Na jezeře

První tři díly slibovaly silný zážitek po všech stránkách, od 4. dílu - kdy se ukázalo, že malá Tui normálka žije - se to zlomilo a začalo to být čím dál víc zmatenější, žánrově neuchopitelné a scénáristicky vlastně šílené. :) Přesto se mi to líbilo. Bylo to totálně jiné než ostatní seriály - mělo to v sobě zvláštní magii, svobodný rozlet a fantazii. Jen doteď nemůžu pochopit, že se na tak "macho" látku vrhla křehká Jane Campion - to bych do ní tedy nikdy neřekla (např. její Portrét dámy byl pro mě právě pro svou zjemnělost a přeslazenost v podstatě nesledovatelný). Za přešlap ale považuji dabing vyšetřovatelky Robin - slaboučký hlásek Lucky Vondráčkové k ní vůbec nešel, to mi vážně vadilo. (10.04.2016)

Počin v podobě Top of The Lake by asi neměl být označován za seriál, ale spíše za film na pokračování. Což ovšem nemusí být problém. Horší je, stane-li se, že se takový neepizodický koncept, byť pečlivě vymyšlený, začne (snad během natáčení?) rozpadat. Nevadí, že Jane Campion není Agatha Christie, ale logiku - nebo v tomto případě spíše přirozenost, protože logický je příběh dostatečně - je třeba dodržovat i u psychologických dramat a mysteriózních filmů. Ambiciózní projekt tak trpí regresí ve vývoji jednotlivých postav. Ty jako by ztrácely paměť a s ní i úsudek. Vznikne-li jednou podezření, nemůže jen tak zmizet. A Jane Campion to moc dobře ví, protože vkládá do děje nejrůznější druhy Čechovových pistolí. Nedomnívám se proto, že by to by se jednalo o nedostatek konceptu, ale že se film jednoduše rozklížil při natáčení – možná tím, jak byly scény natáčeny na přeskáčku a asi s velkým odstupem. Možná ještě větším, tentokrát ideovým problémem je proklamovaný label "genderový." Proč ženy ve filmu jsou a zůstávají po celou dobu jakýmsi houfem zmatené zvěře? Co se tím vlastně říká o jejich „genderu"? Máme se smát, protože všichni víme, že tomu tak není? Vystavěla Jane Campion film k metainterpretaci? Jako když Ruben Ostlund tvrdil, že realistický film vidíme jako rasistický, protože jsme rasisti? Nebo je to koncept typu Žena od Luckyho McKee, který je až tak absurdní, že jej z podstaty nebereme vážně? Co nám má říci tento film, kde Jane Campion stvořila roli osvícenkyně, která ve skutečnosti jen plácá nezodpovědné banality, nebo říká pravdy, které všichni znají, jen je říká hrubě a v nevhodnou chvíli jako ožralý chlap, a vzdává se veškeré odpovědnosti? Je snad osvícená žena starý ožralý chlap? Jak byly všechny postavy nakonec obdařeny poznáním z nevšedních dramatických zážitků jsme se nedozvěděli, jelikož happy závěr a jednoduchý konec zajistil, že už se nikdo nikam nemusel fyzicky, mentálně a ani „genderově" posouvat. Tak, milí přátelé, můžete mi někdo povědět, co jste se nového dozvěděli o „genderu"? Jakou "reflexi ženství," jak píše Marigold, nám tento snímek vlastně připravuje? Tohoto filmu je opravdu škoda. Málo by stačilo ... nebo spíš "méně". Méně je někdy více ... 4,5. (13.08.2014)

