Henrik

Pětatřicátník Henrik se chová po většinu času jako zastydlej trapák střihnutej děsným hovadem a přitom na začátku příběhu je to docela sympaťák. Těhotná přítelkyně Tone ho má zřejmě hodně ráda, jinak si nedovedu vysvětlit, že pořádně vypění až v poslední třetině filmu. Tahle místy skoro perverzní tragikomedie o muži, který asi nikdy úplně nedospěje, mě chytla na první dobrou, a to nejenom díky naprosto dokonalému ztvárnění ústřední dvojice Henrikem Rafaelsenem a Janne Heltberg, ale i kvůli skvělé muzice. Zvolené písničky, se totiž parádně trefují do nálady jednotlivých scén. (27.04.2020)

Filmy o třicátnících neschopných dospět se začínají etablovat téměř jako svébytná kategorie. Po Studu, Young Adult, Černém koni, a dalších se tohoto námětu chopili i Norové. A jako každý z uvedených snímků, i Henrik má svůj osobitý přístup. Skandinávská kinematografie, proslulá svou střízlivě depresivní atmosférou, slibovala že tohle bude zdaleka nejtemnější příběh. Ale opak je pravdou. Martin Lund i přes občasné mrazivé momenty natočit vcelku milé drama, sem tam říznuté laskavou komedií. Pochopitelně perfektně ladící a uvěřitelné, jak už je to na Severu zvykem. Konfrontace Henrikova bezstarostného, skoro studentského života s partou kamarádů, a všedních dní s jeho, sice kdysi rozpustilou přítelkyní, nyní ovšem čím dál víc ustaranou, a toužící po opoře a rodinných jistotách je skutečně působivá. A teďka si nejsem jistý, ale řekl bych že za velkou část dojmu vděčí režisér i skvěle zvolené hudbě. (25.06.2013)

Henrik, kterému je 35 let, čelí "krizi dospělosti". Ve chvílích, kdy by z něj měl být uvědomělý muž a zodpovědný nastávající otec, je uvnitř stále ještě chlapcem, co dovádí s kamarády. Začíná se to v něm bít. Nechce zkrátka být tím usedlým chlapem, co má příšerně nudnou práci a nepodniká nic zábavného. Já nemám ráda velkou dospěláckou vážnost, přehnaná dětinskost je však taky špatně. Henrik mi byl tou poťouchlostí sympatický. Snímek má vlastně jen toto jedno téma, což se stopáží, kterou má, vlastně vůbec nevadí. (22.08.2013)

Henrik se ztrácí sám sobě - ani jedna ze sociálních rolí, které na sebe v životě bere, mu nesedí. Sociální role kamaráda zamrzlého na prahu 20 let mu sice až donedávna vyhovovala, ale teď mu začíná téct do bot. Přítelkyně čeká dítě, pořádá párty na úrovni pro lidi, kteří ví, co a kdo jsou, a Henrik ztrácí půdu pod nohama. Začíná patřit do světa, do kterého patřit nechtěl, utíká před dospělostí i zodpovědností, ale ze své nedospělosti postupně sám dostává psotník. Kamera houpavě popisuje svět 35letého krizí osobnosti zasaženého muže s chlapeckou tváří, eskapády hořce úsměvné, posmutněle zábavné a hlavně - cyklické. Nikdy nekončící příběh Petra Pana začíná. (30.06.2012)

Je Henrik prototypem muže budoucnosti? Je to Viking vzůru nohama? Ale, co je na něm vlastně tak nepřijatelného? Nemá rád práci (sedavé zaměstnání), rád by si užil s manželkou (to není až tak snadné), má rád strandu (i když mnohdy naivní a mnohdy obscénní), baví ho provádět hlouposti a vymýšlet si ke, miluje matku a hudbu. Proč je tedy pro společnost nepřijatelný podobně jako Aljoša Karamazov? Protože se oba nacházejí na v jednom bodě kružnice, ke kterému dospěli pohybem z opačných směrů: Aljoša mluví pořád pravdu a Henrik stále lže (sobě především). A kdo je tedy ve společnosti oblíbený? Přece ten, kdo umí vhodně (společensky) směšovat pravdu a lži (viz Goethe: Dichtung und Wahrheit). (19.11.2014)