Nō otoko

Je to celkom dobrý mysteriózne ladený kriminálna thriller. Má dosť dobrý príbeh odohrávajúci sa v meste, ktoré práve čelí sérii bombových útokov, pričom jednému len tesne unikla aj uznávaná psychologička a polícia stále nevie nemilosrdných páchateľov nájsť. V priebehu vyšetrovania detektív narazí na zvláštneho mladíka, ktorému sa začne venovať psychologička a postupne si všetci uvedomujú, že je to výnimočný človek a tak spoja svoje sily, aby páchateľov zastavili. Spracovanie nie je zlé, ale aj tak ma dosť sklamalo. Spočiatku to vyzerá veľmi dobre, úvodná dvadsaťminútovka ponúkne niekoľko vydarených situácií, sadli mi postavy a aj pozadie bombových útokov pôsobí dosť dobre. No potom to už nanešťastie upadne, stále sa na to dá bez problémov pozerať, ale film sa už venuje prakticky len mladíkovi, či už jeho schopnostiam alebo pátraní po jeho minulosti, pričom to ani nie je až tak moc zaujímavé, aby to zabralo polovicu filmu a ani útoky sa už moc neriešia. A tak až v poslednej tretine sa to zase rozbehne, opäť sa tu nájde pár výborných scén a tak ma skutočne mrzí, že tvorcovia k samotnej postave výnimočného mladíka pristúpili práve takto. Radšej by som bol, keby tu nebol vôbec a hlavné postavy by riešili útoky, alebo keby bol aspoň skutočne zaujímavý, jeho schopnosti a minulosť mi až na pár výnimiek prišli úplne obyčajné. Pochváliť musím aj akčnú stránku, síce jej nie je moc, čo sa ale dá aj celkom očakávať, ale tých pár sekvencií je výborne zvládnutých, sú dynamické a s kvalitnou vizuálnou stránkou, či už rôzne explózie alebo nejaká tá naháňačka. S hereckým obsadením som nadmieru spokojný, výborné hlavné trio v zložení Yasuko Matsuyuki ako psychologička, detektív Yosuke Eguchi alebo Toma Ikuta v úlohe výnimočného mladíka, ale sadli mi aj zvyšné postavy, či už záporné, ale aj vedľajšie. Réžia a technická stránka sú tiež vydarené, tu nemám žiadny problém. Škoda, po úvode som bol presvedčený, že to bude vydarený kriminálny thriller, ale ani takto to nie je zlé, len s trochu iným podaním postavy mladíka to mohlo byť omnoho lepšie. 63% (17.10.2013)

Asi hlavním problémem snímku je z mého pohledu to, že tomu chybí ve větší míře napětí. Dostaví se na začátku, ale postupně vyprchává. To souvisí hlavně zatčením muže a zkoumáním jeho minulosti. Tato část je sama o sobě zajímavá, jenže jí chybí právě ta atmosféra, která by držela diváka ve střehu. Je to celkem škoda, neboť ten námět je poměrně zajímavý, i když asi nikterak originální. Jen mi tam trochu překážela linie s vrahem bratra psycholožky, bez ní by se ten film asi obešel. Herecké výkony jsou vynikající, hlavně bych vyzdvihl Tómu Ikotu, který zahral geniálního mladíka naprosto bezchybně. Mimo jiné bych zmínil i Fumi Nikaidó, ta holka je prostě chameleón. Jednou hraje uťápnutou nesebevědomou dívčinu, jindy ji vidíme v roli dračice a zde si střihla roli šílené maniačky s vykulenýma očima. 70% (13.03.2015)

Až tento film opravdu potvrdil, že Ikuta Tóma je herec prvotřídních kvalit a že povedený Nakacu z HanaKimi nebyla náhoda. Film je napínavý, chytrý, ale hlavně stojí na hereckém výkonu Ikuty, jenž - jak je jasné z první věty - byl prvotřídní. Jeho postava je něco jako L a Light z Death Noteu se špetkou Robocopa. A kupodivu: chci ho domů! Chci ho chovat v náručí a konejšit! :-D Řekněme si to na rovinu, jsem uchvácena, že pan režisér Takimoto vytřískal z Ikuty něco takového, navíc se mi líbil nápad i celkové provedení (kamera, střih, hudba). Není to komedie a někdo by klidně mohl říct, že je to něco velmi zvrhlého. Proto si myslím, že spousta lidí nebude nadšená, jako jsem já. I tak se podívejte, už jen kvůli Ikutovi to stojí za to. (29.09.2013)

Neuvěřitelné! Musela jsem se na hodnocení vyspat, protože kdybych ho psala hned po dokoukání/přeložení, tak bych tu jenom řičela nadšením. No, ne že by mi těch pár hodin spánku pomohlo, protože nadšená jsem pořád a jelikož mě ještě čeká zkouknutí v rámci korektury titulků, tak mi to ještě i dlouho vydrží. Ale k věci. Ten film má atmosféru! Úžasně ponurou a podrženou jednak skvělým Ikutou s kamennou tváří a druhak fantastickou kamerou. A ten příběh... tak hrozně moc mi připomínal Fantoma Opery (teď mám na mysli nejenom film, ale i knihu Susan Kay, v které je popisováno Erikovo dětství), i když byl úplně jiný. Suzuki Ichiro se od emocionálního Erika diametrálně liší. Jeden má duševní a druhý fyzické postižení, ale přesto jsou oba dva stejní. A teď mě napadá, že by se k nim hodil ještě třetí do mariáše. Sloní muž... Tihle tři jsou pro svojí odlišnost vyvržení ze společnosti a všichni tři jsou stejně osamělí. Každý z příběhů je jiný, ale všechny se člověku vryjí do paměti tak, že v ní zanechají nesmazatelnou stopu. (11.10.2013)

Podivný styl, který každému nesedne kombinuje psychologickou nótu s typickým asijským neuchopitelný citovým artem. Má to slušný variovaný děj na nebezpečné vrahy. Podmínkou je, aby jste v tom nehledali logiku. Řeší se tam hlubší přístup k odpuštění/pomstě a to jak víme je v tamější kultuře základní paradigma nejen filmu. 73%. (08.11.2013)