Už teraz mi chýbaš

Budu tvoje úpa nej kámoška - ve zdraví i v nemoci, až do tvého skonu. Další z nekonečné řady velice dramatických a smutných filmů o lidech stižených smrtelnou chorobou. A pacientka, která je v (pokro)čilém stádiu rakoviny a je vdaná, je tentokrát extra třída - např. uloví chlapáka a souloží kdesi na Větrné hůrce. Divák má své jisté, neb hrdin(k)a se jen málokdy dožije závěrečných titulek. Ne, nemá smysl řešit tuhle píčovinu, která kupodivu nefunguje ani ve svém primárním cíli - rozplakat diváka. Ne že by se dvě kámošky nesnažily. Toni Collette pro roli obětovala vlasy, amputace prsou už byla záležitostí maskérů, je fajn, že neztratila sexappeal a sexuální apetit, jinak by nebylo ani na co koukat. Drew Barrymore zpočátku má trochu druhořadý úděl, ovšem scénář jí nadělil těhotenství. Hodně laciný tah scenáře nechat jeden život zemřít a druhý zrodit vůbec nevycházel. Film je na drama plytký, komediální vsuvky jsou slaboučké, vše korunuje závěr s protivně rodící Drew. A rozbrečet se u toho? Tak to nedoporučuji. Budete si připadat divně, neb film si to nezaslouží. Catherine Hardwicke je režisérka, která neví, s čím ve filmu uspět. Tak nutí Toni Collette přehrávat, i tak jednoznačně převyšovala zbytek filmu, dělat z ní sexbombu, pak ji i její kámošku nesmyslně roudtripově poslat na vřesoviště a pak rovnou do hospicu. Filmy o umírajících lidech v důsledku vážné nemoci se musí umět. Je to téma omleté. A konkrétně tenhle film svůj příběh nemá dobře postavený, i když erektivní stav z Toni Collette není vyloučen, tedy před jejím oholením hlavy. Pokud je mně ale osud hlavní hrdinky "šumák" a z jejího příběhu nečiší žádné emoce, je vše (pocitově) ztraceno. 5/10 (11.04.2018)

Na takový typ filmu musíte být správně naladěni. Bohužel já tohle tak úplně nevychytala a film mě nezasáhl tak, jak bych si představovala. Pár momentů, kdy jsem u filmu byla jak přikovaná, se tam našlo, ale moc jich nebylo. Herecké duo Toni Collette a Drew Barrymore mě mile překvapilo. Docela jim to spolu ladilo a film to pěkně oživilo. Jinak byl děj celkem smutný, ale to se od takového tématu dalo čekat. 65%. (26.07.2016)

Emócie to malo asi vyvolať silnejšie. Hodnotenie nie je založené na celkovom prežití a precítení toho, čo sa deje, skor tak všeobecne na dobrom spracovaní. Odľahčovanie deja vzhľadom na vývoj príbehu bolo vítané a hoci je asi jasný záver už dávno dopredu, radi sa pozriete, ako si hlavné postavy žijú svoj a zároveň aj spoločný svet. Ale nebolo mi všetko jedno, to by som klamala. (30.05.2017)

Nemôžem sa zbaviť mierneho dojmu prvoplánovosti a sentimentality, ale našťastie to zase v tomto smere nebolo až tak prehnané. Úvod sa vydaril, pomerne reálne vystihol podstatu takejto smutnej udalosti (ťažká choroba) ako vo vzťahu k deťom a rodine tak i smerom ku kamarátke. Tu ma oslovil hlavne zdanlivý Millyin egoizmus, čo je u smrteľne chorých ľudí celkom bežná vec a reálna záležitosť. Žiaľ od mastektómie si už film nedokázal udržať takýto triezvy reálny prístup a skĺzol do už zmienenej účelovosti, aj keď na druhú stranu posledné fázy umierania boli dramaticky a herecky veľmi dobre zvládnuté. Na lepší priemer to stačí. 65/100 (04.06.2016)

Myslím, že takový film by se dal natočit v jiném stylu, než jak se točí každá béčková romantická komedie. Plus největší problém filmu byla Toni Collete. Nebo minimálně její postava. Těžko můžete cítit s tak nesympatickou osobou jakou byla Milly. Upřímně jsem jí přála každý tumor, co měla. Ale jako výplň času dobré. Průměrný film se zajímavým hereckým obsazením. 3* (27.09.2016)