Prehnití

Lehoučká francouzská komedie toho nejlepšího ražení. Zkorumpovaný policajt, který může být zároveň milý a prospěšný? Jedině protřelý Philippe "René" Noiret! Nadšené mládí roku 84 bylo ještě poučitelné a tak vznikla nevídaná dvojka, které by se snad i lekl Pepek Doyle, kdyby ho znova nebozí Amíci poslali jako "francouzskou spojku"... (ale to už nemístně míchám žánry, oba jmenované filmy jsou ve svých vodách perlami). (04.11.2008)

Skutečně velmi kvalitní a svěží dílko. Byl jsem značně potěšen a celou dobu jsem se dobře bavil. Vše je podáno v naprosto vkusné a vhodné míře. Klasika, která mě dlouho míjela, ale nakonec si ke mě cestu našla a jsem za to rád. Noiret vypadá chvílemi tak mile ňoumovsky, že by mu každý korunu dal. No a ten ten konec, to je dojetí s laškovným úsměvem na tváři. (28.01.2010)

Prohnilí umně a nenuceně balancují na hraně žánru. Trochu detektivka, řekněme ve stylu Francouzské spojky, trochu melancholický film z pařížského Montmartru, trochu komedie, ovšem poměrně hořká. To všechno natočeno s takovým šarmem a lehkostí, že nad její naprostou nepravděpodobností zauvažujete jen v několika málo okamžicích. Po pravdě řečeno jsem při sledování litoval, že nejde o plnokrevnou detektivku, protože ta qasimaloměstská atmosféra plná mlh, malých lidiček a kongeniálních hereckých výkonů je naprosto božská. Člověk žasne, kam až se dostal režisér bláznivých a splašených francouzských komedií... Celkový dojem: 80% Zajímavé komentáře: Tosim, Radyo (12.05.2012)

Vtipná a zároveň chytrá policejní krimi/ komedie, že to nejde? Nenechte se mýlit! Tato povedená francouzská krimi/ komedie o korupci v policejních složkách patří bezesporu k tomu nejlepšímu, co může tento žánr nabídnout. Claude Zidi za pomocí EXCELENTNÍHO Phillipa Noireta jako " zkorumpovaného policisty " Reného a více než zdatně mu sekundujícího Thierry Lhermitta jako jeho nového parťáka ( nováčka plného sil a ideálů, prozatím :o) , hodně povedeného scénáře a úžasně vylíčené atmosféry uliček pařížského Montmartru rozehrává opravdu zajímavý příběh. Během snímku jsem se pohyboval mezi 4-5* hodnocením, ale ten KRÁSNÝ závěr, to rozhodl za mě. (26.10.2009)

Zajímavý posun Clauda Zidiho v jeho tvorbě. Sedmdesátá léta jsou fuč, Bažanti už nevyráží do boje a Pierrovi Richardovi nestoupá hořičice do nosu. Místo toho tady máme příběh o dvou poldech, co myslí spíš na svoje vlastní pohodlí než boj proti zločinu, z ničeho si nic moc nedělaj a mají pod sebou snad celou Paříž (nebo minimálně celý jeden Pařížský okrsek.) A já vlastně ani nevím jestli jsou mi takové postavy sympatické. Ale jednoznačně vím, že je mi sympatický Phillipe Noiret, o poznání méně Thierry Lhermite ale na celý film se dost dobře kouká. Zidi opouští blázniviny a pro změnu servíruje velmi příjemné (spíše pomalejší) vyprávění s krásnou městskou atmosféru rušné Paříže s menšími podvůdky, troufá i na pár jemných vážnějších momentů a humor je spíš hořkosladký. Nahlas jsem se snad ani nezasmál ale tiše se bavil. Navíc příběh ke konci nabere lehce překvapivý směr, který mě zpočátku z morálního hlediska šokoval, nakonec jsem se s tím po této stránce dobře vyrovnal, přestože to přemlouvání ke krádeži se nedá dostat z hlavy. Ti policajti možná stejnak nejsou tak hodní ale co na tom. Tohle je příjemný francouzský dezertík. A stačí  zaslechout vynikajcí ustřední melodii a jste v té rušné Paříži taky. (26.05.2020)