Konečne doma

Poslední dobou jsou animáky opravdu jediným žánrem, který mne zaručeně nezklame. Ze začátku sice přehnaně smutný příběh se ale postupně začínal zajímavě rozvíjet, navíc k mému překvapení hlavního hrdinu mluví kouzelným Sheldonovským hlasem Jim Parsons, z toho jsem byl opravdu neskutečně nadšený a vyplnil jsem si tím alespoň čekání na novou sérii TBBT. (09.07.2015)

Tohle mi nepřišlo výjimečné ani příběhem, ani nějakou skrytou myšlenkou, emocemi, humorem, či čímkoliv dalším. Průměrný animák, který je sice založen na knize, ale působí dojmem, jako by lidem pomalu docházely nápady a tím pádem mohlo i vzniknout něco, jako tohle. Neříkám, že je to přímo odpad, to vůbec ne, ale v žánru animáků ničím nevybočující klišé, jehož hlavní myšlenka je „být odlišným“ a navíc i „statečným“, vše zabaleno v až příliš infantilním kabátku. Nic víc, nic míň. Možná překvapil závěr, který leccos vyžehlil po stránce jinak většinu času nedobře prezentovaných úhlavních nepřátel, ale jinak zůstávám u toho, že jde o ztřeštěnou jednorázovku. (02.03.2016)

Hodně průměrný animák srovnám li ho například s Inside Out, která je pro mě opravdu animákem roku a dost pochybuju, že jej někdo překoná. Ale je to pro děti, které by tohle samozřejmě hodnotily jinak. Musím však uznat, že jsem se bavil i já sám a vtipné to bylo opravdu hodně. Samotný svět a postavy jsou skvělé, ale za to nemůžu vzdát poctu filmařům, když je tohle adaptace knížky. Hlasy známých herců a zpěvaček mě nerušily a byly poměrně příjemné. (13.09.2015)

Co na tohle říct? Nesympatické potvory z kosmu si zaberou naší planetu. A kdyby zůstalo celou dobu u toho, že všechny ty potvory jsou nespolečenské, nedruží se a celkově si každý hledí svého, možná by to bylo i lepší, ale to by jaksi nebylo na co se dívat. A tak scénáristi museli vymyslet jednoho sajrajta vybočujícího z řady, který rád dělá průsery a díky jednomu takovému mu jdou jeho kolegové po krku. A upřímně, myslím, že cokoliv by bylo lepší než tahle dějová linie. Kdyby se třeba větší část filmu soustředila na pohled lidí na tuto invazi, jak to vnímají, co si o tom myslí, bylo by to mnohem zajímavější. Ale tenhle trip jednoho mimozemšťánka, jedné holčičky a kocoura byl prostě divný. I když upřímně musím říct, že byl tak nějak zajímavě divný. Tím, že jsem film dokoukal, a dokonce se zájmem, musím konstatovat, že i přes mou nespokojenost s dějem se chvílemi jednalo o mile infantilní příběh, který dokázal svůj potenciál občas i využít. Ale ve výsledku je to animák, který už nikdy znovu vidět nemusím. A vzhledem k tomu, co jsem napsal, je asi jasné, že mé hodnocení nebude žádná hitparáda, takže dvě hvězdy to jistí. (08.01.2017)

Všichni to jistě dobře znáte. Zatímco vy bezvládně poleháváte na gauči a zmoženi údělem dělnické třídy bezmyšlenkovitě přepínáte dálkovým ovladačem jednotlivé programy na televizi, tak vaše děti temperamentně pobíhají kolem vás, vydávají akustické pazvuky srovnatelné se středečními sirénami, staví si hrady z veškerého obsahu kredence a zkrátka mají víc energie, než průměrný narkoman po dvou lajnách kokainu. V tuto chvíli existují hned dva způsoby, jak je uklidnit; buďto jim dlouhodobě odepřít stravu, nebo je vzít do kina na animovanou pohádku. Kdybyste se z neznámých důvodů rozhodli pro druhou variantu, tak v kinech právě běží pohádka pod názvem Konečně doma. Já děti sice nemám a až najdu zrůdičku svolnou k jejich donošení, tak ji ve svém zatuchlém sklepení zavčas sterilizuji ostnatým drátem, abych zabránil další genetické katastrofě, které se tenkrát v jednadevadesátém nezodpovědně dopustili mí rodiče, když si řekli, že vysrat se na gumu bude fakt super nápad. Vysrat jakože si ji nevzít, ne že by měli nějaký zvrácený koníček spočívající v kálení na kondomy. Takže já vám děkuji, mami a tati, že jste se v jednotlivých patogenech tak krásně doplňovali a mně nyní díky nadměrné plynatosti při každém usrání vypadne i pár vlasů. Jedno speciální díky směřuje ještě otci, který mě v deseti naučil masturbovat. Sice bylo o něco lepší, když jsem si to směl pak vyzkoušet i na vlastním penisu, ale stejně. Co se týče samotného filmu, tak vlastně ani nevím, proč na to lezu. Kdybych byl třiadvacetiletý capart fixovaný na bradavkách své matky a obdivující rozkošné mluvící patvary, tak bych si to asi užil - ale počkat, já jsem! Takže jo, bylo to fajn. Příště by to mohlo být ještě víc fajn, kdybych na tom nebyl v kině sám... (všechna děvčata, která mě po tomto komentáři neuvěřitelně litují a mají nespoutané tendence mě utěšit, ať už za použití sladkých slov, jemných dotyků, nebo tělesných otvorů, nechť mě neprodleně kontaktují!!!) (13.04.2015)