Zločiny a poklesky

Možná takhle nějak by napsal Dostojevský svůj Zločin a trest, kdyby žil v dnešních dnech, bydlel v New Yorku a měl slušně vyvinutý smysl pro humor. Nevím zda Zločiny a poklesky obsahují nějakou speciální filosofii či morální ponaučení, krom toho, že život je krysa a morálka je silně individuální záležitost, takže i amorální lidé mohou vést spokojený život. Také zde není nijak speciálně velké kvantum vtípků, i když pár klasických allenovských hlášek by se našlo ("Naposledy jsem byl v ženě, když jsem navštívil Sochu svobody.") Ale Martin Landau v roli úspěšného lékaře na životní křižovatce je vynikající a už kvůli němu stojí film za vidění. Celkově bych pak řekl, že vedle "Manželů a manželek" je tohle asi nejlepší Allen ve vážnější poloze. (29.04.2005)

Wow. Včera jsem si myslela, že mě Woody už ničím nemůže překvapit, když jsem viděla tolik jeho filmů, pak mě zase dostal svou originalitou. A dneska? Dostal mě opět. Tentokrát svým vyprávěním, které bylo nečekaně vážné. Jsem zvyklá na jeho humor, ironii, teď na mě vybafne takovým vážným filmem. Ale to vůbec není na škodu, jen ukazuje, jaký je všestranný umělec, jaký má talent, protože i tak zádumčivý příběh u něj rozhodně funguje. Ba co víc, je to příjemná změna. Herci hrají skvěle, Mia Farrow taky mluví tišeji a vážněji, což jedině vítám, protože někdy mi její pisklavý hlas vadí. A Landaua jsem neznala, tady na mě však udělal dojem. (17.06.2013)

Tento filme je vskutku geniálny. Je to číry Woody Allen v najvrcholnejšej podobe - kandidát na jeho najlepší film. Humor a trpkosť, dráma aj ľahkosť , geniálne pracovanie s motívom očí (božie oči, oko kamery, očný lekár, okná do duše), a sú tam všetky, VŠETKY Woodyho témy (kritika židovstva a náboženstva, manželská nevera, kritika Hollywoodu) a VŠETCI jeho hrdinovia (neurotický intelektuál, samoľúbi frajer, hysterická ženská, dokonca aj ten obstarožný židovský manželský párik) - a napriek tomu to nielenže nepôsobí neučesane či "preplácane", ale je to dokonale konzistentné, koherentné, komplexné a prepracované. A profesor Levy je úžasný! (04.02.2014)

Jeden z nejsilnějších filmů o světle a tmě, o metafyzické polaritě, kterou ve snímku ustavičně zpřítomňují motivy spojené s nemocemi a léčbou zraku. Zdánlivě prosté psychologické drama soustředěně obhlíží gordický uzel rozmanitých vztahů mezi různě osamocenými bytostmi v moderním západním světě a váží jejich duše. Zdánlivý klid, jímž snímek vrcholí – rozvod neplodného a ustrnulého manželství, ukonejšení viny na vraždě, zpronevěření se svému poslání a ženství – je tou nejhlučnější tmou, do níž lidstvo padá. Jak je slepota pokorného rabína, jehož krásný tanec s provdanou tanec víří naději budoucího lepšího života, žel nepravděpodobného lidského štěstí, je proti ní vidomá! Závěrečný dialog smutného režiséra, který hledá v přítomnosti odlesky svých jinošských snů, měšťanskou optikou uhlazené v sentimentální nostalgii, a muže, který se považoval za Boha, ale nedohlédl konce jediného svého hříšku, natož pak své smrtelné viny, ovšem naznačuje, že spása je nablízku i pro ty, kteří se po většinu svého života proháněli jako hlubinně melancholické myšky v kolech v neviditelných klecích. Stačí jen posvítit si skomírajícím plamínkem v hlubinách našich srdcí, těch nespolehlivých dušičkových petrolejek. (16.04.2017)