však lze v jeho na první pohled roztříštěném filmu najít návod (v prezizně nasnímaných záběrech, v dialozích) na jeho rozšifrování. Nějakou uspořádanou interpretaci nechám až na druhé zhlédnutí, kdy si se znalostí viděného půjde více všímat různých nepostřehnutelných náznaků, ale i tak mohu říct, že se Villeneuve jeví jako jeden z mála dnešních filmařů, kteří dokáží navodit opravdu stísněnou, až repulzivní atmosféru nedovolující divákovi ani vteřinový oddech. Vše je tak dynamické a hrozivě vypjaté, že bych se ani nedivil, kdyby ta temná ambientní hudba a nekonečné podmanivé záběry Toronta někomu přišly spíše humorné (a že lidé v sále se často v těch nejzávažnějších scénách smáli) a na hraně sebeparodie. Pro mě osobně ale jde o jeden z nejpříjemnějších "depresivních" zážitků posledních let, jehož finální záběr má navíc svou podstatou potenciál posílat diváky na kliniku. P.S. A kdo má samozřejmě nakoukáno, bude se všemi těmi nepřímými aluzemi na Hitchcocka, De Palmu, Cronenberga nebo Kubricka bavit tím víc. (25.03.2014)