Zmiznutie Eleanor Rigby: ONA

Zaprvé měla tahle polovina nevýhodu, že jsem ji viděla jako druhou, takže už to tolik nebavilo sledovat znovu všechno dokola. Zadruhé měla tato verze nevýhodu, že jsem ji viděla jako druhou bezprostředně po první, takže mne hrozně vyrušovaly takové ty rozdíly ve scénách jako: "v On měl v týhle scéně světlou košili...", zatřetí jsem přesvědčená, že On by mohl být samostatný film se vším všudy, ale Ona by se sama použít nedala, bylo by to příliš nepochopitelné a zmatečné. A hlavně mne její přístup není vůbec blízký. (07.11.2014)

Nejlepší verze. Viděl jsem jí jako první a nesouhlasím s četnými výroky, že bez jeho verze ta její nedává smysl. Ano, je trochu složitější se v ní orientovat, ale to celkovému zážitku spíš přidává, protože je třeba přemýšlet nad souvislostmi a není čas nudit se u scén, které už byly (jen z trochu jiného úhlu pohledu) viděny. Jessica Chastain definitivně přestupuje do pozice jedné z mých nejoblíbenějších hereček, tenhle film svým výkonem táhne a krade si ho pro sebe, bez ní by ty emoce Eleanořiny postavy nefungovaly ani z poloviny. (29.04.2015)

"Tragedies are like foreign countries, we never know how to behave towards the natives.." Silně emocionální snímek o neštěstí, samotě, tichu, útěku, zbabělosti...touze, vztahu... Postavy se ztrácejí uprostřed života, předstírají, žijí i nežijí, nacházejí se, ztrácejí, chtějí se pohnout dál, i když to nejde. Z počátečního ticha, zastření, odstupu jeden od druhého, se postavy pomalu, často zmateně a nerozvážně, přibližují, otevírají až k naprosté otevřenosti, ať jde o matku Eleanor, jejího otce, nebo naprosto dokonalou vedoucí semináře. Nedýcháte, stáváte se postavami, toužíte i nechcete být v příběhu s nimi, až vám, stejně jako jejich nejbližším, utečou daleko... Je to sladký, srdíčkový, zamilovaný, ale bez patosu, přehrávání a hollywoodských klíšé...spíš naopak...pohlcující, reálné a neskutečně silné. (12.07.2014)

Předně musím poděkovat plzeňskému Filmovému klubu, že promítl Jeho a Ji v jeden večer hned po sobě. Být mezi filmy nějaký větší rozestup, asi bych je nehodnotil tak, jak hodnotím. Zmizení Eleanor Rigbyové je perfektně propracované romantické drama s velmi uvěřitelnými výkony, působivě tichou atmosférou a poměrně nečekaně se vyvíjejícím příběhem, který si s odhalováním různých důležitých věcí sice dává na čas, ale nevleče se a nenudí.___Druhý film Ona se mi líbil asi o něco více než On. Jenže kdybych Jeho neviděl před Ní, Ji bych si dost pravděpodobně tolik nevychutnal. Spousta děje by mi scházela. Před scenáristou a režisérem nicméně smekám klobouk. Ten jiný pohled na stejnou věc je nesmírně osvěžující nápad a z chladné Eleanor, která v Něm zkrátka bůhvíproč a bůhvíkam zmizela, se díky tomu stala Eleanor úplně jiná, křehká, tápající a hledající, kterou už není problém pochopit. Oporu hledá v rodině (úžasní William Hurt a Isabelle Huppert) a tím, kým byl v Jeho příběhu Conorův otec, je tentokrát profesorka Friedmanová v podání Violy Davis. (22.09.2015)

Pro mě perfektní drama zachycující rozpad jednoho vztahu. Ani u jedné verze se nedá říci, že by byla chladnější, dojemnější, osobitější etc. než druhá. Oba filmy krásně zachycují odlišnosti mezi mužem a ženou, nejen co se týká srovnávání se se situací, ale i to kým se obklopují a jaký mají vztah se svou rodinou. Hlavní trik takto rozděleného filmu nastává při společných scénách, které si každý z nich pamatuje jinak. Subjektivnost postav je pak zachycena i výběrem scén(Ona začíná tam, kde už je Jeho příběh dávno rozběhnutý). Nejzajímavějším rozdílem pro mě bylo to, že zatímco Ona vzpomínala, v její verzi jsou tak přítomny flashbacky, tak On se snažil minulost potlačit a jakékoliv vzpomínání je u něj vyloučeno. Herecký koncert a výborná hudba. 90% PS: Skoro by mě i lákalo z toho udělat seriál a zachytit pohled i vedlejších postav. Hlavně profesorka by mě dost zajímala. (09.11.2014)