Tohle australské krimi drama předchází pověst "ženského True Detective", což mi po úspěšně zdolaných sedmi episodách přijde jako značný úlet. Jen proto, že má stejného kameramana, a podobně pomalé tempo vyprávění? Takové je navíc v současnosti populární od doby The Killing, a v neanglicky mluvené televizi ještě mnohem dříve. Nicméně pokud nemáte přehnaná očekávání, je to slušně deprimující podívaná, především Petr Mullen je prostě parádní psychopatickej hajzl (a rozhodně si teď musím zařadit do watchlistu jeho údajně mistrovský kus The Fear). Podobně jako jiné podobné show ovšem Top of the Lake trpí tím, že nedokáže děj správně gradovat, takže se sice ve finále doplazí k jakémus takémus závěru, a dokonce tuplovaně nastavené pointě - nicméně nejpůsobivějším momentem pro mě nakonec stejně zůstane zabití psa už někde z prvních episod, další WTF moment prostě nepřijde. Možná i proto, že v působivě vystavěné atmosféře novozélandského zapadákova, kde všichni jsou tak trochu svině nebo blázni, už se s pribývajícími episodami jen těžko hledá něco, co by ještě působilo "nenormálně"... (30.06.2014)

,,NO ONE....“ /// 12ti letá holka těhotná v domácnosti, kde (zřejmě) kámen šuká cihlu. Neuvěřitelně poutavý vyprávění, u kterýho jsem si mnohokrát málem hubu rozerval. Ale popojedem… na scénu přichází spravedlivá (mladá) policajtka Robin. Hmm. Krom toho, že je nadržená a vobčas se chová jako kráva (ale to tady všechny ženský), nemám, co bych vo ní napsal. Seriál měl bejt postavenej na P.Mullanovi, páč jeho postava má v tom vidlákově aspoň nějaký charisma. Ale nezdržujem a deme dál… Robin voprašuje první lásku a stařící píchaj po ,,éčku“ (jinak by mu to nešlo…). Fakt dobrej díl… těžko říct, kdo je tady větší uchylák. (že by ta policajtka?) Nevzdávám to, páč mě zajímá, jak že to vlastně skončí a doufám, že to ještě dějově ,,naskočí“. Do konce zbejvaj 2 epizody a …NENASKAKUJE! Nakonec dramaticky spřádaný nitky dotkají svůj příběh, a vono … NIC. Jeden (vlastně dva) výstřel(y) vyřeší všechny problémy světa a skandální odhalení … no prostě jako celej seroš, kterej získává jednu festivalovou cenu za druhou… /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Páč su rád, když má policajtka nejen cit pro práci, ale hlavně trauma. 2.) Su na takový ty porodní věci. 3.) Thx za titule ,,kanourek123“ a ,,drSova“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (29.07.2014)

Chcete zažít skutečnou, depresivní tíseň? Vejděte dovnitř, drátěnou bránou s romantickým nápisem Paradise. Pomalu se noříte do studených vln jezera, naplněného až po okraj lidskou ubohostí, která se na South Island stala normou, a klesnete až na samotné dno poraněné duše malé holky. Je to zlé. Nechat svou vlastní minulost, aby vycenila zkažené zuby a pak se na břehu jezera podívat až na dno flašky. Bolestivě vystřízlivět a uvidět, že lidská slabost a špína je věčná, nedá se ničím smýt, snad jen krví smíchanou s právě prasklou plodovou vodou a fetem, vyrobeným v laboratoři ve sklepě. Jizvy na duši a zmar versus život. Až fantaskně nádherné hory Nového Zélandu a příběh, odehrávající se na březích toho nejkrásnějšího ze všech jezer, do jakého jsem kdy zvracel. Svůj strach z minulosti, z věcí příštích, z celého toho dychtivého a poživačného, ale i zasraného, až k neunesení těžkého života. Jezero uprostřed drsných skalisek a pustých plání, které jsou tak lhostejné k lidským slabostem, úchylkám i ke skutečnému zlu, znásilněná Robin uprostřed sama sebe, cynická glosátorka GJ uprostřed (ne)konečného vesmíru. Já uprostřed ledových vln jezera, kde dochází velmi rychle k podchlazení těla a ochrnutí divácké mysli. Žádné tajemné krimi, jen meditativní depresárna bez rozhřešení, se spoustou nevyřčeného. Temný a neuvěřitelně hnusný seriál. Až na dřeň. Vážená Jane Campion, bylo mi ctí. (18.02.2015)