Stará puška

Marně jsem doufal, že se v zajímavostech dočtu, jak moc miluje Quentin Tarantino tenhle film. Stará puška chvílemi budí dojem, že snad člověk kouká na televizní seriál ČT o radostech a strastech jedné rodiny za protektorátu. Když se do toho všeho ale najednou ozve nepříjemné zasyčení plamenometu, zazní pár tónů hudebního doprovodu a hlavní hrdina se vydá na cestu pomsty, získává vizuální podoba snímku dost absurdní konotaci a Stará puška se stává opravdu zvláštní a podivnou tarantinovkou, jaká rozhodně nečeká na každém rohu. 7/10 (12.06.2018)

Na tenhle film jsem byl hodně natěšený, a po zkouknutí musím teda říct, že mi není jasné, z čeho že jsou tu všichni tak nadšení. První část - ta civilnější, v podstatě až do masakru doktorovy ženy a dcery - mi přišla koukatelnější než část s pomstou. Té už se totiž věřit nedá. Doktor, který chodil před válkou čas od času střílet sojky, tu chodí po hradu a likviduje četu vycvičených vrahounů od Wehrmachtu (nebo možná od SS, už se nepamatuju). Odpustil bych to filmu ve stylu Rambo do pekla a zpět, ale ne kousku, který se tváří, že je vlastně úplně vážný. (22.01.2016)

Jakmile se začne střílet, tak film začíná za něco stát. Kdo by to do něj řekl do doktůrka. No jo, náckové ho připravili o smysl jeho života. Pokud se člověk dostane do situace, kdy nemá co ztratit, tak začne být zatraceně nebezpečný. Neodpustil bych si, kdybych nevychválil soundtrack, takže ho tímto chválím. Jistě mi nějakou hodinku ještě bude znít v uších. Akční scénky byly na rok 1975 kvalitní. Veškeré flashbacky byly neatraktivní, nudné a téměř zbytečné. Osobně by mi stačilo letmo nahlédnout do hrdinovi minulosti, abych měl dostatečnou představu o míře nasranosti. Vzpomínka před každým zabitím? Tohle si vysvětluji pouze tím, že tímto tvůrci pouze vyplňovali stopáž. Kdybych se pokusil zavzpomínat, kolik minut bylo koukatelných a kolik ne, tak mi hodnocení vychází přesně mezi 1* a 2*. V takovém případě rozhodují o konečném verdiktu maličkosti. V tomhle případě rozhodlo to, že se poněkud neukázaly emoce. (04.07.2013)

Nádherné komorní drama ověnčené různými cenami mimo jiné hlavním výkonem ale i třeba hudbou od skladatele Francoise de Roubaix. V hlavní roli s nesmiřitelným a silně vynalézavým (co se týče msty), mstitelem Philippem Noiretem který čelí sám nacistické převaze avšak touha odplaty ve stavu bezpráví a zoufalosti je silnější. Není to úplně relevantní válečný film, je tu víc kulisa než objekt zkoumání, ale dá se říct že se vlastně jedná o protiválečný film vypovídající o hrůzách fašismu (zde sice už na ústupu). Ty flashbacky mě zde zrovna nevadily (ač jich tu bylo opravdu nezvykle hodně a kolikrát tak zpomalovaly samostatný děj), právě naopak zde byly celkem na místě, protože od začátku se vlastně nedostalo na samostatný civilní a soukromý život onoho páru. Vše totiž začalo opravdu velmi rychle, a bez nějakého většího seznamování hlavních hrdinů..Romy Schneider-manželka Juliena si tu vlastně moc nezahrála tedy krom těch zmíněných flashbacků, ale jako obvykle ji to tu moc slušelo:-)) (28.07.2007)

Na tenhle film jsem byl vzhledem k námětu a ohlasům tady docela natěšený, ale jaksi se nezadařilo. První polovina je hrozně zdlouhavá a ve chvíli kdy dojde k té hlavní události to směřuje do jasně nalajnovanýho zakončení. Filmem je prostoupena bezvýchodnost a tíživá atmosféra, ale to jaksi nestačilo. Všechno je dost zkratkovité a nedotažené. Hlavní hrdina jede z nepřítomným výrazem celou druhou půlku. Celkově má ten film hřejivost studený mrtvý ryby. Jasně byl to záměr, ale mě to neoslnilo a vzhledem k hodnocení i zklamalo.45% (14.03.2017)