Řidič a fantom

Řidič finančního magnáta Georges je zastřelen a jeho nadřízený velmi brzy na to zase zavražden svým rivalem. Když hned v úvodu komediálního filmu zemřou dvě hlavní postavy, zpočátku to působí trochu zvláštně. Jenomže jejich duchové na této zemi zústavají, dávají se dohromady a stávají se pozorovateli toho, co se na světe nádale děje. A musí si také spravit to, co na světě za svého života zanedbali, hlavně podnikatel vztah se svým synem. Spojení Francise Vebera a Gerarda Ouryho není překvapější než to, že v pozdější fázi kariéry zkusili tento skoro až pohádkový rodinný příběh s duchařským fantasy motivem. Ale ono to docela vyšlo. Líbil se mi motiv toho, že se spolu dokážou nadřízený a podřízený v posmrtném stavu spojit a zjistit si o sobě navzájem, že každý z nich má své slabé i silné stránky a jsou na tom vlastně oba stejně. Mezi Phillipem Noiretem a Gerardem Jugnotem to dobře funguje a vyměňují si mezi sebou celkem pěkné dialogy. Vyprávění filmu se ale občas zpomaluje a nepřináší tolik zajímavého, naštěstí to docela vynahradí pěkné napínavé finále se spojením otce a syna, následného rozloučení a vzlétnutí na lavičce. Toto finále mě málem dojalo a bylo moc pěkně laskávě. Milá oddychovka, kde si tvůrcí duo zkusilo zase trochu něco jiného než na co jsme zvyklí. Film mi určitě celkem zpříjemnil odpoledne. Nejde vůbec o nic mimořádného, ale hezký obyčejný kousek. (07.10.2020)

Nečekané spojení scénáristy Francise Vebera a režiséra Gérarda Ouryho může budit pochybnosti (trochu jako kdyby Zdeněk Svěrák napsal scénář pro Václava Vorlíčka). Ale nejsou na místě - nejedná se o splácaninu dvou odlišných poetik; vzásadě se dá říct, že zvítězil Veber, s tím rozdílem, že Oury mírně potlačil jeho tendenci moralizovat. Takže motiv odcizeného syna tady není tak lacině vlezlý jako třeba v Otci a otci nebo v Kondomedii. Je to především nápaditá a vtipná duchařská komedie pro dva skvělé herce, kteří už v té době DLOOOOUHO nenarazili na pořádnou roli. Takže sláva. 80 % (08.05.2003)

Komedie, která sice na některých místech drhne, ale je francouzsky příjemná. Noiret je tradičně skvostný a Jugnot si svou roli proutníka užívá. Spojení Vebera a Ouryho se sice může jevit nečekaně, ale je to s podivem, že se nedali dohromady už dříve. Vždyť oba točili podobné náměty (mísili komedii s akcí, oba často používali námět jedince, který se nenadále zaplete se zločinci či špiony), obsazovali či psali pro stejné herce (Belmondo, Pierre Richard nebo právě Jugnot), pro oba psal hudbu většinou Vladimir Cosma. Kdyby se jim podařilo v sedmdesátých letech natočit buddymovie ve složení Belmondo a Richard byla by to lahůdka. (21.11.2006)

Příjemná komedie,která nezapře ani na vteřinu svůj francouzký původ.Typická francouzká gesta,typické dialogy,gagy,herci,prostě vše nepopře jemný nenásilný styl humoru tak věrný pro kinematografii této země.Ke konci trochu moc moralizování,přesto po celou stopáž příjemně stravitelné + pár vychytaných opravdu vtipných scének,sumasumárum slušné odreagování na sobotní podvečer :). (16.07.2008)

Kdyby tak každé moje rande mělo stejně příjemnou atmosféru, jakou oplývá takhle klasická francouzská komedie... To by se pak ke mně domů chodilo mnohem častěji. Jen mě krapet mrzí, že se víc nepracovalo s výherním tiketem. Prim tu hrálo Philippovo vejce, asi jako připomínka toho, že i mezi duchy se ctí jasně daná hierarchie. No a ještě jedna glosa; Kdybych se duchem stal já, film by skončil v převlékacích kabinkách... (13.03.2012)