Fantomas

Tajuplný démon Fantomas, vlastník mnoha navlékacích tváří, se tehdy představil filmovému publiku poprvé a vlekl přitom po své chladnoucí stopě investigativce Fandora i uvolněně křečovitého komisaře Juvea. Pronásledovatelé si evidentně neuvědomovali, jak si s nimi pronásledovaný hraje a nebyli schopni ani pochopit známou pravdu - kdo se směje ďábelským smíchem naposled, ten se směje nejlíp. (23.12.2008)

Jestliže 99% všech francouzských komedií funguje i dnes (podle uživatele Tosima), pak Fantomas spadá do toho zbylého jednoho procenta. Fantomas je opravdu charakter, ale jeho činy mají značné logické mezery. Dokázal bych nad tím mávnout rukou, kdyby mi film nabídnul něco jiného, ale Louis De Funes v roli neuvěřitelně imbecilního komisaře Juvea mi "nedodal" ani mnou očekávané gagy. Jeho komičnost se někam vytratila. Asi už nejsem dítě, které se zasměje, když někdo plánovitě uklouzne na slupce od banánu. Žádný jiný druh humoru film nenabízí (dva skvělé fórky má na svědomí spíše český dabing). Kdyby v tom nehrál Jean Marais, šel bych s hodnocením ještě níž. (12.02.2006)

Můj věčný favorit na poli zábavy, slovní přestřelky Marais-Funés mi budou poškozovat brániční svaly ještě hodně dlouho. Pouze u toho Maraisova avantgardního řízení z kopce a zpátečkou si občas říkám "slabota, chlapče, slabota," protože mě kdysi otec povozil v plném provozu po ledě, mezi ostatními beznadějně kličkujícími auty a v otáčkách tempem tři sta šedesát stupňů za dvě vteřiny, takže to, že jsme posledních zhruba šedesát metrů letěli už jen pozadu a já jsem pohledem do zpětného zrcátka navigovala výkřiky typu "doleva, doleva, to je moc doleva, doprava, teď to mastíme na tirák, doleva," než jsme se konečně zarazili o svodidla, byla docela úlevná změna. Když jsme kupodivu bez úhony dorazili na místo určení, byli jsme uvítáni slovy: "To je dneska hrůza, co? Představte si, že jsme udělali ráno na dálnici hodiny!" Podívali jsme se po sobě a beze slov se shodli, že nemá cenu něco říkat. Z toho všeho vyplývá, že já a můj rodič jsme akčnější dvojka než Marais a Demongeotová - kdo by to byl řekl... (18.11.2007)

Fantomas je najvtipnejší, keď sa Funes nepitvorí a vtipnosť situácie vychádza z dobre napísaného gagu. Ako v prípade rekonštrukcie tváre, alebo štuplov do uší. Hlavne je ale Fantomas výborným akčno-dobrodružným filmom, ktorý sa v tretej tretine rýchlo a zbesilo rozbehne. Totožnosť záporáka ostáva nevyzradená a je dobre, že sa tvorcovia snažili všetko zakryť do oblaku tajomna a jeho postupného odkrývania. Čiže jednoznačne úmysel príjsť s dalšími dielmi. (10.10.2012)

Kdepak jste ty lidi sebrali? V blázinci?! Fantomas - celá série je naprostý kult a moje neodmyslitelná láska, již od útlého dětství. Každý díl má skvělou zápletku a je plný pamětihodných, humorných i akčních scén. V prvním díle je ještě Louis de Funés trochu upozaděn, za neméně skvělým Jeanem Maraisem, ovšem od snímku Fantomas se zlobí, přebírá otěže pevně do svých rukou a nepovolí je až do závěrečných titulků posledního filmu série ze Skotska. Klasika, která nikdy, NIKDY nezestárne. (15.12.2013)