Deník mé matky
Waga haha no ki
Chronicle of My Mother
Obsahy(1)
Kosaku je úspěšný spisovatel a důvod ke spokojenosti má i díky svým dcerám. Když se sourozenci začnou dohadovat, kdo by měl převzít zodpovědnost za péči o stárnoucí matku, navrhne jedna z mužových dcer, aby to byli právě oni. Tato nečekaná situace vnese do každodennosti hrdinů nový rozměr a Kosaku, kterému se to nikdy nedařilo, začne k matce, která ho ale nevychovávala, nacházet cestu. K tomu dochází paradoxně ve chvíli, kdy dvě dcery matku odvrhly zejména kvůli jejím návalům dětinskosti. Téma vztahu dětí a jejich stárnoucích rodičů je japonské kinematografii blízké. Na linii osobních dramat, která proslavila studio Shochiku a režiséra Jasudžiro Ozua, nyní navazuje ve svém filmu i Masato Harada. Snímek citlivě a pozvolně otevírá minulost svých postav, kterým pomáhá se srovnávat s tíživými vzpomínkami i nacházet radost v tom, co právě zažívají. A zatímco matka pomalu zapomíná, synovi se daří v minulosti nacházet nečekané emoce. (MFF Karlovy Vary)
(viac)Recenzie (11)
Až přespříliš smířlivý a pozitvní pohled na mezilidské vztahy, poněkud zjednodušené postavy a režiérovo nutkání neponechat vůbec nic nevyřčené mi v tomto případě - ač jde asi tak trochu o charakteristické rysy tohoto žánru - příliš nesedly. Nahlížet na problematiku stárnutí, vzdalování se světu a nakonec jeho opuštění tímto prizmatem je dobré a prospěšné (není vždy třeba tento přirozený proces po evropsku spojovat s trudomyslností a truchlivostí), ale zde pro mne až přehnané. Neustále se mi navíc vtíral pocit, že už jsem to jednou viděl (to asi také vyplývá z žánrovosti filmu); není tomu tak, ale podvědomé asociace s Yamadovým filmem Kabei byly až příliš silné. Nepřispěla k tomu moc ani neoriginální hudba, která se nebezpečně blížila té, jež oblažovala mé slechy při konzumaci smažených nudlí v čínské restauraci o hodinu později. Je mi líto, slabší tři hvězdy. ()
47th KVIFF 2012 - HORIZONS - Horizonty (Waga haha no ki / CHRONICLE OF MY MOTHER / O mé matce) ()
japonská tvorba mi nic neříká. ale u tohodle se moje oči lehce opravdu lehce zalili krví. scéna na pláži s babčkou bojící se moře je famózní ()
Je zvláštne že som čakal niečo úplne iné? Film je akýmsi zlepencom scén, ktoré nám majú predstaviť komplikovaný vzťah medzi matkou a synom a následne synom a jeho rodinou. Tento zlepenec je plný malých drám a úsmevov ale chýba mu hĺbka a tiež pamätná scéna. Čo na tom, že sa tu zišla herecká špička a že príbeh má v sebe skryté malé posolstvá. Nevie ich divákovi náležite predať. Za čo viním práve tú útržkovitosť, ktorá pôsobí v rámci lineárneho naratívu zbytočne rozbito. Už od polovičky som tomu nevedel prísť na chuť a dúfal som, že sa to ku koncu zmení. Nezmenilo. Film ktorý je skôr pre zasvätencov predlohy. ()
Masato Harada navázal na nejlepší tradice japonského žánru gendai geki a rozhodně nijak nezapřel poctu rodinným dramatum Jasudžira Ozua ani inspiraci komorními snímky Ingmara Bergmana. Zde jde o viditelné spojení motivu z Bergmanova filmu Jako v zrcadle (otec nahlížející na členy své rodiny jen jako na postavy svých románů a těžko překonávající odstup ke vztahu k nim) a Tokijský příběh (generační propasti mezi dětmi a rodiči). Nevytváří však žádné psychologické drama, spíše přirozeně plynoucí kroniku, kde se postavy aktivně snaží překonat překážky v rodinné pospolitosti a vyrovnávat se s příznaky stáří u matky. Film není postaven na konfliktu a na vztahy nahlíží v pozitivním světle. Tím vznikl snímek plný naděje a humanismu, sice hraničící s neotřesitelnou venkovskou idylou alá Božena Němcová, ale jím prosazované hodnoty tím neztrácejí na síle. Spíše bych vytknul někdy až příliš zdůrazňované navázání na starší vzory a občasné splétání jednotlivých motivů horkou jehlou, které značně brání věrohodnosti příběhu a zplošťuje některé postavy. ()
S několikaletým odstupem si snímek pouštím znovu a lehce přehodnocuji, napodruhé už mne to oslovilo víc. Hezké drama o rodinných vztazích, zejména mezi odloženým synem a jeho stárnoucí matkou, ta je v závěru svou senilitou opravdu rozkošná a neskutečně zábavná, ač to samozřejmě není žádná komedie, spíše jde o úsměvné momenty, mnoho z nich ale vyzní hodně emotivně. Za zmínku rozhodně stojí závěrečná scéna na pláži, to vážně nemá chybu. Ještě si dobře vzpomínám, jak jsem před lety v tomhle snímku viděl pro mne ještě neznámou Aoi, už tady mne v té lehce vedlejší roli hodně upoutala - překvapivě :-) Její půvab, charisma i herecký výkon se zkrátka nedá minout, zde bylo navíc hezké pozorovat všechny její proměny - od školačky až po dospělou dámu - ve všech verzích jsem na ní mohl oči nechat. Titulková skladba rovněž stojí za zmínku. 73% ()
(MFF KV 2012) příjemný rodinně-vztahový film, který sice místy plyne jaksi pomaleji, místy se ztrácí motivace a charaktery postav, celkově to ale má poměrně feel-good náladu a i přes nehezké situace se zde příliš nehraje na nějaký sentiment. a pro mě osobně, jeden z těch normálnějších asijských filmových dílek ((: ()
Scéna na pláži je výborná. Ostatní acény jsou spíše doprovodné. ()
PO DELŠÍ DOBĚ KRÁSNÝ FILM O VZTAZÍCH . NÁÁDHERA . ()
Vynikající! O mé matce je civilní snímek zachycující proměnu spisovatelovy maminky, od okamžiku kdy je plně při smyslech a stmeluje rodinu až do okamžiku kdy nepoznává ani svého syna, hraje si jako malé dítě a zlobí. Panu režiséru Haradovi ještě jednou děkuji (stihl jsem to i na evropské premiéře :). Také mám babičku.. ()
Tenhle snímek chce svůj čas, který nakonec pomohl i Kosakuovi k otevření očí i svého srdce. Celý film je doprovázen krásnou hudbou a velmi vtipnou, zapomětlivou babičkou :-) ()