Žandár a žandárky

Nejhorší díl četnické série. Samozřejmě opět chybí řada herců z prvních 4 dílů, ale ty v tomto díle nahradily četnice. A nebylo to zas tak špatné, ale už se tu vyskytlo pár fakt špatných scén (např. když se Cruchot povyšoval nad Gerbera). Navíc na Funésovi už bylo vidět, že věk nezastaví, už byl prostě starej. V tomto díle se nám vrátila také jeho žena Claude Gensac, ale to jak se mi ve třetím díle líbila, tak tady byla příšerná. Příběh byl trošku podobný jako v prvním díle, tvůrci se vrátili ke kriminální zápletce. Ono kdybych to hodnotil jako samostatný film, tak bych dal možná o hvězdičku více, ale když to porovnám s předchozími díly, tak tohle je jasně nejhorší díl série. (26.01.2016)

Žádný díl četníků není navíc. Těch by snad ani nemohlo být dost. Eskapády, pitvoření a suprový dabing. Nejde se nebavit ani při 50. shlédnutí. Četnice sice žádný humor nepřinesou, takže jde jen o vymýšlení dalších scének a opakování toho fungujícího, ale jak jsme psal, toho by snad ani nemohlo být dost. Ne v tomhle podání. (23.05.2008)

Poslední díl celé četnické hexalogie. Hmm hexalogie, to je ale pěkné slovo. To koukáte co? To je mnohem lepší pokoukáníčko než sledování četníků a četnic v totálně hloupém příběhu. Funés předvádí svůj standart, ačkoliv už si nad ním zubatá výhružně brousí kosu. Celkově na mě film působí tak, že už tvůrci nevědí, jak zařídit nějaký vtípek a přitom se neopakovat. A takhle nevědí od samotného začátku až do samotného konce. Odpad to není pouze díky pěkným četnicím a z úcty vůči de Funésovi a jeho celoživotnímu dílu. (27.05.2012)

Poslední díl četnické série a bohužel i poslední film v závratně hvězdné i mimořádně úspěšné kariéře božského Louise de Funése. Tenhle díl má poměrně slušnou zápletku, vrací se Claude Gensac, tradiční humorná nedorozumění a když zrovna není v záběru hlavní hrdina, může se divák kochat krásou přítomných četnic. Podle mě se Cruchot rozloučil s četníky důstojně. Michel Galabru, který s Funésem celou sérii herecky skvěle odtáhl, je i tady vynikající a scény těchto dvou pánů i dnes spolehlivě pobaví. (04.02.2022)

Na četnickou funesovskou hexalogii mohou být ty nejrůznější názory. Osobně se domnívám, že nejslabší a nejméně nápaditý je její pátý "mimozemšťanský" díl s dnes místy až dětinsky působícími triky. Feminizující závěrečný díl jako celek naopak v porovnání s dneškem spíše vynikne nápaditostí alespoň některých dialogů, občasným zátřpytem ne jednoho gagu a odvážnými scénami (konfrontace zralé padesátnice s jejími pozdními dcerami opravdu bere dech). Kdo do této hexalogie vkládá víc, než kdy do ní bylo vloženo, tj. kdo očekává více než přátelskou, více úsměvnou a krotkou než údernou nebo dokonce nápaditou zábavu, je zklamán. ČETNÍK byl totiž už jménem svého hlavního protagonisty Funese od počátku zamýšlen jako veselohra lidové zábavy. Zábavy, které přes občasné skluzy k plytkosti nepostrádá spád, řemeslný nápad a stále kvalitní výkony s celou řadou slušně nebo i dobře zvládnutých charakteristik minulé doby na přelomu třetí a čtvrté čtvrtiny minulého století. (05.04.2009)