Sword Art Online - Season 2

Po první řadě, k jejímuž dokoukání jsem se postupem dílů musel čím dál více přemáhat, jsem se zařekl, že na tu druhou se už nepodívám, opravdu ne. Leč co naplat, když se přiblížilo léto a začaly vycházet první díly, já pod vlivem některých čtenářů light novel, kteří mi tvrdili, že zápletka ve Phantom Bullet bude fakt dobrá, vydal se přeci vstříc druhé řadě jak kůň s klapkami na očích, očekávaje tedy dobrou zápletku. A věru, první díly skutečně – byť malinko – naznačovaly, že by se příběh druhé řady přeci jen mohl rozvinout jako poupě, jež budu jako divák možná i velebit, že s nějakým potenciálem bych určitě počítat měl. Mohl se rozvinout, a taky že se rozvinul – v nechutný sopel, který je utahán jak jelení říje. Děj postupuje vpřed vskutku tak pomalým tempem, že se o mě při sledování prakticky v jakoukoli denní dobu pokoušela únava a spánek. Přestože se má první část příběhu profilovat jako nějaký thriller, napětí aby v ní člověk lupou pohledal, stejně jako cokoli, co by mělo diváka posadit pevněji do židle. Sinon nám odhalí svou jakože temnou minulost, která má vysvětlit její motivy a konání, leč zdravý rozum a logika opět zařve, koncentrace nesmyslů na jeden díl se prudce zvýší, dávka prapodivných plot twistů se zas dostaví – a hle, najednou závěr a „rozřešení” celého „tajemství”, jež bylo tak šokující, že… už si ani nepamatuji, kdo že ten hlavní záporák měl nakonec vůbec být. Fakt. Tak povedený závěr to byl. A samozřejmě by to nebyli tvůrci SAO, aby nám po této traumatizující jízdě ještě nenaservírovali další dávku nesmyslů, jimiž by dovršili „příběhovou” torturu diváka. Takovou, která mě po 17. díle donutila vzdát se kompletně všech nadějí a snů na lepší zítřky v ALO. Rezignovaně jsem pak už jen zhlédl poslední díl, abych zvěděl, že jsem skutečně naprosto o nic nepřišel. Nebo počkat, vlastně přišel; těmi – suma sumárum – 18 díly jsem přišel nenávratně o kus svého brožovaného života. Slabá 1*, kterou dávám jen a pouze za slušnou vizuální stránku. A do třetice mě už opravdu, ale opravdu na tyto potrhlé scenáristické hrátky živého nedostanete. (04.01.2015)

KOMENTÁŘ MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY: Druhá série Sword Art Online je něco jako odměna za oddřenou práci. Takhle nějak to cítím. První série byla pro mě hrůza a děs nejvyššího kalibru a pak najednou jako kdyby si autor řekl, že je nejvyšší čas ukázat, že má nějaký talent napsat zábavný příběh a tím jest valná většina druhé série. Už se tu jisté koniny, jenž dovedly diváka otrávit dějí míň, no jen ta Yui se tu ještě furt vyskytuje. Sice jsme se dočkali dalšího úchylnýho hajzla, ale co se dá dělat no. Asi bych mohl popsat, co si myslím o jednotlivých "příběhových obloucích" z této série. Nuže, oblouk v light novelách oficiálně pojmenovaný jako Phantom Bullet se mi líbil z celé série nejvíc. Náš nejmilejší Kirito byl najat Kikuokem z Ministerstva vnitřních záležitostí, aby vyřešil záhadu hráče Death Guna, který ve hře GGO (Gun Gale Online) za pomocí své pistole reálně zabil dva hráče, u nichž byla při pitvě potvrzena příčina smrti na selhání srdce. Kirito si tedy z ALO (Alfheim Online) převádí svůj účet do GGO, aby mohl Death Guna vypátrat a se svým vskutku rozkošným femboy avatarem se vydává naučit, jak se GGO hraje a po cestě potkává odstřelovačku Sinon, která mu pomůže vybrat nějaký to vybavení, naučí ho základy hry a taky se společně přihlásí do turnaje "Bullet of Bullets", jenž se dá vtipně přeložit jako "Kulka Kulek" a kde shodou okolností taky může Kirito narazit na veleslavného Death Guna. Užil jsem si tempo, příběh samotný, prostředí a audiovizuál včetně akce, takže asi vše. Pak následoval troj-epizodní filler o tom, jak se Kirito a jeho harém s novou známou členkou vydává na honbu za Excaliburem, který řekněme nenudil a byl docela zábavný, i když hodně dětinský. Pak následoval příběhový oblouk Mother's Rosario, jehož hlavní roli nyní převzala Asuna a který ve mne i vyvolal nějaké ty emoce, což je velký palec hore a navíc jsem si ho opět příjemně užil. Podtrženo sečteno je druhá série SAO nadprůměrným překvapením po špatné první sérii (20.07.2022)

