Na jezeře - Čínská dívka

Nebýt Kidmanky, tak se k tomu seriálu nevrátím. Ona sice zraje a zraje a cíleně si tentokrát vybrala docela zajímavý protiúkol bisexuální adoptivní matky v nevšední masce, ale někdo jako ona televizi nepotřebuje, pouze propůjčuje svou osobnost projektu, který potřebuje po letech nakopnout. Extrémně pomalé tempo 1. série nezanechalo dobrý dojem. Nádherná krajina Nového Zélandu byla vystřídána rutinnější Austrálií a odosobněná krimi mohla pokračovat. Jsem sice ráda, že se dovyprávěl základní příběh kdysi znásilněné policistky Robin Griffinové, ale sledovat drama s náhradními matkami a manipulací nezletilých bylo opět velmi náročné. Top of the Lake opět zanechalo mnoho otázek na téma moderní rodiny, mateřství, manželství, viny a odpuštění, ale upřímně doufám, že pokud někdy bude další série, že se jí účastnit nebudu. Mentalita této strany světa je příliš odlišná. (18.04.2019)

Viděl jsem pouze 2. sérii a je docela dobře možné, že první sezóna Na jezeře je výrazně lepší - konec konců kvalitu scénářů Westworld 1 a 2 dělí minimálně půlka galaxie - ale po tristní zkušenosti s Čínskou dívkou nemám ani tu nejmenší odvahu riskovat srážku s něčím tak neobratně napsaným. Je pro mě záhadou, čím si seriál zasloužil širokou publicitu, protože při sledování seriálových postav jsem měl pocit, jako by psychiatrická diagnóza Sagy Norenové ze seriálu Most byla nakažlivou chorobou a u protinožců vypukla epidemie. Prakticky neustále jsem měl pocit nepatřičnosti, chování postav chyběla vnitřní logika a jejich emocionální reakce byly prapodivné, jako by ovlivněné drogovým opojením. Jane Campion není obratná vypravěčka, ale všechno se na stylistické nedostatky svádět nedá. Při útoku vilného vozíčkáře jsem nabyl dojmu, že si ze mě už autorský tandem nepokrytě utahuje a seriál se pohybuje na teritoriu u nás vyčleněném pro Adélu, co ještě nevečeřela. Ze všech feministicky laděných děl poslední dekády, které gender skloňují na všechny způsoby, mi Čínská dívka přijde bezkonkurenčně nejslabší a selhává jako kriminální thriller i jako společenské drama. Jediným světlým bodem byla přítomnost sympatické a osobité Elisabeth Moss v hlavní roli. S jiným scénářem by její obsazení mohlo znamenat výhru. Celkový dojem: 25 %. (17.10.2018)

V druhej sérii sa tvorcovia ukázali ako s látkou viac zžití, čo má za následok vyššie tempo, menej rozpačitých momentov a ucelenejšie rozprávanie. Čínske dievča má asi aj lepší scenár a réžia je viac sústredená, čo je dané aj tým, že si tvorcovia idú presne za svojim cieľom v podobe od začiatku jasne nastolených tém. Druhá séria nadväzuje v istých dejových líniách aj na tú prvú, čím v mojich očiach aj tá čiastočne stúpla na cene. Uvidíme, či sa dočkáme niekedy aj tretej, kde by sa mohli napríklad kompletne uzavrieť aj všetky doterajšie dejové línie, i keď by nás samozrejme čakal aj nový, autonómny prípad. (11.08.2020)

Seriál o tom, co v dnešním světě znamená mateřství, se sice ze začátku vydává za kriminální, ale přece jen je vidět, o co jeho autorům v prvé řadě šlo. Být to totiž kriminálka, tak bych při propojení osobního a profesního života hlavní hrdinky v takovéto míře asi obracel oči v sloup. Ale ani to nejspíš diváky první série nijak nepřekvapí. Elisabeth Moss je opět výborná. (22.09.2018)

Myslel jsem si, že se to s druhou sérií trošku změní. Změna prostředí, změna herců. Všechno by tomu mohlo jít na ruku. Jenže nešlo. Druhá série se nese úplně v podobném duchu, jako série první. Sice je nový případ, nové postavy, Nový Zéland nahradila Austrálie, ale výsledek je na bod stejný. Postavy protivné, Elisabeth Moss možná ještě víc, jak v první sérii. Jane Campion je silně proženská režisérka. Nevím proč, ale v jejich filmech nebo seriálech si přijdu jako chlap vždycky hrozně nechutně. (28.12.2020)