Krídelko alebo stehienko?

Ten film si zaslouží čtyři hvězdičky především díky tomu, že vlastně zabrousil před čtyřiceti lety do oblasti sci-fi a stejně jako u jako u mnohých Verneových nápadů se v dnešní kuchyni uplatňuje (možná jen maloučko přehnáno, ale jen maloulinko) vynález levných nepoživatelných náhrad stravy pro dolních deset tisíc. A tak nám vlastně jako v málokteré Funesově komedii náš hrdina zůstává od začátku do konce a přes všechny ztřeštěnosti kladnou postavou. (08.08.2018)

"Jídlo bez chuti, původ pochybný, i když honosná úprava. A najednou hop ... všecko se radikálně zlepšilo. Tak se mi zdá, že mě poznali." Neohrožený obhájce hodnotného stravování a cholerik Charles Duchemin mě vždycky dokázal pobavit svými nápady, maskováním i ztrátou chuti. S jeho synkem je to trošku horší, protože cirkusové výstupy mi připadají málo vtipné. Ovšem sekretářka Margarita byla hodně sympatická, stařičký řidič Henry projevil skvělé závodnické vlohy a televizní souboj obránců francouzské gastronomie se stravovacím chemikem Tricatelem patří k mým nejoblíbenějším scénám. A aby bylo jasno, tak miluju tradičně nezdravou českou stravu a pohrdám naprosto stejně luxusem na talíři jako i prdlačkami za pár kaček. (12.07.2018)

Druhý gastonomicky zaměřený film u kterého si člověk říká, že by pan Louis de Funés mohl být z fleku kritikem jídla. Elegance se snoubí s vtipem, to co je Funésovi vlastní. Film naráží na různé prohřešky v oblasti gastronomie a pokud si to člověk promítne do života nazná, že myšlenky jsou často blízko k pravdě. (17.08.2015)

Kontrolor průvodce po restauracích a hospodách má velmi důležitou práci, kde musí ochutnávat vše, aby mohl udělit hvězdičky. Potřebuje trochu té lsti, maskování a testovací načiní. Jenže jeho syn, kteý má pokračovat v jeho šlépějích to tak nevidí. Komedie o jídle, kde si sice dělají srandu z umělého jídla jako nadsázku, ale dnes to tak pomalu je. (31.12.2009)

Začnu někde jinde. V roce 1973 Louis de Funés a Gérard Oury natočili nejúspěšnější film svých kariér - Dobrodružství rabína Jákoba, kde zobrazili problém vztahů mezi Židy a Araby. Po ohromném úspěchu se rozhodli jít ještě dál. Chtěli natočit jakéhosi nového Diktátora, film s názvem Krokodýl. Pro Louise de Funése to měl být dost fyzicky náročný výkon: měl řídit tank, potápět se do mrazivé řeky, přežít několik atentátů, prostě role svým způsobem spíš "belmondovská". Proto odložil natáčení nového Četníka, po dlouhých letech skončil vystupování ve hře Oskar, odřekl vystupování v Moliérově Zdravém nemocném a odmítl film Claudea Zidiho Merci Patron, ve kterém se měl setkat s autory stejnojmenné písně, populárními Les Charlots. Jenže pak Louise potkal infarkt a s náročným Krokodýlem se musel rozloučit. Claude Zidi mu nabídl další scénář, Křidýlko nebo stehýnko, a to už souhlasil i kvůli tomu, že jeho mladším partnerem měl být Pierre Richard, kterého Louis obdivoval. Richard ovšem točil Hračku a tak nemohl. Louis si tedy náhradu vybral sám - Coluche, milovníka recese (chtěl například kandidovat na prezidenta Francie), který tehdy ještě neměl moc filmových zkušeností. Vzniklo však mezi nimi velké přátelství a Funés si začal dělat legraci i ze svého infarktu. Výsledkem všeho je poslední film Louise de Funése s plným nárokem na 5*. (21.01.2007)