Oproti jedničce je to horší, co si budeme nalhávat. Zápletka není tolik originální a hlavně prostředí akční střílečky nikterak zábavné. To, že z Kirita udělali vzhledově spíš holku mi taky zrovna na nadšení nepřidalo. I když jeho pozdější vývoj vztahu se Shine byl zajímavý. Konečně tam neotravovala Yui nebo Asuna a mohla jsem si ho užít. Jenže uprostřed série se zas změnila dějová linka a šlo to do háje. Přiznám se, že lov Excaliburu jsem ještě ustála. Jakmile však přešla pozornost na Asunu, sledování jsem ukončila. (26.05.2016)

Drát do oka nadšeným fanúšikom pôvodnej série (nie že by som medzi nich patril, dobre vieme, že to s ním postupne tak trochu telenovelovým spôsobom išlo dolu vodou). Je to SAO, nie je to SAO? Vidím, že nie som sám, kto si pokladá túto otázku. Príbeh zo sveta GGO plynule nadväzuje na záver prvej série a nesie sa v jeho duchu - teda romanticky, klišoidne a tak trochu nudne. Vskutku, očakával som vzhľadom na osviežujúcu (i keď dosť zvláštnu) zmenu prostredia väčší drive. Prepojenie s prvou sériou prostredníctvom momentiek z ALFheimu mi príde takmer násilne vynútené len z dôvodu potreby ponechania originálneho názvu, aby autori neprišli o fanúšikovskú základňu, ktorá vznikla okolo SAO. Ale musím uznať, že modrovlasá sniperka Shinon je celkom sexi :-) Je to ale nesmierne nastavované, rozvláčne a plné výplňovej vaty - momentálne som na tretej epizóde a náš Kirito v Gun Gale Online ešte stále nie je (pričom ostatné postavy sú takmer bez výnimky nadbytočné). Až začínam pochybovať, že sa tam vôbec dostane. Nečakal som veľa, ale toto je ešte menej. Nehodlám to však vzdať tak skoro. Prvé tri epizódy: 40-50% (Ťažko si to predstaviť, no potom to ide ešte omnoho nižšie.) (20.09.2014)

Přebroděno a neotáčím se zpět. Mírná znouzectnost mi vnukla hloupý nápad, abych tu díru mezi SAO I a Alicization překlenul; věděl jsem, že tragičtější nápad by pouze bylo dojetí (na invalidním vozíku) Alicizace, ale mávnul jsem rukou a vnitřne se obrnil betonem, trpělivostí a mizivým očekváním. Vleklo se to jak fronta u jediné otevřené pokladny v supermarketu při Black Friday slevové sezoně, nicméně dejme tomu, že první půlka za to mohla znatelně méně, přesto jsem si perfektně procvičil italská gesta a velmi vehementní krčení ramen podpořené nechtěnými pokusy ukroucení si hlavy. Samopaly místo mečů? Ok! Sinon místo Asuny? Beze všeho. Kirito..jóó, Kirito, tak uka, co nám předvedeš. Takže vzhledově holka? Nerozumím důvodu, eh, fajn. Počkat, on se poprvé naloguje do nové hry, hned potká hlavní hrdinku po dvou krocích a vyhraje soutež, kterou nikdo nikdy nevyhrál? Jo, to je takový ten "zábavný" zlatý standard glorifikace této postavy. Moment, on si musí vytrucovat meč a být tak jediným, který ho zvládne v této hře užívat? Jo on je s ním při druhém lognutí najednou i nejlepší ve celé hře? Samozřejmě, že se vůbec ještě divím. Aspoň, že tento arc byl relativně akční a Jedi Kirito se mohl postavit kvalitativně eF-kovému Darth Vaderovi, protože zbytek byl promořen uspávající nalejvárnou povídaček hlavních dobráků o traumatech menších či ještě menších, to vše při frekventovaným dokumentováním Sinoniných rozevřených trenclí. Je to prosté: Jakmile se v něčem čím dál delší dobu patláte, tak mysl diváka automaticky ponižuje onen problém na čím dal patetičtější úroveň, i když sám o sobě měl solidní počáteční váhu a smysl. Ukončit 1. arc závěrem, který totálně vykradá sérii první, a pod taktovkou Sherlocka Kirita, který cucal řešení ze všech 4 palců jak o život, nechal bych hodnocení u slabého průměru. Pověsti praví, že 2. půle SAO shodí všechno až do nejprašivějšího suterénu a zde se toto pravidlo opět potvrdilo. Komické mi na tom celé přijde, že už i tak pekelně natažená neúspěšná citová vyděračka ala Maeda nešla natáhnout natolik, aby zavatovala zbytek epizod a proto jsme jako záplatu za trest dostali naprosto nic nepřinášející filerové máchání mečíků na záchranu komářích slonů. Stále peskuju, že by se to obrovské téma reálného života vs virtuální realita mohlo lépe využít; však SAO na to mělo takovou tunu příležitostí! Místo toho se musíme uspokojit s poselstvím dětí vůči rodičům, že být totální online závislák je vlastně potřebné a velmi užitečné. Jak jsem zmiňoval, očekávání vysoká nebyla, ale doteď nedokážu přijít, co je na tomhle anime tak výtečného. Dám ještě šanci Progressive? Slabé 2* (20.04.2021)