Mission: Impossible 5

Živelná pecka míchající starý styl s modernou, v níž každá rána hodně bolí a vydá pořádné masité plesknutí. Záběry na Rebeccu Ferguson jsou ódou na nohy a Tom možná už stárne, ale s věkem v akčních scénách rozhodně přitvrzuje (protože "to líp vypadá"), navíc si ze sebe umí udělat srandu. McQuarrieho scénář je hodně klasická špionážní naháněčka ve stylu britské školy, která ale často jde proti stanoveným postupům série. Akce je prvotřídní, střih je radost sledovat (opera) a z hopsačky v Maroku drkotají zuby. Těším se až se mrknu znovu. Tento komentář, pokud jste ho dokázali dočíst se sám zničí za 5...4...3...2 (30.07.2015)

Předností filmové série "Mission Impossible" vždy byla kombinace jasných konstant a autorských odchylek mezi jednotlivými díly. Ikonické prvky ustanovil již původní televizní seriál (masky, zadávání úkolů zprávami, které se samy zničí, i hořící zápalná šňůra) a filmy tyto původní atrakce využívají jako identifikační prvky, které je možno variovat či prostě upozaďovat. O to větší důraz kladou jednotlivé filmy na osobitosti stylu a nápaditosti akčních sekvencí, což obojí zajišťuje pohyb režisérů. V tomto ohledu pátá část série představuje precizně vysoustružený, ale na první pohled zdánlivě nejméně výrazný příspěvek série. Christopher McQuarrie si, soudě podle jeho scenáristických angažmá, velmi dobře rozumí s Tomem Cruisem a precizně zvládá filmařské řemeslo, ale není to tvůrce s vyhraněným formálním rukopisem či jasnou koncepcí akčních scén. Jeho "Mission Impossible" spíše přebírá štafetu po Bradu Birdovi precizním prostorovým rozvržením akčních scén a jejich nápaditým provázáním s atraktivním prostředím. Osobitost "Rogue Nation" a tedy i přínos režírujícího scenáristy se ale projevuje v dialozích, interakci postav a jejich motivacích. Více než v předchozích dílech tentokrát záleží na týmové práci a tedy i loajalitě, přátelství a profesní etice, které zakládají klíčové zvraty vyprávění a dostávají zosobnění ve fascinující mnohoznačné postavě Ilsy Faust. Ta na sebe strhává pozornost nejen charismatem představitelky Rebeccy Ferguson, ale také coby prototyp nové akční hrdinky. Nejen že se vyrovná hlavnímu hrdinovi co do schopností a houževnatosti a spolu s ním tvoří dokonalý profesionální tým, ale navíc nespadá do žádných tradičních klišé a přebírá některá klíčová privilegia mužských kolegů (záchrana hrdiny, finální souboj). Vlastně právě ona, která skvěle balancuje mezi šarmem, úderností, nadsázkou i osudovostí, dokonale vystihuje celý film a jeho osobitost. ____ PS: Koho by napadlo, že z tvářičky bravíčkových centerfoldů a ambiciózního herce charakterních rolí se na stará kolena stane hollywoodský ekvivalent Jackieho Chana (z doby zlaté éry hongkongské kinematografie)? A to navíc v éře, kdy americká kinematografie nemá žádné akční hvězdy, alespoň ne takové, jejichž jméno by bylo synonymem či garancí určitého typu atrakcí. Počínaje čtvrtou "Mission: Impossible" rozhovory s Cruisem a making of videa vyloženě evokují étos Jackieho Chana. Stejně jako on Cruise zdůrazňuje, že krkolomné sekvence a permanentní vystavování sama sebe reálnému nebezpečí podstupuje kvůli divákům a jejich pocitu úžasu. Cruisův zápal, odhodlání a fanatická dřina od "Ghost Protocol" po "Národ grázlů" si zaslouží o to větší uznání, že nutí také konkurenci ustupovat od šálení diváků počítačovými sekvencemi a mácháním kamerou a staly se tak předvojem nové éry spektakulárních akčních filmů. (27.08.2015)

„JE JIM JEDNO, JESTLI JSME ŽIVÍ NEBO MRTVÍ“… /// Ucelenej a téměř bezchybnej kus. Akrobatickej scientolog Cruise je spíš Superman než tajnej agent a mám dojem, že v týhle sérii se už nikdo nebere vážně. Simon Pegg baví, femme fatale Rebeccu Ferguson může Huntovi závidět i Bond, a návštěvníci Grand Prix zase zvlhnou při scéně s motorkama. Nejmodernější serepetičky jsou samozřejmostí, ale prim stejně hraje ruční práce. A příběh. A režie. Tímhle bych chtěl smeknout před Christopherem McQuarrie. Vlastně se divím, že si to i sám nevodehrál. Těším se na další jeho kusy, protože tím, jak dokázal namixovat super akci, napětí i vtip, stvořil povedenou letní (jarní, podzimní…) jízdu, kterou si milerád zopakuju. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chtěl bych zajít do Vídně na operu, ale smrdím korunou. 2.) Zjistím, že si s Cruisem nemám hrát pod vodou. (Brašule, minuta vteřina… to tady fakt není!) /// PŘÍBĚH **** HUMOR ** AKCE **** NAPĚTÍ ** (05.08.2015)

Ačkoliv je to poctivá a hmatatelná filmařina, tak pátý díl jako jediný z celé série není v ničem inovativní, leč bezpečně recykluje stará a osvědčená špiónská schémata a po očku pomrkává po starých sedmdesátkových klasikách i po prvním dílu této ságy. Back to basics tenhle přírůstek vystihuje přesně. McQuarrie potvrdil pevné režijní otěže i cit pro dávkování humoru, akce a scénáristické hmoty. Pětka obsahuje zřejmě nejkomplexnější charakter akční hrdinky za posledních x let, možná od Sarah Connor (T2). Stejně křehká a přitom sveřepě odhodlaná a jdoucí za svým. Plus pro ní je to, že i velmi dobře vypadá - celkově mi velmi připomíná jinou legendu, bondgirl Carey Lowell z Licence to Kill. Možná chybí drtivá akce z TROJKY, nebo hitech feeling ČTYŘKY, ale jako celek to funguje OK. Režisér dobře věděl, že tímhle diváky dneska, po všech těch komiksech, Bayárnách a dalších digitálních bordelech, už neoslní a tudíž ani nebyla cítit snaha. Šlo se prostě jiným směrem. Škoda toho nízkého ratingu, je to znát. A taky jsem měl pocit trochu podprahově nucené mramorizace legendy, kterou jsem cítil například ze Skyfall, nebo posledních Batmanů, což se myslím tady úplně nepovedlo. (31.07.2015)

Mimo přeplácaných kaskadérských kousků, nic nového. Prakticky samé kotrmelce, než-li pořádné bitky. Film oproti 4ce velice utrpěl, především pak po příběhový stránce i dějového napětí a vrací se o hodně kroků nazpět. A o pořádný mrtvole si taky můžete nechat jenom zdát. Velice slabá závěrečná scéna. Čiší z toho taky hodně nízký rating. Dobré snad je, že se stále snaží alespoň trochu držet v duchu Mission Impossible, ale od scénáristy 'Na hraně zítřka' McQuarrie jsem čekal daleko víc. (30.07.2015)