Hedwig a Mizerný palec

John Cameron MIchell je divnej, to si vyjasněme hned. Ještě jsem se nerozhodl, jestli se mi líbí Shortbus, kterej je děsně zvláštní a ted se mi sám obsadí do filmu, kde hraje transvestitu. Jako překvapovat umí, ale nejsem si jist, jestli je to vždycky to nejlepší. Umím si živě představit sám sebe, jak hodnotím tenhle film a s komentářem, že to bylo hrozně gay mu dávám tak jednu až dvě hvězdy. Tak přoč ty čtyři? Protože Michael Pitt je jeden z nejlepších herců nastupující generace, protože mám rád hudbu 70. a 80. let (hlavně si nemyslete, že ted mám na mysli Frankie goes to Hollywood a podobný diskárny), protože nejtěžší v umění je udělat kýč, kterej je uměním. A vsadím se, že komu se líbil Velvet Goldmine, bude i Hedwigu hodnotit pozitivně. (14.07.2008)

Muzikál je jednou z odnoží kinematografie, které mi jdou tak trochu proti srsti (čest výjimkám, jako např. The Wall) - avšak Hedwiga a její Angry Inch - to není muzikál, to je prostě nářez! Nářez bez předsudků a snad ve všech směrech - naprosto specifická atmosféra, originální příběh, chytlavá hudba, skvělé texty, velmi chutná vizuální stránka (v čele s hlavní postavou - John je v roli "nedodělaného transsexuála" jednoduše neodolatelný, nádherný, k sežrání!) a moc pěkné animované sekvence, které snímku dodávají na "artovosti". Film má prý mezi jeho fanoušky podobný kultovní status jako legendární Rocky Horror Picture Show (půlnoční promítání, oblékání se do stejných kostýmů, pronášení citací z filmu) a není se co divit - na ďábelsky sexy Tima Curryho nemá sice nikdo, avšak John je zde i tak víc sexy než většina ženskejch (což se o Timovi říkalo také) a navíc jsem mu naprosto sežrala, že jako malý opravdu žil ve východním Berlíně a zažil alespoň vzdáleně podobné útrapy. Ale abych stále jen nechválila - pár mušek by se taky našlo - 1) už od Snílků zrovna moc nemusím Michaela Pitta a 2) mohlo to být přeci jen ještě trochu "ulítlejší", "promakanější" - a nebo já nevím - možná se jen zase ozývá má věčná nespokojenost se sebelepším provedením - fakt nevim. Každopádně za originalitu, za Johnovu odvahu svou kontroverzní hru zfilmovat - navíc opravdu takto skvěle a bez skrupulí - a za samotnou, skvostně ztvárněnou hlavní postavu, snímku ten plný počet myslím nakonec můžu dát - závěr mi ostatně ani nedává jinou možnost - překrásný kýč ♥. (03.11.2006)

I když Mitchellovy filmy nikdy nebudu cíleně vyhledávat, u jeho prvotiny jsem ho chvílemi dokonce obdivoval. Na rozdíl od do sebe zahleděného a samoúčelně otevřeného Shortbusu se dá postavám porozumět a Hedwig je dokonce velmi sympatickým charakterem, který díky úžasným textům svých písní velmi lehce hledá cestu k divákovi. Jako celek film ale i přes příjemný feeling stále zůstává příliš bizarním cosi, které je daleko mimo můj šálek čaje. (13.09.2007)

Necháte-li film uležet a popřemýšlíte si o něm, můžete dojít ke zjištění, že je to opravdu pecka! :) Ne, vážně si myslím, že je to možná nedoceněný film, stejně tak jako Mitchell. Proč on se nedal i na hereckou dráhu, vždyt jako Hedwika je absolutně božskej, ta jeho/její ležérnost v mluvě je fascinující. A ta hudba! Od vypalovaček o narostlém "angry inch" až po zamilované serenády, opravdu jsem nenašel jedinou, která by se mi nelíbila. Rovnováha zde funguje perfektně, jak po technické stránce, tak i příběhové. (22.02.2010)

John Cameron Mitchell, takový rejža typu-světe buď ze mě vyděšen, čím já se zabejvám(viz Shortbus). U téhle sračkoviny jsem vydržel neuvěřitelných 26 minut. Zase je tu maník, co neví jestli má bejt chlapem či ženskou, zase se tu omílá nějaké trauma z dětství. Aby to mělo i politické poselství, je tu berlínská zeď, proč ne, tím nikoho neurazíš. Muzika má být z roku 90. Tak to jsi Mitchelli tedy ustřelil. Nejen, že ta hudba stojí za hovno ale v 90.-tém roce takovou primitivnost hráli snad jen upadající Styx, které stejně nikdo neposlouchal. V 90-tém jela poměrně pěkná a originální muzika, mám toho plné skříně. (21.11.2012)